Známá jména: sedm skvělých šéfkuchařek a kde se s nimi setkáte?

Při vaření Čechům sebevědomí rozhodně nechybí: z průzkumu společnosti Axocom o vlivech kulinářských pořadů na diváky vyplynulo, že 56 procent dotázaných je přesvědčeno, že pokud by dostali šanci, mohli by vystupovat v některém z televizních pořadů o vaření. V populárních televizních show, jako jsou Hell’s Kitchen, MasterChef nebo Peče celá země o ženy rozhodně není nouze. Na Kudy z nudy jsme vám představili řadu známých českých šéfkuchařů, cukrářů a cukrářek. Jak na tom ale jsou ale ženy šéfkuchařky? Pojďte se s námi podívat do restaurací, bister a podniků, kterým šéfují.
 

Natali Šnicerová / restaurace Public Chilli, Praha

Pikantní kuřecí polévka s citronovou trávou, smažené vepřové závitky Saigon anebo kokosová polévka s krevetami: to je jen část nabídky restaurace Public Chilli na Ovocném trhu v samém srdci Prahy. Šéfkuchařka Natali Šnicerová slibuje, že se můžete těšit „...na sofistikované a moderní zpracování asijské kuchyně a autentické chutě Východu s respektem k tradicím.“ Jedna z nejúspěšnějších žen v české gastronomii restaurací navázala na své předchozí karlínské bistro Red Hot Chilli. Ještě dávno předtím se však Natali jmenovala Trinh Ha, vyrůstala ve Vietnamu a do Česka se přistěhovala, když jí bylo čtrnáct. I když se v Public Chilli zaměřují zejména na vietnamskou kuchyni, výjimečná je pestrost nabídky pokrývající chutě napříč Asií, od Japonska po Thajsko. Specialitou restaurace je i kimchi podle vlastního receptu nebo Dim Sum knedlíčky z domácího těsta.
 

Silvie Kratochvílová–Jackson / restaurace Big Smokers, Praha

V barbecue restaurace Big Smokers v Dělnické ulici v pražských Holešovicích představuje Silvie Jackson ikonické pochoutky americké kuchyně. Architektonického řešení restaurace ve stylu amerických dělnických jídelen se ujali Pavel Nový a Vít Svoboda z 0,5 Studia. Silvie, jinak rodačka z Přerova, strávila většinu svého profesního života právě ve Spojených státech. Začínala jako myčka nádobí, posléze absolvovala The Culinary Institute of America a v New Orleansu měla na starosti dvě restaurace. Když se občas vracela do Čech, s kamarádem Tomášem Oujezdským pořádala festivaly hamburgerů. Když se před pár lety Silvie rozhodla, že v Praze zůstane natrvalo, společně s Tomášem (kterého možná znáte z úspěšného letenského bistra Mr.Hotdog) otevřeli Big Smokers. Ochutnáte tu maso od českých farmářů pomalu vyuzené na bukovém dřevě, kuřecí křídla, klobásy, bůček, trhané vepřové maso, typickou polévku gumbo a další pochoutky.
 

Vítězslava Bajčanová / restaurace Bílá kráva, Praha

Přátelská atmosféra francouzského venkova v centru pražských Vinohrad: to je restaurace Bílá kráva, kde se připravují jídla z jednoho z nejpopulárnějších masných plemen, bílých krav Charolais. Steaky z uzrálého hovězího masa, jídla z holoubat z vlastního ekologického chovu, destiláty z vlastní palírny a další delikatesy chystá šéfkuchařka Vítězslava Bajčanová. K dokonalosti dovedla například hovězí oháňku: pomalu ji dusí při hodně nízké teplotě a podává ji s omáčkou se stročky na másle nebo se smrži. „Chtěla bych, aby lidé chodili do restaurace na dlouze a pomalu připravovaná jídla. Doba je uspěchaná, doma se všichni snaží připravit něco rychlého, ale smyslem dobrého jídla je, že pečete celou noc kachnu nebo husu, že svíčkovou dva dny marinujete…“ Je rovněž zastánkyní filozofie „zero waste“, která dbá na to, aby se při přípravě jídla zbytečně nevyhazovaly žádné zbytky.
 

Jana Jelić Bilíková / Ambiente, Praha

Jana Jelić Bilíková vystudovala práva, ale ve čtvrtím ročníku se rozhodla, že bude vařit. Školu dokončila, po roce práce v gastronomii dostala nabídku od Oldřicha Sahajdáka z prestižní La Degustation Bohême Bourgeoise. Absolvovala mnoho stáží v těch nejlepších i nejzajímavějších restauracích a získané zkušenosti předávala dál coby kreativní šéfkuchařka sítě restaurací Ambiente. Dnes si Jana užívá roli mámy a baví se různorodými gastro projekty, které jí dávají smysl.
 

Barbora Šimůnková / restaurace Leaf, Praha

Jednou z nejvýraznějších osobností mladé české gastronomie je Barbora Šimůnková, šéfkuchařka a spolumajitelka strašnické restaurace Leaf. V roce 2025 získala od gastronomického průvodce Gault&Millau ocenění Mladý talent roku a její podnik si odnesl dvě čepice – stejné hodnocení, jaké mají například Alcron nebo michelinská restaurace Field. Bára má za sebou zkušenosti z podniků oceněných třemi michelinskými hvězdičkami a vedených legendárními šéfkuchaři v Londýně, New Yorku i Sydney. V Leafu ale s partnerem Michalem Bílkem vsadili na úplně jiný přístup: malý, osobní podnik, kde se menu mění několikrát do týdne a hlavní roli hraje sezonní zelenina z lokálních farem.
 
Leaf působí jako klidná oáza – pár stolů, dřevo, zeleň, rodinná atmosféra –, ale na talíři se odehrává vysoce kreativní kuchyně. Místo „velkého steaku“ tu hosty překvapí třeba zapékaný medvědí česnek se zauzenou smetanou nebo tuřín s bylinkovým pestem a citronovým konfitem. Degustační menu o čtyřech nebo sedmi chodech ukazuje, jak pestrá a zábavná může být zelenina, když se dostane do rukou někoho, kdo ji bere jako hlavní hvězdu, ne jako přílohu. „Se zeleninou můžete být hodně kreativní,“ říká Bára – a Leaf patří k podnikům, které to dokazují v každém chodu.
 

Sofia Smith / Café Buddha, Praha

Majitel Café Buddha na pražských Vinohradech Štěpán Návrat chtěl přiblížit Orient Čechům. Pět let se toulal po Asii, učil se od pravých thajských babiček, které vaří již od svého dětství, vybral jejich nejlepší starobylé recepty a výsledkem je autentická asijská kuchyně v moderním pojetí. Součástí týmu je nejlepší asijská šéfkuchařka Sofia Smith, po matce Irka, po otci Malajka, která opustila IT kariéru a dnes její speciality přitahují milovníky asijské kuchyně do Café Buddha. „Řada klasických asijských pokrmů mi nechutnala, byly příliš divoké, nezvyklé. Existují ale určité obecné zásady, které fungují, a ty využívám,“ říká Sofia. „Zpestřuji originální receptury, spojuji nečekaně známé chutě, experimentuji s nimi. Moje jídla působí jednoduše, ale skládají se z mnoha detailů a vyvažování chutí. Zároveň se snažím dávat do vaření to nejlepší ze sebe, připravovat jídlo s láskou a péčí, což by mělo být poznat i na talíři.“
 

Kateřina Jakusová / Slice slice baby

Kateřina Jakusová pět let působila jako zástupkyně šéfkuchaře v pražské Esce, absolvovala stáž v michelinské Nomě v Dánsku, rozjížděla Další kus, pekla v pekárně a pražírně Alf & Bet a mezitím se podílela na řadě pop-upů. Před časem otevřela v Holešovicích svůj první podnik, pizzerii Slice slice baby. Servíruje v ní zkušenosti, které s projektem sbírala na různých akcích, uvolněnou atmosféru a pizzy. Jejich nabídka se mění podle sezony, ale klasiky jako Diavola nebo Margherita jsou na menu pořád. Rajčatový základ je z rajčat z Itálie, mozzarellu a ricottu dodává Mozzarellart a Farma Hole, mouku na těsto pak český Mlýn Dubecko. Nahoru se pak sype umami stardust – poprašek ze sušeného misa od Vaška Smolíka z Oceterie s lahůdkovým droždím, sušeným česnekem a dalším kořením. Kvůli němu Kateřina svou pizzu označuje jako neo-pizzu. „Je to prostě pizza, která mě baví a která mi chutná. Je to takový střed a střet mezi tím vším, co jsem vyzkoušela. Nejblíže je asi neapolské pizze, ta ale nepracuje s chlebovou moukou,“ vysvětluje.
 

Co řekly o své práci?

Natali Šnicerová: „Nemám ambice mít deset restaurací. Stačí mi jedna, ale té chci věnovat veškerou péči. Tenhle podnik jsem si vysnila, jsem v něm šťastná a moji lidé jsou v něm spokojení. A když se k tomu přidají ještě spokojení hosté, tak už si nemůžu přát o moc víc.“

Silvie Kratochvílová-Jackson: „Největší respekt mám k surovinám a řídím se mottem, které mi předal právě Jack Shoop. Že když si pánbůh dal záležet s tím, aby vyrostla každá mrkev, musím se snažit i já s ní zacházet jako s nejcennější surovinou.“

Vítězslava Bajčanová: „Většinu běžných kuchařů by vůbec nenapadlo použít třeba slupky ze zeleniny do vývaru. Často třeba ani neumí rozbourat jehněčí tak, aby se zpracovalo a využilo celé zvíře. Mají pocit, že chceme šetřit na hostech, šidit je. Vůbec to neberou tak, že chceme šetřit přírodu a že si tím vážíme smrti toho zvířete.“

Jana Jelić Bilíková: „Takové ty řeči, že chlapi se nebojí experimentovat, že lépe dochucují, to jsou jen stereotypy na stejné úrovni jako ty, že ženy neumějí číst v mapách. To je paušalizace a myslím, že ten hlavní důvod, proč je žen v kuchyních málo, je náročnost oboru.“

Sofia Smith: „To, že tvořím jídlo svýma rukama, je velmi osobní věc a vzniká tak spojení mezi mnou a hosty. Mým cílem je jejich spokojenost. Když vidím, že jim chutnalo a třeba jsem jim trochu vylepšila náladu, zahnala stres, jsem šťastná.“