Štěpánek Netolický (1460–1539) pocházel z
Netolic a rybníkářskému řemeslu se vyučil při stavbách rybníků u
Lomnice nad Lužnicí. V roce 1505 se stal hlavním rybníkářským hejtmanem a fišmistrem, staral se tedy nejenom o výstavbu nových rybníků, ale také o chov ryb. V té době začal pracovat na návrhu
Třeboňské rybniční soustavy a
Zlaté stoky, která je měla propojit. Podobně jako většina rybníků i stoka existuje dodnes a právě letos si připomínáme 500 let od jejího dokončení.
Zlatá stoka na dvorku
Někdo se s unikátní technickou památkou bude chtít seznámit přímo v terénu, jiní další přednost uhlazenějšímu představení. Možnost máte v
Domě Štěpánka Netolického na
třeboňském Masarykově náměstí, který proslulý rybníkář vyženil v roce 1522 sňatkem s vdovou po třeboňském písaři Dorotou Lukšovou. Dnes je tu k vidění
stálá expozice, která dokumentuje rybníkářské řemeslo, jedinečnou
krajinu Třeboňska i osobnosti, které u vzniku zdejšího fenoménu stály. Během letních prázdnin až do 18. září můžete navštívit
výstavu Příběh Zlaté stoky – 500 let jedinečného díla Štěpánka Netolického. Kanál, který propojuje rybníky třeboňské soustavy, měl i jiné využití: stálo na něm téměř dvacet vodních mlýnů, zásoboval Třeboň pitnou vodou a plavilo se po něm dřevo.
Do neobyčejného muzea bez obav přiveďte i děti: ty starší si vyzkouší práci s dobovými měřičskými nástroji, které se kdysi při stavbách rybníků používaly, mladší se mohou ráchat na dvorečku u modelu Zlaté stoky a napouštět či vypouštět malé rybníky s pomocí ministavidel.
Proč je Zlatá stoka geniální?
Zlatá stoka je většinou dva až čtyři metry široká a její délka se pohybuje někde mezi 45 a 50 kilometry; záleží totiž na tom, zda do ní započítáte všechny úseky včetně dalších kratších stok, s jejichž pomocí propojuje rybníky na levém břehu
Lužnice. Do nich už pět set let přivádí živou okysličenou vodu a vytváří tak ideální podmínky pro chov ryb, během výlovů pak odvádí přebytečnou vodu dál.
Podél Zlaté stoky a přes ni vede řada cest, turistických značek a cyklostezek, takže seznámit se s ní přímo v terénu není nijak obtížné. Začátek najdete na Lužnici nad
jezem Pilař poblíž obce
Majdalena; vodáci musí třímetrový kolmý jez přenášet. Je smrtelně nebezpečný a jeho úctyhodná výška je daná právě tím, že zvyšuje hladinu řeky pro lehčí odtok vody do Zlaté stoky.
Stoka protéká pod hrází
Opatovického rybníka a pod hrází
rybníka Svět, protéká
Třeboní, prosmekne se mezi velkými
rybníky Rožmberk a
Kaňov a ze západu obchází
rybníky Velký Tisý a Koclířov. Vidět ji můžete také na okraji
Lomnice nad Lužnicí, odkud zamíří pod hráz Záblatského rybníka a dál přes Ponědraž k severu. Pod Horusickým rybníkem protéká zříceninou vodního mlýna a u
Veselských pískoven se vrací do Lužnice.
Akvadukty a další kuriozity
Při pohledu na Zlatou stoku se vám občas možná bude zdát, že voda v ní teče do kopce. Není divu, má totiž průměrný spád přibližně 33 cm na 1 km délky, ale v některých místech je dokonce menší než 10 cm na kilometr. Začátek je v nadmořské výšce 440 metrů, konec u Horusického rybníka ve výšce 409 metrů.- Mezi technické rarity patří dva akvadukty. Známější je ten u Třeboně, kde se Zlatá stoka kříží s Podřezanskou stokou (GPS 48.9760839N, 14.8074408E); kolem vede naučná stezka Okolo Třeboně, přímo k místu křížení vede krátká odbočka. Další, mohutnější, atraktivnější a mnohem odlehlejší je akvadukt v polesí sv. Barbory u Majdaleny (GPS 48.9681086N, 14.8393617E), kde se Zlatá stoka kříží s odvodňovací Železnou stokou, zvanou Odlehčovač. Nevede sem žádná cesta a nejlépe se sem dostanete brzy na jaře nebo na podzim, kdy okolí není zarostlé náletovými dřevinami a kopřivami.
Zlatá stoka měla předchůdkyni zvanou Strúha, kratší a zničenou během husitských válek. Současný název vznikl v době, kdy panství patřilo Schwarzenberkům a vypovídal o významu stoky pro celé Třeboňsko.- Pokud chcete Zlatou stoku poznat přímo v terénu, můžete se zúčastnit cykloexkurze, kterou v Domě Štěpánka Netolického připravili jako doplňkový program k výstavě. Koná se v pátek 24. srpna, místa je třeba rezervovat předem.