Antonín Balšánek – architekt a autor Obecního domu v Praze

Antonín Balšánek vystudoval České vysoké učení technické v Praze, kde se později stal profesorem architektury. Své znalosti piloval na cestách po Německu a Itálii. Byl vynikající kreslíř a akvarelista, který uvažoval v souvislostech dějin architektury; proto také psal a ilustroval odborné publikace a od roku 1903 vedl jako první redaktor časopis Architektonický obzor.
 
Do soutěží vstupoval Antonín Balšánek s jistotou a často vítězil – od regulace Malé Strany a Hradčan přes návrhy prestižních staveb až po most císaře Františka Josefa, dnešní most Legií. Jeho novorenesanční začátky představují třeba Podlipanské muzeum v Českém Brodě či hlavní budova Muzea Prahy v Praze na Poříčí. S nastupující secesí se jeho rukopis otevřel lehkosti, bohatší výzdobě i spolupráci s předními umělci. Vrcholem jeho kariéry byla monumentální stavba Obecního domu v Praze, kde spolupracoval s Osvaldem Polívkou. Z Balšánkova projektu byla převzata novobarokní dispozice, zatímco Polívka navrhoval převážně secesní výzdobu. Podle dobových svědectví se oba architekti nesnášeli a veškerá jejich komunikace probíhala písemně. Přesto ale dokázali sladit a vést tým předních umělců té doby, kteří se podíleli na výzdobě reprezentativní budovy. Byli to například Alfons Mucha, Josef Václav Myslbek, Ladislav Šaloun, Max Švabinský, Jan Preisler a další.
 
Tvorba Antonína Balšánka ale nezůstala jen u velkých gest. Navrhl secesní vily i budovu Státní spořitelny na Vršovickém náměstí, architektonicky pojal pomník Karla Hynka Máchy na Petříně, a podílel se na urbanistických koncepcích, jež Prahu kultivovaly v měřítku celých čtvrtí. Balšánek byl všestranný – uměl navrhovat, řídit stavby i psát o architektuře – a právě tato šíře mu umožnila spojovat ušlechtilost historických předloh s moderní disciplínou. Dlouho podceňovaná kvalita jeho eklektických a secesních děl dnes znovu vyniká: ukazuje, že reprezentace může být zároveň kultivovaná a vlídná k městu i jeho lidem.
 
Balšánek zemřel v předčasně, v pouhých pětapadesáti letech, ale jeho stavby dál nesou obraz české metropole i středoevropské moderny – pevné v řádu, bohaté v detailu a s jasným občanským étosem. Je pochovaný ve svém rodném Českém Brodě.