Věda a historie není nuda: vojenské újezdy, bílá místa na mapě a krajiny, kam se běžně nesmí

Vydejte se s Kudy z nudy do míst, která po desetiletí zůstávaly za závorami. Vojenské újezdy v sobě spojují historii armády, zaniklé obce, uzavřené cesty, střelnice, tajná letiště i zvláštní paradox: právě díky dlouhodobé nepřístupnosti se na některých místech zachovala příroda, kterou jinde proměnila běžná výstavba, doprava a rekreace. A i když do vojenských prostorů se běžně chodit nesmí, občas se jejich brány otevřou při mimořádných akcích, pochodech nebo cyklistických výletech.
 

Co je vojenský újezd a proč v nich nejsou běžné vesnice?

Vojenský újezd je zvláštní územně správní celek určený především k výcviku armády. Na rozdíl od běžné obce tu nefunguje samospráva s voleným zastupitelstvem, ale újezdní úřad. Území slouží vojenským účelům, hospodaří se tu se státní půdou a lesy, fungují tu střelnice, cvičiště, komunikace pro vojenskou techniku i ochranné a bezpečnostní zóny.


 
Je dobré rozlišovat dva pojmy, které se často pletou. Vojenský újezd je širší správní území. Vojenský výcvikový prostor je jeho část určená přímo k výcviku: ke střelbám, manévrům, jízdám vojenské techniky nebo nácviku taktických situací. Zbytek újezdu mohou tvořit lesy, louky, vodní toky, cesty, ochranná pásma a hospodářsky využívané plochy.
 
Pro běžného výletníka z toho plyne jednoduché pravidlo: vojenský újezd není prázdná divočina, kam se dá vyrazit jen proto, že na mapě vypadá lákavě. Platí tu omezený režim, vstup je možný jen tam, kde je výslovně povolen, a v některých částech hrozí riziko nevybuchlé munice nebo probíhajícího výcviku. Romantika ano, ale jen s respektem k cedulím.
 

Od vojenských táborů k újezdům

Historie českých vojenských prostorů se nezačala odehrávat až za komunismu. První velký vojenský tábor Mladá u Milovic vznikl už za Rakouska-Uherska v roce 1904. Sloužil k výcviku armády, ale jeho vznik ještě neznamenal tak rozsáhlé zásahy do krajiny, jaké známe z pozdější doby.
 
Za první republiky přibyly další vojenské tábory a výcviková území, například Brdy nebo Březina. Výcvikové území dříve známé jako vojenský tábor Dědice leží na Drahanské vrchovině severně od Vyškova. Armáda potřebovala místa, kde by mohla cvičit mimo hustě obydlené oblasti. V té době se ale většinou nejednalo o obří uzavřená území spojená s rozsáhlým rušením a bouráním vesnic.


 
Zlom přišel po druhé světové válce. Nový zákon o vojenských újezdech z roku 1949 umožnil vytvořit zvláštní správní celky vyhrazené pro potřeby armády. V atmosféře studené války, budování lidové armády a strachu z vnějšího i vnitřního nepřítele vznikala rozsáhlá území, kam přestal patřit civilní život. Některé vsi byly vysídleny, jiné srovnány se zemí, cesty zmizely z běžných map a krajina se uzavřela za závorami.
 

Zaniklé obce, střelnice a krajina bez lidí

Vojenské újezdy nejsou jen místa pro cvičení armád. Jsou to také krajiny paměti. V Doupovských horách, na Libavé, v Boleticích nebo Brdech najdete stopy obcí, které zanikly kvůli vojenskému využití území, odsunu německého obyvatelstva, poválečným změnám i budování armádních prostorů. Někde zůstaly jen základy domů, staré aleje, kapličky, zarostlé hřbitovy, kříže, studánky nebo názvy na mapách.


 
Právě tohle je na vojenských újezdech zvláštní: člověk v nich zároveň je i není. Z jedné strany krajinu poznamenaly střelnice, tankové cesty, dopadové plochy a vojenské stavby. Z druhé strany tu chyběl běžný tlak civilizace: satelitní výstavba, chatové osady, průmyslové areály, obchodní zóny a hustý turistický provoz sem nikdy nepronikly. Díky tomu se na mnoha místech vytvořila nečekaně cenná přírodní území.
 
Na takových mapách pak vedle sebe leží slova, která se zdánlivě vylučují: tankodrom a orchideje, střelnice a mokřad, zaniklá ves a chráněný druh. Vojenský prostor není idylický ráj ani jen jizva v krajině. Je to obojí najednou.
 

Brdy: vojenský prostor, který se změnil v chráněnou krajinu

Nejznámějším příkladem proměny vojenského území jsou Brdy. Vojenský výcvikový prostor tu vznikl už za první republiky a veřejnost se do jeho nitra po dlouhá desetiletí téměř nedostala. Právě proto Brdy získaly pověst tajemného pohoří bez vesnic, hospod, rozhleden a klasického turistického ruchu, a současně trampského ráje.


 
Vojenský újezd Brdy zanikl k 1. lednu 2016 a velká část území se stala součástí Chráněné krajinné oblasti Brdy. Pro turisty to byl malý převrat: místa, která byla po desetiletí nepřístupná, se začala otevírat pěším, cyklistům a milovníkům tiché krajiny. Zároveň ale dosud nejde o prostor, kde by se dalo chodit úplně kamkoli. Některá místa zůstávají uzavřená, jinde probíhala nebo probíhá pyrotechnická očista a v terénu je potřeba držet se značených cest.
 
Brdy jsou dobrým příkladem toho, že konec vojenského újezdu není konec příběhu. Naopak: začíná nová kapitola, v níž se potkává ochrana přírody, turistika, paměť armádního využití a citlivé zpřístupňování krajiny.
 

Libavá: Bílý kámen a den otevřených závor

Další zakázaný kraj aneb vojenský újezd Libavá v Oderských vrších patří k místům, která si výletníci spojují hlavně s akcí Bílý kámen. Koná se tradičně 1. května a pro mnoho lidí představuje jedinečnou příležitost nahlédnout do části vojenského prostoru, kam se během roku běžně nedostanou.


 
Bílý kámen není jen název akce, ale také skalnatý svah ve starém lomu pod vrcholem Strážná jihozápadně od zaniklé obce Jestřabí s výhledem na Hanou a Olomouc. Jde o někdejší oblíbené výletní místo. Skály tu lidé odedávna natírali vápnem, takže prý bývaly vidět až z kopců na Drahanské vrchovině. Pověst o Bílém kameni má několik verzí, ve všech se ale hemží spousta čertů a chytrá žena, která přetřením černého kamene na bílý zachránila svého muže před peklem.
 
Při výjimečném zpřístupnění se můžete pěšky nebo na kole vydat do krajiny, která je jinak spojena s vojenským výcvikem. Právě na Libavé bývá vidět, jak moc lidé chtějí poznat podobná místa. Zdaleka nejde jen o sportovní výkon, ale i o zvědavost. Co je za závorou? Jak vypadá krajina, která se běžně neotevírá?
 
Libavá má i další lákadla. Patří k nim třeba meteorologická stanice Červená, která má pověst nejodlehlejšího pracoviště Českého hydrometeorologického ústavu, pramen Odry, studánky, památníky, staré hřbitovy a torza kostelů, zaniklá obec Stará Voda a další vesnice i rozsáhlé lesy. Vždy ale platí, že návštěva musí respektovat pravidla pořadatelů a armády. Vojenský prostor není park s volným pohybem, ale území, kde má bezpečnost přednost před výletnickou zvědavostí.
 

Hradiště neboli Doupov: největší český vojenský újezd

Vojenský újezd Hradiště v Doupovských horách je největším vojenským újezdem v České republice. Leží mezi Karlovými Vary, Bochovem, Kadaní a Podbořany a nejčastěji se mu mezi lidmi říká Doupov. Krajina Doupovských hor je sopečného původu, členitá, málo osídlená a pro běžného turistu z velké části nepřístupná.


 
Právě tady se nejvýrazněji potkává vojenská historie se stopami zaniklých obcí. Stejně jako Brdy bývaly i Doupovské hory běžná obydlená krajina s vesnicemi, kostely, cestami a hospodářstvím. Po válce a po vzniku vojenského prostoru se ale mnoho míst změnilo v uzavřený armádní svět. Některé obce zmizely úplně, jiné přežívají jen v názvech a torzech. Doupov tak není místo pro výlety a turistická atrakce ve stylu „přijeďte kdykoli“. Je to živý vojenský prostor. O to víc působí jeho příběh na mapě: bílé místo, které skrývá staré sopky, tajuplné Skalky skřítků, zaniklé vsi, vojenský výcvik i přírodu, která si v uzavřeném území žije vlastním tempem.
 

Boletice: Šumava, Krumlovsko a krajina za hranou běžných cest

Vojenský újezd Boletice leží v jižních Čechách, na pomezí Šumavy a okolí Českého Krumlova. Jeho krajina je pro mnoho turistů lákavá už jen polohou: kopce, lesy, výhledy, blízkost Lipenska a Českého Krumlova. Jenže právě tady je potřeba znovu připomenout, že vojenský újezd není obyčejná chráněná krajina. Boletice patří k místům, kde se navzdory desítkám let vojenského režimu dochovaly stopy zaniklého osídlení. Zároveň tu stále probíhá výcvik a vstup se řídí pravidly. Některé okrajové části nebo vybrané trasy mohou být příležitostně zpřístupněné (naposled to byla již zrušená naučná stezka Knížecí stolec), ale do nitra prostoru se nelze vydat jen tak podle mapy v telefonu.
 
Boletice jsou dokonalou ukázkou, jak blízko od sebe mohou ležet velmi navštěvované turistické cíle a území, která zůstávají pro většinu lidí neznámá. Stačí pár kilometrů od běžných výletních tras a ocitnete se v úplně jiném režimu.
 

Březina: vojenský prostor u Vyškova

Málo známý je také vojenský újezd Březina. Leží v oblasti Drahanské vrchoviny u Vyškova a navazuje na více než sto let staré tradice vojenského výcviku. Ve srovnání s Doupovem nebo Libavou nepůsobí v celostátní paměti tak tajemně, ale pro armádu má dlouhodobě důležitou roli: blízkost Vyškova, výcvikových zařízení a vojenského školství z něj dělá významné zázemí pro přípravu vojáků.
 
I tady platí, že vojenský prostor není jen „prázdná plocha“. Je to krajina lesů, cest, cvičišť a míst s vlastní historií. Pro turisty je důležitá hlavně hranice mezi běžně přístupnou krajinou a územím, kam se nesmí. Cedule vojenského újezdu nejsou dekorace ani pozůstatek minulosti. Jsou to aktuální pravidla.
 

Milovice a Ralsko: když armáda odešla

K vojenským územím patří i příběhy prostorů, které už jako vojenské újezdy neexistují. Milovice a Ralsko se často spojují se sovětskou armádou, která je využívala po roce 1968, ale jejich vojenská historie je starší. Po odchodu sovětských vojsk zůstaly rozsáhlé areály, letiště, kasárna, panelové domy, zátěže v půdě i obrovská otázka: co s krajinou, kterou armáda opustila?


 
V Milovicích dnes najdete zábavní park Mirakulum, bývalý vojenský prostor ale posloužil i pro vznik rezervace velkých kopytníků, kde krajinu udržují divocí koně, zubři a pratuři. Ralsko zase láká na geopark Ralsko, letiště Hradčany, zříceninu hradu Ralsko, přírodní rezervaci Hradčanské rybníky, řeku Ploučnici a krajinu, která se z uzavřeného prostoru změnila v laboratoř obnovy, turistiky a postupného hledání nové identity. Odchod armády tak je jen začátek. Zůstávají ekologická zátěž, staré stavby i pyrotechnická rizika, ale také šance pro přírodu, sport, turistiku a nové využití.
 

Proč jsou vojenské prostory tak zvláštní pro přírodu?

Zní to paradoxně, ale armáda někdy přírodě nechtěně pomohla. Ne proto, že by vojenský výcvik byl šetrný, ale proto, že do uzavřených prostorů desítky let nepronikla běžná civilizační proměna. Nevznikaly tu velké satelitní čtvrti, průmyslové zóny ani turistická infrastruktura v takové míře jako jinde.
 
Tanky, výbuchy a jízdy těžké techniky sice krajinu narušovaly, ale zároveň vytvářely plochy, které připomínaly dávnější, otevřenější typy krajiny: písčiny, mokřady, tůně, vřesoviště, řídké porosty, louky a narušované půdy. Právě taková místa vyhovují některým vzácným druhům rostlin a živočichů. Vojenská krajina tak může být z pohledu přírody překvapivě pestrá.
 
To samozřejmě neznamená, že by každý vojenský prostor byl ekologická pohádka. Po armádách zůstávaly také ropné látky, munice, rozbité areály a znečištěná místa. Vojenské újezdy jsou zkrátka krajiny protikladů: chráněné i zraněné, prázdné i plné stop, nepřístupné a přitom lákavé.
 

Jak se do vojenských prostorů dostat legálně?

Nejjednodušší odpověď zní: jen tam, kde je to povolené. Vojenské újezdy mají přesně stanovený režim a volný vstup do nich není samozřejmost. Některé části mohou být přístupné po vyznačených komunikacích, jiné jen při mimořádných akcích, další vůbec. Informace je potřeba ověřovat u újezdních úřadů, Vojenských lesů a statků, pořadatelů akcí nebo na oficiálních stránkách konkrétních prostorů.
 
Nejznámějším příkladem mimořádného zpřístupnění je libavský Bílý kámen. Podobné akce, pochody, cyklistické jízdy nebo dny otevřených tras jsou pro veřejnost atraktivní právě proto, že nabízejí pohled do krajiny, která se běžně neotevírá. Zároveň ale platí, že nejde o výlet „na vlastní pěst“. Trasy, časy a pravidla mají smysl: chrání návštěvníky, armádu i samotné území.
 
Mnohem snadněji se podíváte do bývalých vojenských prostorů jako jsou Brdy, Milovice nebo Ralsko. I tam ale platí opatrnost. Držte se značených cest, nevstupujte do zakázaných míst, nesahejte na podezřelé předměty a respektujte varovné tabule. Staré vojenské krajiny se sice mění na výletní cíle, ale jejich minulost z nich nemizí ze dne na den.
 

Vojenské újezdy v číslech a zajímavostech

Na Kudy z nudy najdete články o tom, co vzniklo z bývalých vojenských základen a kam se můžete podívat anebo tipy na výlety do místa, kam se před rokem 1989 nesmělo. Současné vojenské újezdy tam však nenajdete. I když na mapě vypadají jako prázdná území, ve skutečnosti jsou plné příběhů: o armádě, zaniklých obcích, odsunu, studené válce, sovětských vojácích, ekologických škodách, návratu přírody i snaze otevřít alespoň část těchto krajin veřejnosti.
 

• V České republice dnes existují čtyři vojenské újezdy: Březina, Boletice, Hradiště a Libavá.
• Do roku 2015 k nim patřily také Brdy, které byly od 1. ledna 2016 zrušeny jako vojenský újezd a jejich velká část se stala součástí chráněné krajinné oblasti.
• Největším vojenským újezdem je Hradiště v Doupovských horách.
• Nejznámější je Libavá, a to hlavně díky akci Bílý kámen, která se tradičně koná 1. května.
• Vojenské újezdy jsou zvláštní i správně: nejsou to běžné obce se starostou a zastupitelstvem. Spravuje je újezdní úřad a hlavní slovo tu má stát, respektive Ministerstvo obrany. Na volebních mapách proto působí jako bílá místa, kde se běžný obecní život a hlasování odehrávají jinak než v okolních městech a vesnicích.

 
Jsou to místa, kam se často nedostanete. A právě proto tak přitahují pozornost. Za závorou totiž neleží jen střelnice a cvičiště, ale také kus české historie, o kterém vyprávějí staré cesty, zaniklé vesnice, zarostlé hřbitovy, studánky a akce, při nichž se bílá místa na mapě na chvíli otevřou těm, kteří se chtějí dívat pozorněji.