Věda a historie není nuda: První světová válka a české stopy v konfliktu, který změnil svět

Konflikt, původně vnímaný jako lokální spor, rychle přerostl v globální válku s ničivými důsledky a s miliony mrtvých. První světová válka, která měla trvat jen několik měsíců, změnila běh světových dějin. Překreslila hranice Evropy, svrhla říše a změnila životy milionů lidí. Zrodily se nové státy, padly staré monarchie a vznikly nové ideologie. Českým zemím přinesla válka nejen obrovské lidské ztráty, ale také šanci na samostatnost a cestu k vlastní státnosti. Objevte společně s Kudy z nudy klíčové momenty první světové války: od atentátu v Sarajevu přes zákopovou válku až po vznik samostatného Československa a roli československých legionářů.
 

Výstřely, které slyšel celý svět

Když Rakousko-Uhersko 28. července 1914 vyhlásilo válku Srbsku, jen málokdo předpokládal, že jde o začátek čtyřletého globálního masakru. Císařské impérium reagovalo na atentát na Františka Ferdinanda d’Este z 28. června 1914. Následníka trůnu společně s jeho manželkou Žofií Chotkovou v Sarajevu zastřelil srbský nacionalista Gavrilo Princip. Událost spustila lavinu. Díky spletité síti spojenectví se do konfliktu zapojily velmoci na obou stranách Evropy. První světová válka, tehdy označovaná jako Velká válka, brzy zasáhla nejen celý evropský kontinent, ale i kolonie v Africe, Asii a později i Spojené státy americké.
 

Dva bloky a jeden sud se střelným prachem

Příčiny první světové války byly hlubší než jen události v Sarajevu. Na přelomu 19. a 20. století se mapa Evropy dynamicky měnila. Vznikly nové mocnosti – sjednocené Německo a Itálie – a rovnováha sil se narušila. Nová doba přinesla mocenské ambice, napětí i závody ve zbrojení. Německo sice mělo silnou ekonomiku a moderní armádu, ale chyběly mu kolonie, což vyvolávalo napětí zejména vůči Francii a Velké Británii.
 
Evropa byla rozdělená, napjatá, a jen čekala na záminku k výbuchu.
V létě 1914 pak stačila jiskra – atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda – a domino spojenectví se začalo hroutit. Proti sobě se postavily dva hlavní mocenské bloky: Trojspolek (Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie) a Trojdohodu (Francie, Británie, Rusko). Válka vypukla 28. července 1914.
 

Fronty, které se nezastavily u hranic

Z původně evropského konfliktu se vyvinula globální apokalypsa. Západní fronta se proměnila v nekonečné zákopy – od kanálu La Manche po Švýcarsko – kde se vojáci marně pokoušeli o průlom přes ostnaté dráty a pod palbou kulometů. Z východu postupovalo Rusko a jeho vojska se střetla s německými a rakousko-uherskými jednotkami na rozsáhlém území od Haliče po Karpaty. Válčilo se ale také v Africe, Tichomoří i na moři – mimo jiné i kvůli německým ponorkám.
 
Právě technika sehrála klíčovou roli: první světová válka přinesla nasazení bojových plynů, tanků, letadel i masivního dělostřelectva. Německý yperit, britské tanky nebo vzducholodě bombardující Londýn – to všechno byly symboly nové průmyslové války. Technologická eskalace přivedla boje do nové éry, destruktivnější než kdy dřív. Právě technologický pokrok vedl k tomu, že se válka natáhla na čtyři roky a přinesla více než deset milionů padlých vojáků.
 

Česká stopa ve Velké válce

Češi bojovali převážně v uniformách Rakouska-Uherska. Bojovali sice za císaře a monarchii, ale mnozí z nich snili o jiné budoucnosti. Odpor k válce, která byla vnímána jako boj proti slovanskému Srbsku a Rusku, vedl k vzniku československého odboje. Tisíce dobrovolníků se přidaly k zahraničním legiím, které bojovaly na straně Dohody ve Francii, Itálii i Rusku.
 
Symbolem boje za samostatnost se staly Československé legie a bitva u Zborova (1.–2. července 1917), první významné vystoupení legií na východní frontě. Vznikaly i ilegální sítě doma – například tajná organizace Maffie vedená Tomášem Garrigue Masarykem, Edvardem Benešem, Karlem Kramářem a dalšími.
 

Mýty a legendy, které přetrvaly

Kolem první světové války dodnes koluje řada mýtů. Jedním z nejrozšířenějších je tvrzení, že českoslovenští legionáři během svého tažení přes Sibiř ukradli carský zlatý poklad. Ve skutečnosti se legionáři k pokladu pouze dostali jako stráž a jeho stav byl opakovaně potvrzen i ruskou stranou. Během cesty po transsibiřské magistrále z Kazaně do Vladivostoku se skutečně část pokladu ztratila, ale ani po sto letech se neví, komu padla do rukou. Přesto se v ruské propagandě stále objevuje mýtus, že ztracené zlato skončilo u legionářů a údajně pomohlo vzniku československé Legiobanky.
 
Další legenda tvrdí, že u Zborova proti sobě bojovali dva budoucí prezidenti: Klement Gottwald v rakouské uniformě a Ludvík Svoboda jako legionář na straně Ruska. Ve skutečnosti byl Gottwald v té době v nemocnici se zraněním a bitvy se neúčastnil. A co Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války? Slavný román Jaroslava Haška sice je plný vojenské absurdity, ale historici upozorňují, že Hašek tvořil literární parodii, nikoli vojenskou kroniku. Podařilo se mu zachytit mnohé reálie doby a atmosféru chaosu, ale stále je to satira, ne autentický obraz rakousko-uherské armády.
 

Nejkrvavější bojiště a nejslavnější filmy

Mezi nejikoničtější místa první světové války patří Verdun, symbol francouzského odporu a jedno z nejdelších a nejkrvavějších válečných polí v dějinách. Bitva na Sommě, známá pro masivní britsko-francouzskou ofenzivu a bezprecedentní počty obětí. Alpy a bitva na Piavě, kde bojovala řada našich pradědečků. Poloostrov Gallipoli, kde se spojenecké síly téměř jedenáct měsíců neúspěšně pokoušely prolomit turecké pozice – s tragickými důsledky zejména pro australské a novozélandské jednotky.
 
O první světové válce vznikla i řada skvělých filmů. Nejznámější adaptací je válečné drama Na západní frontě klid podle románu Ericha Marii Remarquea, a to jak ve své původní verzi z roku 1930 (která vyhrála Oscara za nejlepší film a režii), tak i v moderním zpracování z roku 2022. Mezi další patří snímek 1917 od Sama Mendese, jedinečný epický příběh z první světové války s unikátním vizuálním stylem, nebo snímek Gallipoli s Melem Gibsonem, který přibližuje australskou zkušenost z fronty. Film získal řadu australských filmových cen.
 

Konec říší a začátek republiky

Válka skončila 11. listopadu 1918. Tento den si připomínáme jako Den válečných veteránů. Jako památka ukončení první světové války se slaví zejména v západní Evropě, v USA a v zemích Commonwealthu jako Den památky, Den příměří nebo Den veteránů.
 
Výsledkem první světové války byl rozpad čtyř velkých říší – rakousko-uherské, německé, ruské a osmanské. Místo nich vznikla nová mapa Evropy a s ní 28. října 1918 i samostatné Československo. Jeho vznik byl vyjednán na mezinárodní scéně Masarykem, Benešem a Štefánikem, ale neobešel by se bez legionářů, kteří za něj bojovali na obou frontách.
 
V létě 1918 se Německo hroutilo. Lidé sesadili císaře Viléma II. a 11. listopadu téhož roku v 11 hodin bylo ve francouzském Compiègne podepsáno příměří. Válku sice oficiálně ukončila Versailleská smlouva z roku 1919, ale poražené Německo uvrhla do hospodářské i politické krize. Extrémní reparace, ztráta území a vojenských možností vyvolaly nespokojenost, která nakonec otevřela cestu k nástupu nacismu a k druhé světové válce.
 
Po více než čtyřletém konfliktu v Evropě, Africe a Asii, na zemi, ve vzduchu i na moři, přišlo kruté vystřízlivění. Během první světové války bylo mobilizováno více než 60 milionů vojáků, z nichž téměř deset milionů zahynulo. Zemřely také miliony civilistů. Nejen na následky bojových operací, ale také při masakrech, pogromech a genocidách nebo kvůli hladu, vyčerpání a nemocem včetně pandemie španělské chřipky.
 

Stíny a stopy Velké války

První světová válka nebyla jen vojenským konfliktem. Proměnila svět v základech – od politického uspořádání až po každodenní život obyčejných lidí. Ukázala, jak silně jsou osudy malých národů svázány s velkou politikou. Dodnes po ní zůstávají památníky, hroby neznámých vojínů i příběhy hrdinů a ztracených generací. A právě proto si zaslouží, aby se na ni nezapomnělo – nejen jako na krvavou lekci dějin, ale i jako klíčový okamžik vzniku české státnosti.
 
Přestože první světová válka nezasáhla území dnešní České republiky přímými boji, její otisk je dodnes patrný. Ve městech i na vesnicích stojí stovky pomníků padlým, často se jmény místních mužů, kteří se z fronty nevrátili. Největší z nich je zřejmě pomník obětem první světové války u Bochova, postavený v roce 1924 jako připomínka místních občanů, kteří padli v první světové válce.
 
Nejvýraznější památníky ale vznikly až po vzniku Československa jako připomínka legionářského hrdinství. Mezi nejvýznamnější místa patří Národní památník v Praze na Vítkově, který byl vybudován jako oslava československých legií a české státnosti. Samotný památník byl původně zasvěcen účastníkům první světové války, než ho později zneužili nacisté i komunisté pro své ideologické účely.
 
Na několika místech stojí památníky bitvy u Zborova, připomínající slavné vystoupení československých legií v roce 1917. Expozice věnované druhé světové válce nabízí Armádní muzeum Žižkov – Vojenský historický ústav Praha.