Výtvarník, loutkář, ilustrátor, malíř, sochař, spisovatel, scenárista, výtvarník divadelních scén a kostýmů a režisér: tím vším byl
Jiří Trnka (24. února 1912
Plzeň – 30. prosince 1969
Praha). Zanechal stopy téměř ve všech uměleckých oborech, jeho
loutkové a animované filmy a
knižní ilustrace svou fantazií a poetičností ovlivnily několik generací. V letech 1938–1958 žil v
pražských Košířích v
usedlosti Turbová. Poté se přestěhoval do pozdně barokního
Humlova domu na
Kampu, přímo na břeh
Čertovky. Tady, kousek od domu svého přítele
Jana Wericha, pak bydlel až do své smrti.
Objevil
Trnka právě na
Kampě místo, které inspirovalo slavnou
knihu Zahrada? A kde se vlastně celý nápad zrodil? Pojďte se do tajemné zahrady za vysokou zdí vypravit s
Kudy z nudy v
seriálu Česko mezi řádky!
Trnkova Zahrada: sen o vlastním dětství
Přestože se
Jiří Trnka nepovažoval za spisovatele, v hlavě dlouho nosil nápad na sepsání pohádkového příběhu. Tuto myšlenku uskutečnil v roce 1962 a knize dal jednoduché jméno
Zahrada. Je to podobná kniha jako
Malý princ (1943) od
Antoina de Saint-Exupéry nebo kniha
Tibet: tajemství červené krabičky (2005) od
Petra Síse. Vyprávění o pětici chlapců, kteří vstoupí do tajemné zahrady, je zdánlivě knížka pro děti, ale Trnka počítal i s dospělými čtenáři.
Trnkova
Zahrada, v níž nechybí prvky tajemna a věci nejsou takové, jaké se zdají být, se líbila kritikům i čtenářům. V časopise
Nové knihy byla knížka popsaná jako napůl moderní pohádkový příběh, napůl sen dospělého člověka o vlastním dětství. Dlouholetý Trnkův přítel
František Hrubín mu napsal:
„Ty Tvé pohádky jsou opravdu výborné, při některých místech jsem se smál jako kluk, dětem se to bude jistě líbit, pedagogům třeba míň, ale Ty jsi někdo, kdo jich může nedbat.“
Nakonec i legendární francouzský básník, malíř a filmař
Jean Cocteau se o Trnkovi vyjádřil:
„Trnka – to je království dětství a poezie.“
Královstvím poezie je i
Kampa. Dnešní jméno tenhle půvabný koutek
Prahy dostal teprve během 18. století. Její historie je ale mnohem delší, takzvaná Strouha ji od
Malé Strany oddělila už ve 12. století. Stávala tu řada mlýnů,
Huťský, Zlomkovský, Štěpánovský, Odkolkovský či
Sovovský. V 16. století se na ostrově začali usazovat řemeslníci, kteří ke své práci potřebovali vodu, kromě mlynářů třeba hrnčíři nebo koželuhové. Ostatně v té době se začala psát i historie dnešní
Werichovy vily, jejíž předchůdkyní bývala právě koželužna.
Stopa vede do zahrady usedlosti Turbová
Kampa byla dlouho plná zahrad, většinou šlechtických a pro běžný lid nepřístupných: rozsáhlou zahradu měl
palác Michnovský (dodnes ji připomíná
Michnovský letohrádek), bývala tu
zahrada Odkolkovská, Kaiserštejnská i
Nostická. Jejich spojením vznikl dnešní
park, oblíbené místo procházek a pikniků. Starou železnou branku, celou rezavou, zasazenou ve vysoké zdi z kamenů, ale Trnka objevil jinde.
Známý ilustrátor a filmař žil se svou první ženou v
Košířích v
usedlosti Turbová, na
Kampu do blízkosti svého přítele
Jana Wericha se přestěhoval v roce 1958. Čtyři roky poté přišla na svět
Zahrada. Inspiraci pro pohádkový příběh prý Trnka našel právě v
zahradě košířské usedlosti, nicméně romantika
malostranských zahrad, prastarých zdí a uliček nejspíš podpořila vzpomínky na ztracený ráj dětství, na velrybu, trpaslíka, kocoura i psy, co si ze zdi trhali psí víno a popíjeli ho z rendlíčků, skleniček a hrnečků.
Zapadlou zahradu s klukama, kocourem a trpaslíkem, kterou máme uloženou někde v podvědomí jako magický a nedotknutelný prostor, ale v
Košířích už nenajdete.
Barokní viniční usedlost Turbová v Jinonické ulici poblíž křižovatky s Vrchlického ulicí byla dlouho v havarijním stavu, nyní na místě staré Trnkovy zahrady vyrůstají nové domy.
Podle knížky o zahradě, partě kluků a zlém kocourovi byl natočen i
pětidílný loutkový film. Chopili se ho tvůrci úspěšných
animovaných příběhů o dvou medvědech, kteří se potkali u Kolína nazvaném Pojďte pane, budeme si hrát. Svou zvláštní imaginativností a tajemností však
animovaný seriál Zahrada v jistém smyslu působí spíš jako dětský horror. Přehrát si ho můžete na webu
České televize.