Začala v
Praze, zasáhla celou Evropu a
trvala celou generaci. Z
náboženského sporu se stala
apokalypsa 17. století, která proměnila dějiny i českou krajinu. Zanechala po sobě
trosky, ale také
legendy a příběhy, které dodnes ožívají v
hradech, městech i
muzeích. Řadu z nich najdete i na
Kudy z nudy – od
pražské defenestrace přes
bitvu na Bílé hoře a
Valdštejnův pád až po
bitvu u Jankova a
hrdinnou obranu Brna. Vydejte se po stopách konfliktu, který se přehnal Evropou i českými zeměmi, a zjistěte, že
i nejtemnější kapitoly historie mohou být fascinující.
Jak a kde vypukla třicetiletá válka?
Třicetiletá válka byla
jedním z nejničivějších konfliktů v evropských dějinách. Z náboženského sporu se stal zápas o moc, území a vliv, který zničil celé země a změnil dějiny. A všechno to začalo v
Praze – městě, které podle citace britského spisovatele
Jeroma Klapky Jeroma „počalo reformaci a vysedělo třicetiletou válku“.
Když
23. května 1618 rozlícení čeští stavové vyhodili z oken Pražského hradu císařské místodržící, byla to už
třetí pražská defenestrace. Tento čin spustil řetězec událostí, který přerostl v nejdelší a nejničivější válku 17. století.
Na první pohled šlo o
spor mezi katolíky a protestanty, ale pod povrchem bublal
mocenský boj mezi Habsburky a jejich evropskými soupeři. V
Praze se rozhořelo
české stavovské povstání, které krátce nato přerostlo v
otevřenou válku.
Bitva na Bílé hoře 1620
Po defenestraci se české země vzbouřily proti císaři. Stavové si dokonce zvolili vlastního krále –
Fridricha Falckého, přezdívaného „zimní král“. Jeho vláda trvala jen jednu zimu.
8. listopadu 1620 utrpěli čeští povstalci
drtivou porážku na Bílé hoře.
Bitva, která trvala sotva dvě hodiny, rozhodla o osudu země na staletí dopředu.
Porážku vystřídala krutá odplata.
21. června 1621 bylo na
Staroměstském náměstí v
Praze popraveno 27 českých pánů, rytířů a měšťanů. Kat Mydlář jim usekal hlavy přímo před očima shromážděného lidu. Dodnes tuto tragédii připomíná
sedmadvacet křížů v dlažbě náměstí – symbol ztracené svobody českých zemí.
Evropa v plamenech
České povstání bylo jen první kapitolou.
Válka se rychle rozšířila po celé Evropě – od
Pyrenejí po
Balt. Zapojily se do ní téměř všechny tehdejší mocnosti:
Španělsko, Francie, Švédsko, Dánsko i řada
německých knížectví.
Jednou z největších postav třicetileté války se stal
Albrecht z Valdštejna, geniální vojevůdce, stratég a muž neomezených ambicí. Sestavil armádu, která čítala desítky tisíc mužů, a stal se prakticky neomezeným pánem českých zemí. Jeho moc ale rostla natolik, že se stal nebezpečím i pro samotného císaře. V
Chebu ho roku 1634 zavraždili vlastní důstojníci.
Valdštejnova stopa ale nezmizela. V
Mnichově Hradišti či v
Jičíně ho připomínají památníky jeho moci, v
pražském Valdštejnském paláci dnes sídlí
Senát. V
Krajském muzeu v
Chebu můžete dodnes spatřit jak
Valdštejnův úmrtní pokoj, tak i
Valdštejnova slavného koně, který padl v
bitvě u Lützenu, a byl později vycpán. Jde o
druhou nejstarší vycpaninu koně v Evropě!
Bitvy třicetileté války, které měnily dějiny
Válka se do českých zemí opakovaně vracela. Roku 1645 došlo k jedné z největších bitev na našem území –
bitvě u Jankova. Švédská vojska pod vedením legendárního
generála Lennarta Torstensona zde drtivě porazila císařskou armádu. Cesta na Vídeň se zdála otevřená.
Jenže švédské armádě stálo v cestě město
Brno. A tady se odehrál
jeden z nejúžasnějších příběhů národní statečnosti. Brňané pod vedením
francouzského plukovníka Jeana Louise Raduita de Souches a
skotského velitele Špilberku George Jacoba Ogilvyho odolali
obléhání, které trvalo celé tři měsíce.
Události roku 1645 ve městě připomíná celá řada míst. V
Brně si obranu města každoročně připomínají
slavností Den Brna, a také kuriózním
poledním zvoněním v jedenáct hodin. Podle legendy totiž Torstenson slíbil, že pokud město nedobude do pravého poledne 15. srpna, stáhne se. Obránci proto nechali zvony rozeznít už v jedenáct – a Švédové prý odtáhli s nepořízenou.
Na památku se proto v Brně dodnes poledne zvoní o hodinu dřív.
Památky a příběhy třicetileté války, které ožívají dodnes
S
Kudy z nudy se můžete podívat na místa, kde se
dějiny třicetileté války staly skutečností – od
hradu českých králů po město, které se ubránilo celé armádě.
Legendy a největší bitvy třicetileté války
Třicetiletá válka nebyla jen sérií bitev a obléhání – zrodila i
příběhy, které se vryly do paměti celého kontinentu. Některé z nich se staly symbolem hrůz války, jiné dodnes připomínají odvahu a zlomové okamžiky evropských dějin.
Magdeburská svatba – ironie a hrůza v jednom
Roku 1631 se
německé město Magdeburg stalo dějištěm
jedné z nejbrutálnějších epizod celé války. Po dlouhém obléhání císařská vojska vtrhla do města a rozpoutala masakr, při němž
zahynulo více než dvacet tisíc obyvatel. Název
Magdeburská svatba byl cynickým obratem, který použil sám
velitel císařských sil, hrabě Johann Tserclaes Tilly – narážel tak na dívku ve znaku města i na „vynucený sňatek“ protestantského Magdeburgu s katolickým císařem. Událost šokovala Evropu a stala se
symbolem krutosti třicetileté války.
Bitva u Breitenfeldu (1631)
Jen několik měsíců po
Magdeburgu přišel zlom.
Švédský král Gustav II. Adolf, přezdívaný
Lev severu, porazil u
Lipska císařská vojska.
Bitva u Breitenfeldu byla
první velkou protestantskou vítěznou bitvou a zvrátila dosavadní vývoj války.
Bitva u Lützenu (1632)
O rok později padl sám
Gustav II. Adolf – hrdina protestantů – právě v
bitvě u Lützenu. Vítězství Švédů bylo hořké, jejich král padl v mlze, zasažen kulkou. Při této bitvě také pod
vévodou Albrechtem z Valdštejna zastřelili jeho oblíbeného
koně a jemu samotnému prostřelili nohu. Poté, co byl smrtelně raněn Valdštejnův
generál Jindřich Gottfried Pappenheim, se část oddílů dala na ústup. Valdštejn přikázal dezertéry pochytat a postavit před soud. Nad důstojníky a náhodně vylosovanými vojáky z těch pluků, které předčasně opustily bojiště, padlo sedmnáct rozsudků smrti – a dějištěm krvavého divadla se opět stalo
Staroměstském náměstí v
Praze. Stejně jako o dvanáct let dříve i v únoru 1633 vykonal všechny rozsudky
staroměstský kat Jan Mydlář.
Bitva u Nördlingenu (1634)
V roce, kdy byl zavražděn Valdštejn, došlo také k další rozhodující bitvě – u
Nördlingenu. Tentokrát zvítězila císařská vojska a švédský vliv na jihu
Německa se zhroutil.
Po třiceti letech bojů, kdy Evropou táhla vojska, mor a hlad, se konečně ozvalo ticho.
Města byla v troskách, pole zarostlá plevelem a celé kraje osiřely. Vojáci, kteří přežili, se toulali jako stíny a lidé zapomněli, jak vypadá mír. Právě tehdy,
v říjnu roku 1648, se po letech vyjednávání zrodila dohoda, která ukončila nejdelší válku novověku a navždy změnila svět –
Vestfálský mír.
Vestfálský mír: konec války a konec starého světa
Po třiceti letech bojů, hladu, moru a chaosu nastal konečně klid zbraní.
24. října 1648 byl podepsán
Vestfálský mír, který ukončil utrpení a přepsal mapu Evropy. Jednání trvala čtyři roky – v
Münsteru vyjednávala
francouzská delegace, v
Osnabrücku ta
švédská. Na diplomatickém parketu se potkaly tehdejší největší mozky Evropy:
kardinál Jules Mazarin, Axel Oxenstierna a
hrabě Maximilian von Trauttmansdorff.
Mírové smlouvy přinesly kompromis, který ukotvil rovnováhu sil mezi
Habsburky,
Francií a
Švédskem. Náboženské poměry se vrátily do stavu z roku 1624, platnost Augšpurského náboženského míru byla rozšířena i na kalvinisty.
České země zůstaly součástí
habsburských držav. Naděje
pobělohorské emigrace na návrat se rozplynuly. Záruku náboženské svobody dostalo pouze
Slezsko –
Čechy a Morava zůstaly pevně v sevření
habsburské monarchie.
Po válce zůstala spálená zem
Třicetiletá válka byla skutečnou apokalypsou. Podle odhadů
zemřelo v celé Evropě na následky války, hladu a epidemií až osm milionů lidí, z toho drtivá většina v
Německu a
českých zemích. U nás žilo před válkou asi
1,7 milionu obyvatel, přežilo 934 000 lidí. České království tak přišlo
téměř o polovinu populace. V Čechách bylo vypáleno a zničeno 215 zámků, 80 měst a 813 vesnic. Morava přišla o 63 zámků, 22 měst a 332 vesnic.
Na území dnešního
Německa zahynulo podle historiků až 40 % venkovského obyvatelstva a třetina obyvatel měst. Podle některých autorů byl
poměr mrtvých k celkovému počtu obyvatel za třicetileté války na území Německa nejméně
patnáctkrát vyšší než za
druhé světové války.
Soudobí kronikáři psali, že
„obyvatelstvo vyrostlo beze škol a bez víry, neznající než válku, krev a loupež“. Lidé žili v troskách, mnozí se uchýlili do lesů a zdivočeli – svědectví, která zní spíš jako temná legenda než historická realita.
Mír, který změnil Evropu
Vestfálský mír neznamenal jen konec války, ale i
zrod moderní diplomacie. Zavedl
zásadu státní suverenity – tedy že každý stát má právo rozhodovat o svých věcech bez zásahu zvenčí. Tento princip, zrozený z popela války, se stal základem mezinárodního práva, jak ho známe dodnes.
Pro české země ale mír znamenal dlouhé období ticha, ve kterém zanikly staré elity, víra i sny o svobodě. Z ruin však postupně povstalo
nové barokní Česko –
země poutníků, kostelů a krajin, které se zrodily ze zkázy.
Historie a věda rozhodně nejsou nuda – zvlášť když jejich ozvěnu stále slyšíme v krajině, která si třicetiletou válku pamatuje dodnes.