Laminátové kompozitní materiály jim umožňily bohatě
experimentovat v celé škále plastického sochařství – od zoomorfních a antropomorfních motivů až po čisté abstrakce a v rámci výstavy vstupovat do vrstevnatého dialogu s anorganickou estetikou jeskynního prostoru. Kurátory výstavy jsou Martin Mydlarčík a Piotr Cielecki. Organické i geometrické formy soch podle nich navazují dialog s mineralogickým charakterem jeskyní a podtrhují
napětí mezi přírodním a umělým materiálem. Výstava tak otevírá nové pohledy na současné mladé sochařství v překvapivém kontextu podzemní krajiny.
Zbrašovské aragonitové jeskyně pravidelně v létě ožívají
současným výtvarným uměním již více než 40 let. Umělecké
instalace zajímavě ozvláštňují přírodní podzemní prostory.
Výstava soch obohatí prohlídku 375 metrů dlouhé návštěvní trasy Zbrašovských jeskyní až do konce října 2025.
Jeskyně vytvořené kyselkou
Zbrašovské aragonitové jeskyně byly v místním kamenolomu
objeveny na přelomu roku
1912-1913. Objev je spojen se jmény bratří Josefa a Čeňka Chromých, kteří do nich poprvé pronikli a následně se věnovali jejich průzkumu. V roce
1914 byla vybudována pohodlnější
přístupová cesta z údolí
Bečvy a od roku
1926 jsou jeskyně
elektricky osvětleny a zpřístupněny turistům. Celková délka známých chodeb je 1,4 kilometru. Unikátem jsou kuželovité raftové stalagmity nebo kulovité povlaky stěn připomínající
koblihy. Vzácná modifikace uhličitanu vápenatého, minerál
aragonit, vytváří na stěnách bílé jehlicovité krystaly.
Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v Česku, na jejich vzniku se kromě srážkové vody podílela i
teplá uhličitá kyselka. Ta se využívá ve zdejších lázních k léčení nemocí srdce a krevního oběhu. Nedaleko se nachází nejhlubší propast ČR a nejhlubší zatopená propast světa – Hranická propast.