Přírodovědecké sbírky a preparáty: sbírky, kuriozity a zvířecí celebrity

Dne 12. února 1809 se v Anglii narodil Charles Darwin (12. 2. 1809 – 19. 4. 1882), vědec, který zásadně proměnil naše chápání vývoje života na Zemi. Na jeho počest si každoročně připomínáme Darwinův den – nejen jako poctu evoluční biologii, ale i jako oslavu vědy, zvídavosti a objevování souvislostí. Kudy z nudy vás při téhle příležitosti zve k objevování největších zoologických sbírek u nás. Čekají vás kolekce preparovaných zvířat i loveckých trofejí, ale také překvapivé příběhy, které se za nimi skrývají.
 

Největší zoologické sbírky u nás

Za vitrínami a v depozitářích našich muzeí se skrývají desetitisíce příběhů ze zvířecí říše. Některé exponáty vás ohromí svou velikostí, jiné překvapí detaily, které byste v přírodě jen těžko zahlédli. Vydejte se tam, kde se věda potkává s dobrodružstvím – a kde se z obyčejné návštěvy muzea může stát výprava napříč kontinenty i miliony let.
 

Národní muzeum: od plejtváka po krakatice

Jednu z největších a nejvýznamnějších zoologických sbírek v Evropě spravuje Národní muzeum v Praze. Už při vstupu do expozice Zázraky evoluce vás ohromí obří kostry i modely – od slavného plejtváka myšoka přes žraloka bílého až po gigantickou krakatici, která patří k největším modelům svého druhu na světě.
 
Ale nejde jen o velká zvířata. Ve sbírkách se skrývají desetitisíce položek – od drobných savců přes ptáky až po hmyz, a právě díky nim si můžete udělat obrázek o neuvěřitelné rozmanitosti života na Zemi. Zajímavou zastávkou je i expozice Okna do pravěku, kde se setkáte s jediným „českým dinosaurem“ jménem Burianosaurus augustai. Svým názvem vzdává hold legendám české paleontologie a dobrodružné literatury, ilustrátorovi Zdeňku Burianovi (1905–1981) a antropologovi Josefu Augustovi (1903–1968).
 

Moravské zemské muzeum: zvířata v kulisách přírody

Podobně silný zážitek vás čeká i v Moravském zemském muzeu v Brně. V Biskupském dvoře najdete expozici Fauna Moravy, která je pojatá jako série dioramat – tedy scén, kde zvířata uvidíte v prostředí připomínajícím jejich přirozený domov. Atmosféru doplňují zvuky ptáků a velká akvária s rybami z našich řek a rybníků.
 

Anthropos a Budišov: mamuti a zvířata z depozitářů

K přírodovědeckým pokladům Moravského zemského muzea patří také pavilon Anthropos. V muzeu, které dokumentuje nejstarší dějiny osídlení Moravy a celého evropského kontinentu, vás přivítají modely mamutů a příběhy nejstarších obyvatel Evropy. A pokud vás fascinují spíš samotné sbírky, zamiřte na Vysočinu na zámek Budišov, kde jsou vystaveny tisíce zvířat z muzejních sbírek a depozitářů.


 
Ale ne všechno, co stojí za pozornost, najdete jen v moderních expozicích. Stačí se vydat na hrady a zámky – a zvířecí příběhy rázem dostanou úplně jiný rozměr.
 

Lovecké trofeje: fascinace i mrazení

Lovecké trofeje dokážou vzbuzovat obdiv i rozpaky zároveň. Na jedné straně stojí mistrovství preparátorů a touha poznávat vzdálené kraje, na té druhé příběhy lovů, které dnes vnímáme úplně jinak než naši předkové. Vydejte se po stopách aristokratů a dobrodruhů a nahlédněte do časů, kdy byla příroda výzvou, trofejí i symbolem prestiže.
 

Zámek Úsov: svět lovců a exotických výprav rodu Lichtenštejnů

Na zámku Úsov vstoupíte do světa, který dnes působí zároveň fascinujícím i trochu zneklidňujícím dojmem. Lovecko-lesnické muzeum ukrývá rozsáhlé sbírky trofejí z Evropy i Afriky – zvířata, která kdysi ulovili majitelé panství z rodu Lichtenštejnů během svých výprav do Keni, Tanganiky, Ugandy a dalších zemí Afriky. Vedle exotických úlovků tu najdete i domácí faunu a rozsáhlé kolekce ptáků, savců, ryb i hmyzu. Je to místo, kde se potkává vášeň pro lov, sběratelství i tehdejší představa o poznávání světa.
 

Zámek Konopiště: posedlost jménem lov

Ještě výraznější stopu zanechala vášeň pro lov na zámku Konopiště. Jeho bývalý majitel, arcivévoda a následník trůnu František Ferdinand d’Este, byl vášnivý lovec a jeho sbírky patří k největším svého druhu. Speciální prohlídková trasa vás provede chodbami, kde trofeje pokrývají stěny od podlahy ke stropu. Při pohledu na stovky paroží, rohů a preparovaných zvířat si uvědomíte, jak bezohledně se kdysi k přírodě a jejím zvířecím obyvatelům přistupovalo. Dnes tyto sbírky nevnímáme jen jako ukázku loveckého umění, ale také jako svědectví doby, kdy byl lov nezbytnou součástí společenského postavení.
 

Zámek Ohrada: myslivost jako tradice i příběh krajiny

Silný zážitek nabízí také Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství na zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Národní zemědělské muzeum zde představuje lov v širších souvislostech, tedy nejen jako sbírku trofejí, ale jako součást péče o krajinu a hospodaření v ní. V několika zážitkových expozicích uvidíte bohaté kolekce trofejí i preparovaných zvířat, které doplňují příběhy o proměnách přírody i vztahu člověka ke zvěři. Právě tady si uvědomíte, že myslivost nebyla jen otázkou prestiže, ale i způsobem, jak formovat a chránit krajinu.


 
Lovecké expozice na hradech a zámcích tak nejsou jen přehlídkou trofejí. Jsou i připomínkou proměny našeho vztahu ke zvířatům a krajině. A pak jsou tu sbírky, které se vymykají všemu, co byste čekali – osobité, zvláštní a někdy až neuvěřitelné.
 

Bizár, rekordy a kuriozity: hrad Bítov a sbírky psů, koček a veverek

Jsou sbírky, které obdivujeme. A pak jsou takové, nad nimiž si říkáme: tohle už je opravdu hodně zvláštní. Bizarní. Neuvěřitelné. Přesně do té druhé kategorie patří hrad Bítov, kde najdete jednu z nejpodivuhodnějších expozic u nás – a dost možná i v celé Evropě.
 

Psí aristokracie zapsaná v rekordech

Sbírka vycpaných psů, která je zapsaná v Guinnessově knize rekordů, vznikla díky poslednímu soukromému majiteli hradu, baronu Jiřímu Haasovi z Hasenfelsu. Ten si v první polovině 20. století nechával preparovat své milované čtyřnohé společníky, a postupně jich nashromáždil desítky. Psi různých plemen, velikostí i barev tu stojí, sedí a leží vedle sebe jako zvláštní rodinné album, jen místo fotografií vás sledují skutečné psí tváře. Je to sbírka, která je zároveň dojemná i lehce znepokojivá – přesně podle toho, jak se na ni díváte.
 

Když fantazie nezná hranic

A tím to nekončí. Na Bítově narazíte i na další kuriozity. Součástí přírodovědných sbírek jsou i desítky vycpaných koček nebo veverek, oblečených do kostýmků a kloboučků, a navíc naaranžovaných do žánrových scén. Místy si budete připadat spíš jako v bizarním kabinetu kuriozit než na hradní prohlídce. Právě to ale dělá z Bítova místo, na které se nezapomíná. Není to klasická expozice ani učebnicová sbírka, spíš pohled do soukromí člověka, který svou lásku ke zvířatům proměnil v něco, co dnes vyvolává úsměv, údiv i otázky zároveň.
 

Koně z Letné: kolotoč, který přežil století

Na okraji pražských Letenských sadů u Národního technického muzea v Praze stojí nenápadná, ale unikátní památka – historický kolotoč, jeden z nejstarších dochovaných kolotočů v Evropě. V dřevěném pavilonu se už od konce 19. století točí koně v životní velikosti, potažení pravou koňskou kůží a vyplnění slámou. Kolotoč nechal postavit podnikatel Josef Nebeský a sloužil k zábavě Pražanů více než sto let. Po náročné rekonstrukci znovu připomíná dobu, kdy byla podobná atrakce malým zázrakem, a zároveň ukazuje, jak blízko měly někdejší zábavy ke skutečnému světu zvířat.
 

Zvířecí celebrity: příběhy, které přežily staletí

Jenže některé zvířecí příběhy nejsou ani bizarní, ani sběratelské. Jsou skutečné, silné, a často překvapivě dojemné. Některá vycpaná zvířata mají svá jména, příběhy a někdy i nečekaně dramatické osudy. Potkáte je na zámcích, v muzeích i na místech, kde byste je vůbec nečekali – a často jsou slavnější než leckterý lidský hrdina.
 

Valdštejnův kůň: hrdina z bojiště

Jednou z nejstarších zvířecích „celebrit“ je kůň Mas Querido, který padl za třicetileté války v roce 1632 v bitvě u Lützenu. Jeho majitelem byl Albrecht z Valdštejna, který si milovaného koně nechal vypreparovat, a dnes ho můžete vidět v Krajském muzeu v Chebu. Zajímavostí je, že při restaurování se ukázalo, že z původního koně se dochovala jen část, a zbytek je sestavený z dalších zvířat. I to je vlastně příběh – nejen o koni, ale i o tom, jak se kdysi k preparaci přistupovalo.
 

Gradivo: šampion ze zámeckých stájí

Úspěšný dostihový kůň Gradivo dnes „odpočívá“ v konírně na zámku Kačina. Ve své době patřil k elitě hřebčína v Napajedlech a na závodní dráze vyhrával jeden dostih za druhým. Dnes už neběhá, ale jeho příběh připomíná slavnou éru tuzemského chovu koní i dostihového sportu.
 

Poslední vlk a šumavská medvědice

Silnější než trofeje jsou někdy příběhy posledních zástupců svého druhu. Vycpanina posledního uloveného vlka na Vysočině, respektive vlčice, je uložená v depozitáři zámku Náměšť nad Oslavou. Její příběh má i filmovou stopu – vlčice si zahrála ve filmové adaptaci Jirotkova Saturnina.
 
Podobně působivý je osud poslední šumavské medvědice, která skončila v expozici na zámku Ohrada. Dnes je symbolem doby, kdy z české krajiny mizely poslední velké šelmy.
 

Krokodýli aneb exotika z dovozu

Mezi nejstarší a nejpodivnější exponáty patří krokodýl na hradě Budyně nad Ohří, který se z exotické výpravy dostal rovnou do českých dějin. Podle legendy si ho z Egypta přivezl Jan IV. Zajíc z Házmburka a vypustil ho do hradního příkopu. Dnes visí v interiéru jako jedna z nejstarších vycpanin u nás.


 
A pokud vám to zní jako pohádka, zamiřte do Staré radnice v Brně. Brněnský drak, kterého tu uvidíte, není žádný výmysl – jde rovněž o krokodýla, který se stal jedním ze symbolů města.
 

Od slona po nosorožce: moderní příběhy

Zvířecí celebrity nejsou jen dávná historie. Ve Slezském zemském muzeu v Opavě najdete slona Calvina ze zoo Ostrava, který se po smrti stal součástí sbírek. Ještě silnější příběh má nosorožec Sudán, poslední samec svého druhu. Do Evropy se dostal jako mládě, více než čtvrt století prožil v Safari Parku ve Dvoře Králové a poté opět odletěl do Afriky. Uhynul v roce 2018 a jeho ostatky pak znovu cestovaly do České republiky, kde byla provedena jeho odborná preparace. Protože se Súdán stal symbolem ochrany africké přírody, byl roku 2023 převezen do Keni. V Národním muzeu v Nairobi je nyní hvězdou nové expozice a současně symbolem boje za záchranu biodiverzity.


 
Možná si při pohledu na vycpaná zvířata říkáte, že jde jen o tiché a nudné exponáty za sklem. Ve skutečnosti ale vyprávějí příběhy o objevování světa, o vztahu člověka k přírodě i o tom, jak se tenhle vztah v čase proměňuje.
 
Ať už vás zavedou do muzejních sálů, na zámky plné trofejí nebo k trochu podivným, ale nezapomenutelným sbírkám, jedno je jisté: stačí se dívat o něco pozorněji – a zjistíte, že i „vycpanina“ může mít překvapivě živý příběh.