Udělejte si výlet na Slovácko, do krajiny obrazů Joži Uprky

Joža Uprka i jeho mladší bratr František měli Slovácko i umění v krvi: pocházeli ze selské rodiny usazené v Kněždubu, obci kousek od Hodonína a Veselí nad Moravou. Řadu staveb tu dnes podobně jako před lety zdobí pestré lidové ornamenty; mezi jejich autory patřil i otec obou bratrů Jan.
 

Oceněná Pouť u svatého Antonínka

Joža chodil do školy ve Strážnici, studoval na olomouckém Slovanském gymnáziu, od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na akademii v Mnichově. Venkovské náměty, čerpané z každodenního života prostých lidí, jejich práce, obyčejů a slavností vypadají na první pohled obyčejně, ale zdání klame. Jejich autor po absolvování akademie a zejména pak po studijní návštěvě Paříže a prvním setkání s impresionismem zazářil na českém výtvarném nebi jako kometa. S pomocí Alfonse Muchy se v roce 1894 dokonce s jedním ze svých nejznámějších obrazů Pouť u svatého Antonínka zúčastnil pařížského Salonu francouzských umělců a získal za něj jednu z cen. Stejný obraz, jen ve větším formátu, v roce 1895 obdržel zlatou výroční medaili České akademie věd a umění, o dva roky později pak měl jeho autor v Topičově salonu v Praze velkou výstavu a měsíčník spolku Mánes Volné směry o něm vydal celé číslo. V pětatřiceti letech byl zkrátka Uprka známým výtvarným umělcem, který navíc měl vrcholné období teprve před sebou.
 

Za Uprkou i Úprkou do Hradiště

Řadu děl z této doby si prohlédnete v Galerii Joži Uprky v bývalé jezuitské koleji v Uherském Hradišti, kde je otevřeno celý rok s výjimkou neděle. K vidění jsou nejenom obrazy ze sbírkového fondu Nadace moravské Slovácko, doplněné díly zapůjčenými například z Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Muzea umění v Olomouci či Slováckého muzea v Uherském Hradišti, ale také plastiky mladšího z bratrů, sochaře Franty Úprky. Možná vás překvapí, že sourozenci psali svá příjmení každý jinak: Joža se podepisoval krátce Uprka, František dlouze Úprka. Fotografická výstava na chodbách galerie pak mapuje život Joži Uprky od rodné chalupy až po hroby obou bratrů. Ty najdete v jejich rodném Kněždubu.
 

Návraty do rodného kraje

Uprka rád cestoval; byl v Itálii, Řecku, Egyptě a Palestině, na Balkáně, v Rusku či Turecku, ale opakovaně se vracel na Slovácko. Roku 1897 se tu dokonce usadil natrvalo, a to v Hroznové Lhotě, kde si nechal postavit ateliér. Ten posléze podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče proměnil v rodinnou vilu, kde žil s manželkou, lidovou malířkou Anežkou Karlíkovou a několika dětmi. Rodinný život na rozdíl od profesního šťastný nebyl. U Anežky Uprkové propukla duševní choroba a od roku 1905 až do své smrti roku 1959 žila v psychiatrické léčebně v Kroměříži. První syn Jožka zemřel jako čtrnáctiletý, z dalších dětí přežil syn Jan a dcera Božena.

V době před první světovou válkou se Uprka zasloužil o vznik Sdružení výtvarných umělců moravských, jehož výstavním a organizačním střediskem se stal Dům umělců v Hodoníně, otevřený v roce 1913. Od roku 1922 pak Uprka žil na Slovensku v Klobušicích u Ilavy, kde se podobně jako na Slovácku věnoval námětům z tamního lidového prostředí. Muž, který usiloval o zachování a rozvoj bohatých tradic lidové kultury na Moravě a propagoval myšlenku spolupráce výtvarných umělců slovanských národů, se do rodného kraje vrátil až v roce 1937 a o tři roky později zemřel. Pochován je po boku svého bratra a dalších umělců na kněždubském hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele v části nazývané Slovácký Slavín.

Komentovaná prohlídka poslední sobotu v měsíci