Keltská kamenná hlava je ve světě považovaná za nejproslulejší archeologický nález z České republiky. O její originál pečuje
Národní muzeum v
Praze a k vidění bývá jen zřídka. Jedinečnou možnost podívat se jedné z nejkrásnějších keltských bust v Evropě z očí do očí máte právě teď ve
Vlastivědném muzeu v
Olomouci. Hlava sem dorazila s doprovodem ozbrojené policejní jednotky před pár dny a zdrží se jen krátce:
výstava končí už v neděli 23. února.
Od Kelta k Ďáblově bibli
Asi 25 centimetrů vysokou kulatou hlavu našli roku 1943 otec a syn Šlajchrtovi v malé pískovně v
Mšeckých Žehrovicích u
Nového Strašecí. Původně sem přišli honit zloděje písku, místo něj ale narazili na hlavu tajemného Kelta. Byla rozbitá na několik dílů, které ležely pod nánosy písku a hlíny společně se zbytky po ohništi, úlomky keramických nádob, kostmi, zuby a švartnovými náramky.
Hlava s vypouklýma očima, výrazným vrkočem, kučeravými vousy a obočím a typickým keltským nákrčníkem pod bradou podle odborníků pochází z mladší doby železné, kdy na našem území pobývali Keltové. Je vyrobená z místní bělohradské opuky a je tak vzácná, že Národní muzeum ve svých expozicích vystavuje jen její dokonalou kopii. Originál byl naposled k vidění v roce 2018 na
výstavě Keltové v
Nové budově Národního muzea, teď se na dva týdny přestěhoval na
výstavu do
Vlastivědného muzea v
Olomouci. Tam jej doplňují keltské zbraně, keramika, mince, šperky a jiné předměty denní potřeby mladší doby železné, o které muzeum pečuje.
Společně se slavnou keltskou hlavou si můžete samozřejmě prohlédnout i další výstavy, třeba tu, která se věnuje největším záhadám a tajemstvím světa. Podíváte se například na repliku slavné Michell-Hedgesovy křišťálové lebky, repliku sochy moai z Velikonočního ostova, faksimilii Voynichova rukopisu, kopii repliku slavného Turínského plátna, starověký počítač, tajemný disk z Faistu nebo maketu největší rukopisné knihy světa, Codexu Gigas zvaného Ďáblova bible.
Nejstarší studna na světě je z východních Čech
Hmyz, drobní obratlovci, len i setý mák, který byl v té době ještě velmi vzácný: to všechno našli archeologové ve
zbytcích dřevěné studny, objevené při záchranném výzkumu pod budoucí dálnicí D35 u Ostrova ve
východních Čechách. Neolitičtí řemeslníci ji postavili z dubových kmenů, které do požadovaných rozměrů opracovali nástroji z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva, prkna pak zasouvali do drážek v rohových kůlech. Pro archeology to bylo překvapení: dosud se mělo za to, že taková technologie se využívala až v době bronzové a za starých Římanů. Na objevitele ale čekala ještě jedna úžasná zpráva: průzkum potvrdil, že jde o dosud nejstarší známou pravěkou dřevěnou strukturu na světě.
Jaké budou další osudy studny pocházející z let 5256 až 5255 před Kristem? Studenti z fakulty restaurování v
Litomyšli jednotlivé díly naložili do cukerného konzervačního roztoku. Cukr by ve dřevě měl postupně vyplnit všechny dutiny a póry, po roce pak studnu čeká přibližně půlrok vysychání. Po dokončení výzkumu bude vystavena ve
Východočeském muzeu v
Pardubicích.
Vzácná kniha židovského práva v Holešově
Třetí pozvánka láká do
Holešova na prohlídku
Šachovy synagogy. Jde o ojedinělou synagogu takzvaného polského typu, která se navíc dochovala v původní podobě, takže se o ní často mluví jako o světovém unikátu. Nyní k tomu bude o důvod víc: podařilo se totiž získat
nejstarší výtisk komentáře židovského práva Šulchan aruchu od rabína Šacha alias Sabbatai ben Meir ha Kohena, po němž je synagoga pojmenována. Jde o komentář k židovskému právu, které na přelomu 15. a 16. století napsal Josef Karo pro sefardské Židy. Kniha s rabínovými komentáři vyšla v roce 1663, tedy v roce, kdy věhlasný učenec zemřel. Kniha bude k vidění ve studovně synagogy, navštívit můžete i
rabínův hrob na nedalekém
židovském hřbitově.
Víte, že…?
Nálezce keltské hlavy Josef Šlajchrt se o osud svého nálezu zajímal až do konce života. Od Národního muzea obdržel děkovný dopis a celoživotní volný vstup do expozic. Naposled si svůj nález prohlédl v roce 2004 při svých 90. narozeninách; zemřel o čtyři roky později.- Hlava Kelta občas putuje za hranice, kde bývá ozdobou prestižních výstav. V roce 1991 ji například mohli vidět návštěvníci výstavy v Benátkách, v roce 1998 cestovala do Tokia, v roce 2009 do Bernu a v roce 2012 do Stuttgartu.