Na přelomu let 2026 a 2027 by měla
loď Třinec zamířit z
Nizozemska do
polského Štětína, kde byla před půl stoletím postavena. Tam loď čeká demontáž a sanace, a pak se po částech vypraví k nám do Česka. Přibližně 40 % konstrukce – včetně
části kapitánského můstku a přídě – má získat
Námořní muzeum ve Veletově na
Kolínsku.
„Projekt nese název
Třinec jede domů a převzal nad ním záštitu ministr dopravy,“ říká
Martin Bednář z
České lodní společnosti, která muzeum provozuje. Náklady na přesun a obnovu se odhadují na 10 až 20 milionů korun. Na záchraně se podílejí i
Třinecké železárny a
město Třinec, které by chtělo vystavit
kotvu lodi ve veřejném prostoru.
Flotila bez moře, ale s ambicemi
Dnes to zní až neuvěřitelně: vnitrozemská
Česká republika (respektive tehdy
Československo) kdysi vlastnila
námořní flotilu. A ne ledajakou. Od roku 1952 až do 1998 plulo pod československou vlajkou
celkem 44 obchodních lodí, které zajišťovaly
export a import po celém světě – od
Kuby po
Čínu.
Československá námořní plavba byla
druhou největší flotilou vnitrozemského státu na světě, hned po
Švýcarsku.
Námořní lodě, nesoucí jména jako
Republika, Lidice, Dukla, Mír, Orlík či právě
Třinec, se staly symbolem hospodářské síly a technického umu socialistického Československa.
Když Čína nemohla, pomáhali Češi
V 50. letech hrála
československá plavba i strategickou roli – například pro
komunistickou Čínu, která coby
nečlen OSN tehdy nesměla provozovat námořní lodě pod vlastní vlajkou. Některé z jejích obchodních tras proto zajišťovaly právě
československé lodě. Pluly s
nákladem strojů, chemikálií, železné rudy i
tropického ovoce, ale také s
vojenským materiálem či
bankovkami pro Kubu. Námořní doprava tehdy zajišťovala cenné valutové příjmy pro státní rozpočet.
Zkáza flotily jménem privatizace
Po roce 1989 se zdálo, že přichází nová éra.
Česká námořní plavba investovala do
stavby moderních lodí v
korejských loděnicích a stále úspěšně obchodovala. Jenže pak přišla
kuponová privatizace. Akcie se rozdrobily mezi desítky fondů, a většinu nakonec ovládl
Viktor Kožený prostřednictvím
společnosti Stratton Investments. Od roku 1995 začal rychlý rozprodej. Lodě mizely z registrů, prodávaly se do zahraničí a končily jako šrot. V roce 1998 zmizela poslední z nich,
Želivský. Tím se éra československého námořnictva uzavřela.
Loď, která přežila – Třinec
Třinec měl štěstí. Po vyřazení z české flotily ho koupila
nizozemská přepravní společnost a přejmenovala na
Marcor Bulk. Sloužil jako
plovoucí sklad sypkých materiálů, což ho zachránilo před sešrotováním. Po padesáti letech má trup stále v perfektním stavu, jen nástavba nese stopy času. Nyní v
Nizozemsku vzniklo nové překladiště na souši. Pro
loď Třinec tak nebylo využití a hrozilo jí sešrotování. Tak se otevřela
možnost jejího návratu domů – jako
technické památky i
symbolu ztracené éry.
Pionýr – jediná československá loď, která ztroskotala
Z celé československé flotily ztroskotala jen jediná loď,
Pionýr. Byla postavená v
Bulharsku, ve
Varně. Nejmenší z československých plavidel mělo obtížné manévrování, a tak sloužilo trochu jako „školní loď“ pro mladé námořníky.
Na své poslední plavbě z
Kuby do
Evropy však 6. srpna 1969 Pionýr narazil na
korálové útesy u Baham. Posádka i náklad byly zachráněny, ale loď zůstala na mělčině, a nakonec se potopila. Dnes její vrak leží v moři –
tichý svědek české přítomnosti ve světových oceánech.
Námořní muzeum ve Veletově – místo, kde v Polabí voní moře
Kdo by si chtěl tuhle kapitolu české historie připomenout, nemusí jezdit daleko.
Námořní muzeum ve Veletově od roku 2023 přibližuje
éru československé plavby i
dávnější námořní historii. Najdete tu vlajky, uniformy, modely lodí, části výbavy, porcelánové sady, navigační pomůcky, fotografie i vzpomínky pamětníků. A brzy i
kus skutečné lodi Třinec – posledního plavidla, které pamatuje časy, kdy Česko mělo své místo na mořích.