Zvažujete na jaře změnu v jídelníčku? Inspirujte se u krále Karla!

Česká republika si ho letos připomíná o něco intenzivněji, než je zvykem. Karel IV. české země zvelebil, z Prahy udělal hlavní město Svaté říše římské a zasadil se o rozkvět vzdělávání, lázeňství nebo vinařství. Proto mu Češi přezdívají otec vlasti a proto je rok 2016 významný – od narození krále Karla IV. totiž v květnu uplyne 700 let. V České republice se proto Karlovi věnuje mnoho výstav, které se zaměřují na promyšlenou strategii jeho vládnutí, ale i na aspekty každodenního života… Víte třeba, co patřilo na královskou tabuli ve středověku?
 

Oblíbená zvěřina

Zvěřinu měl Karel IV. rád – ať už na talíři nebo v lese. Kromě toho, že si často pochutnával třeba na křepelkách, srncích, zajících nebo silně prouzením kančím mase, také rád lovil. Třeba v berounských lesích, kde leží jeho milovaný hrad Karlštejn.

Podle legendy objevil Karel IV. na lovu také horké prameny v lesích u hradu Loket. Se svou družinou pronásledoval jelena, který mu ale uprchl tak, že skočil ze skály. Karel IV. si pak všiml, že je u jejího úpatí horká voda. Na vlastní kůži si ověřil, že má léčivé účinky a založil dnes už světoznámé lázeňské město Karlovy Vary. To tak za svou existenci vděčí Karlově vášni k lovu a zvěřině vůbec.

Zvěřina byla důležitým jídlem i ze symbolického hlediska – na stolech šlechty nesměla chybět, protože byla znakem bohatství. Chudá tabule prostě ze státnického hlediska nepřipadala v úvahu.
 

Koření pro pány i poddané

Karel IV. měl rád kořeněná jídla. Aromatické pokrmy a výrazné chutě byly znakem kuchyně aristokratů a vůbec typickou vlastností středověké gastronomie. Mezi koření se počítaly i ořechy nebo ovoce. Na hradech a zámcích se kořenilo bílým zázvorem nebo skořicí, poddaní si do jídla přidávali hořčičná semínka nebo šafrán.

Koření mělo ve středověké kuchyni mnoho funkcí; kromě té dochucovací jídlu dodávalo barvu, upravovalo ho tak, aby bylo vstřícnější k tělesným lidským šťávám a na apetitu hostů ukazovalo, jak dobře se domácnosti daří. Někdy však také překrývalo již, mírně řečeno, značně navinulé maso...
 

Nejoblívenější pochoutka? Chléb s máslem!

Chléb byl ve středověku důležitou a každodenní součástí života poddaných, šlechty i císaře. Karel IV. jako silně věřící křesťan jedl chléb bílý. Navíc si jako král dopřával bochníky speciální velikosti, které padly přesně do ruky.

Velkou slabostí krále Karla bylo i máslo. Toho bylo nedostatek, jako většiny mléčných výrobků, protože hospodářská zvířata často umírala během různých epidemií. Král Karel si prý během svého pobytu na Karlštejně nebo v Praze dopřával krajíce chleba, kde bylo másla na šířku prstu.
 

Půst, který císaři zachránil život

Máslo a maso byla jídla spojená s obžerstvím, tělesností a tedy i s hříchy. Karel IV. se jako správný křesťan často postil a to mu jednou zachránilo život. Najatý vrah mu v roce 1331 jako mladému kralevici v Paříži otrávil snídani. Karel IV. pokusu o atentát unikl, protože se postil před mší. Mnoho dvořanů ale zemřelo a mladý šlechtic si tehdy domyslel, že ho chrání vyšší moc.

Během půstu mohli lidé ve středověku jíst ryby. I ty měl Karel IV. rád. Nedaleko Karlštejna nechal vybudovat velkou káď, kde ryby chovali. Nejraději viděl Karel na talíři štiku s mandlovou nádivkou.
 

Mezinárodní kuchyně na panovnickém stole

Láska prochází žaludkem – v případě Karla IV. to platí ale trochu jinak než v běžném smyslu. Panovník měl čtyři manželky, každou z jiné části Evropy, a tak se na jeho stůl dostávaly pochoutky z Lucemburska, Francie nebo Německa.

Navíc měl sám ještě z mládí mezinárodní zkušenost – žil ve Francii a v Itálii. Z první země do Česka přivezl vinnou révu a dal tak základ českému vinařství, z druhé země pak lásku ke sladkému.