Po
pražských strašidlech a pověstech se vydáme do
Brna. Zdejší bájní obyvatelé mají pestré záliby: straší, intrikují, uzavírají odvážné sázky a občas si vyřizují účty přímo na fasádách. Dobrá zpráva je, že za většinou z nich nemusíte čekat do půlnoci. Stačí se pozorně dívat. A někdy pořádně zaklonit hlavu.
Některé brněnské pověsti vás pobaví, z jiných trochu zamrazí – a všechny vám ukážou město zase trochu jinak.
Drak na radnici: návštěva s pořádným apetitem
Na
Staré radnici vás přivítá host, kterého byste si domů nejspíš nepozvali. Visí v průchodu, má dlouhý ocas a nebezpečně vyhlížející zuby.
Brněnský drak! Že vám připomíná krokodýla? Máte dobré oko. Ve skutečnosti je to opravdu vycpaný krokodýl, ale zkuste s takovým vysvětlením přijít na pověst.
Ta vypráví o obludě, která se usadila u
Brna a začala okolí připravovat o dobytek i klidný spánek. Hrubá síla na ni nestačila, a tak přišla na řadu lest: návnada naplněná nehašeným vápnem. Drak ji spolkl, dostal žízeň a pořádně se napil. Co následovalo, si nejspíš dovedete představit. Brňané si mohli oddechnout a drak získal trvalé místo mezi
městskými legendami.
Kolo z Lednice: taková docela obyčejná sázka
Jen kousek od draka visí další brněnská chlouba:
dřevěné kolo. Žádné zlato, drahokamy ani kouzelná moc. Přesto si místo na
Staré radnici podle pověsti poctivě zasloužilo. Jistý kolář z
Lednice se totiž vsadil, že během jediného dne porazí strom, vyrobí kolo a dokutálí je až do
Brna. Zní to jako plán, který se snadno vymýšlí v hospodě u stolu a podstatně hůř plní po ránu. Jenže mistr se do práce opravdu pustil – a uspěl.
Až se vám někdy nebude chtít pěšky přes centrum, vzpomeňte si na něj. Vy před sebou alespoň nemusíte tlačit čerstvě vyrobené kolo.
Křivá věžička: reklamace u mistra Pilgrama
Než od
Staré radnice odejdete, prohlédněte si její
gotický portál. Jedna z fiál se tváří, jako by se jí ostatní věžičky přestaly líbit a rozhodla se růst po svém. Podle pověsti za tím stojí
mistr Anton Pilgram a radní, kteří nedodrželi, co mu slíbili. Kameník jim proto zanechal názornou připomínku jejich křivého jednání:
pokroucenou věžičku.
Účetnictví dávného sporu už nezkontrolujeme.
Mistrova údajná pomsta ale funguje znamenitě – lidé o ní mluví dodnes a
radniční portál si fotografují právě kvůli tomu, co na něm není rovně.
Na Petrově mají poledne dřív. A mají pro to příběh
V
Brně se vyplatí hlídat čas. Zvlášť pokud se řídíte zvoněním z
katedrály svatých Petra a Pavla. Poledne tu totiž přichází už v jedenáct.
Pověst nás zavádí do časů
třicetileté války, kdy město obléhala švédská vojska. Jejich velitel
Lennart Torstenson měl po dlouhém a neúspěšném dobývání prohlásit: jestli Brno nepadne do poledne, vojsko odtáhne. Taková informace se obráncům náramně hodila. V rozhodující chvíli
nechali zazvonit o hodinu dřív a Švédové se podle vyprávění stáhli. Slib je zkrátka slib, zvlášť když vám ho připomíná celé město.
Obléhání i úspěšná obrana Brna patří do historie,
zvonická lest do pověstí. Tradice časného poledne ale žije dál:
v jedenáct zvoní poledne na Petrově a přidává se také
brněnský orloj na
náměstí Svobody. Ten po zvonkohře vydá
skleněnou kuličku, kterou si může pohotový šťastlivec odnést na památku.
Brněnské poledne tak můžete nejen slyšet, ale při troše štěstí i chytit.
Nestyda u Jakuba: vzkaz, který nepotřebuje vysvětlivky
Na
kostele svatého Jakuba hledejte na jižní straně věže nad oknem
kamenného mužíčka, který vystrkuje holý zadek. Směřuje k
Petrovu, a podle pověsti je ta adresa zcela záměrná. Vypráví se, že stavitel u Jakuba pracoval tak dobře, až to sousedům na Petrově začalo vadit. Postarali se proto, aby šikovný mistr musel
Brno opustit. Ten si před odchodem vyprosil jediné: dokončit rozpracované okno.
Přání mu splnili. Když se ukázal výsledek, byl mistr dávno za horami, zároveň však bylo jasné, že si
nenechal vzít poslední slovo. Jeho ironický kamenný vzkaz se obejde bez podpisu i bez bubliny s komentářem.
Zazděný radní: na téhle adrese se neusmívejte
Od
řemeslnických naschválů se přesuneme k podstatně temnějšímu příběhu. V
Mečové ulici ze zdi
Staré radnice vykukuje
malá kamenná hlava. Snadno ji minete, ale jakmile znáte její pověst, nejspíš si ji prohlédnete dvakrát. Má připomínat
radního Haase, který se za husitských válek údajně domluvil s nepřáteli a chtěl jim pomoci do města. Spiknutí však nevyšlo a podle známé verze vyprávění byl zrádce za trest zazděn. To už je osud, proti kterému vypadá křivá věžička jako celkem přátelská výměna názorů.
Kamenná tvář je ve skutečnosti
maskaron, ozdobný plastický prvek. Pověst mu ovšem přisoudila roli, kterou by mu záviděla leckterá mnohem větší socha.
Ohnivý kůň: po půlnoci se mu raději vyhněte
Kolem
minoritského kostela svatých Janů prý o půlnoci projíždí
černý kůň s ďáblem v sedle. A ten kůň má za sebou podle pověsti docela pozemskou kariéru: býval
Janem Šemberou z Boskovic. Pán se údajně rozhodl zabránit tomu, aby část jeho majetku připadla
brněnským minoritům. Představeného kláštera pozval na hostinu a během ní spálil listiny dokládající nárok řeholníků. Z jeho pohledu možná obratný tah. Z pohledu pověsti začátek pořádného maléru. Následovaly
kletba, smrt a proměna v přízračného koně, kterého ďábel prohání kolem kláštera. Majetkový spor tak dostal dohru, s níž pan Šembera při plánování hostiny patrně nepočítal.
Do sklepa za drakem
Chcete
brněnské pověsti poznat pěkně pohromadě? Sejděte do
Sklepa pod Novou radnicí. V historickém podzemí se zabydlela multimediální expozice
Ohnivý kůň a drak. Vyprávění, ilustrace a animace vás seznámí s
bájnými obyvateli města, kolářskou sázkou i křivou fiálou. Součástí návštěvy je také audiovizuálně zpracované
obléhání Brna Švédy. Chvílemi se tedy bude hodit odvaha, jindy smysl pro humor. A pokud vás to pod zemí začne bavit,
brněnské podzemí nabízí
další atraktivní zastávky. Jen si při odchodu zkontrolujte, že jsou všichni členové výpravy pohromadě.
Veverky z Veveří: malé průvodkyně ztraceného knížete
Za další pověstí se vypravíme z
brněnských ulic do
lesů nad přehradou. Jméno
hradu Veveří prý totiž mají na svědomí docela obyčejné veverky. Podle vyprávění se brněnský kníže Konrád v polovině 11. století vydal na lov, zabloudil a nezbylo mu než přenocovat v lese. Ráno ho probudil štěkot psů, kteří mezi stromy proháněli veverky. Díky tomu našel svou družinu a na místě nechal vybudovat
lovecký hrádek. Jméno Veveří mělo připomínat malé zrzavé účastnice knížecího dobrodružství. Až se sem vydáte na
výlet kolem Brněnské přehrady, rozhlédněte se i po větvích. Zdejší veverky mají podle pověsti na založení hradu větší zásluhu než leckterý lovec.
BrrrNo! Pověsti dostaly bubliny
Brněnský drak má zjevně dobrého agenta: kromě radnice a podzemí se dostal také do
komiksu. V roce
2026 vyšla kniha
BrrrNo! komiksové čili Staré, nové a nejnovější pověsti brněnské, kterou připravila
Kávéeska, příspěvková organizace městské části Brno-střed. Třicet příběhů zpracovalo osmnáct současných ilustrátorů. Vedle
známých pověstí tu najdete i
nezdařený příjezd Buffalo Billa, příběh
Baťa a doktor Špína nebo novodobé pověsti
Jana Krajčiroviče. Každý výtvarný rukopis přitom ukazuje trochu jiné
Brno.
Až tedy při procházce narazíte na dům, který se tváří docela obyčejně, nenechte se zmást. Třeba jen zatím neznáte jeho pověst.