Žádné zlato, žádní alchymisté Zlatá ulička vznikla po vybudování severního opevnění hradu. Prostor severního parkánu byl využit ke stavbě skromných obydlí, která jsou dnes posledním zbytkem drobné zástavby
Pražského hradu. Pověst vypráví, že své jméno získala od zlata, které se zde alchymisté snažili vyrobit. Ve skutečnosti alchymisté ve Zlaté uličce nikdy nebydleli a vznik jejího pojmenování není vůbec lichotivý – název prý údajně vznikl od barvy moče a výkalů, kterými byla ulička neustále zaneřáděná. A není se vůbec čemu divit, na šestnáct domků zde připadaly jen dva primitivní záchody.
Ve skutečnosti tu bydlela hradní čeleď a střelci. Domky byly obývány až do druhé světové války, ale už za 1. republiky se dbalo na to, aby při úpravách nebyl měněn pitoreskní ráz uličky. V domku č. p. 22 žil v letech 1916-17 spisovatel
Franz Kafka.
Kartářka, krčma i vězení Dnešní podobu Zlaté uličky do jisté míry ovlivnil také výtvarník Jiří Trnka. Podle jeho návrhu z padesátých let jsou natřeny fasády malebných domků, které bývaly dříve jen šedivé. Všechny domky mají také nově opravené střechy, nové vyhřívané podlahy a v neposlední řadě se také zajistila jejich statika. V řadě domků vzniknuly nové stálé expozice, které budou návštěvníkům připomínat život v této části hradu od 17. století až do roku 1953, kdy se odsud odstěhovali poslední obyvatelé.
Hned první domek číslo 12 u Daliborky vás přenese o desítky let zpátky. Ožívá tu totiž domácnost amatérského filmového historika Josefa Kazdy s promítacím plátnem, na kterém uvidíte filmy zachycující Hrad v počátcích kinematografie. Ve vedlejším, žlutém domku zase nahlédnete do obydlí obránců hradeb za
Rudolfa II., kteří byli díky svým uniformám známí jako Červení střelci. Právě tento domek je možná nejmenším obytným stavením v celé Praze – jedná se o zazděný výklenek původní hradby.
Modrý domek s číslem 14 pak představuje domácnost věhlasné pražské věštkyně Matyldy Průšové, známé spíš pod uměleckým jménem madame de Théb. Je to velká zajímavost a zároveň smutný osud ženy, která v domečku žila před druhou světovou válkou a nakonec zahynula v důsledku mučení při výslechu gestapa. O dům vedle pak najdete expozice zlatnické dílny. V čísle 16 se pak nachází krčma s černou kuchyní. V domečku s číslem 24 a 25 vám výstava přiblíží historii i život posledních obyvatel z padesátých let 20. století. Další domek je věnován švadlence, která zde dříve pracovala. Poslední je červený dům těsně u Bílé věže, kde se mohou lidé těšit na obydlí ranhojičky se spoustou bylin.
Přístupná bude i obranná chodba na hradbách a bývalé vězení pro šlechtice, ve kterém byl například vězněn i známý alchymista Robert Kelley. Schodištěm v domku č. p. 12 se vstupuje na terasu před věží Daliborkou. Válcová dělová věž byla součástí jagellonského opevnění a její spodní podlaží byla od počátku využívána jako vězení. Prvním a zároveň nejznámějším vězněm byl v roce 1498 rytíř Dalibor z Kozojed. Další známý vězeň, východočeský baron František Antonín Špork, byl známý milovník a mecenáš umění z 18. století.
Každý domek je vybaven skleněnou předsíňkou, přes kterou bude možné do jednotlivých expozic nahlédnout. Na jejich vybavení a úpravě spolupracovali filmoví specialisté z ateliérů Barrandov.