Zaniklé vesnice Českého lesa, Šumavy, Krušných hor a
Novohradských hor dýchají zvláštní nostalgií. Po řadě obcí ale nezbylo nic a v místech, kde stávaly, se dnes táhnou
hnědouhelné doly anebo se rozlévají hladiny
vodních nádrží. V suchých letních měsících se
zbytky několika vesnic objevují ve vysychajících přehradách, například starého Bítova v jedené z mnoha zátok
Vranovské přehrady na
Znojemsku. Tentokrát ale necháme vesničky a vísky stranou a podíváme se do zaniklých měst
. Babylón, Sodomu, Gomoru, Tróju, Pompeje nebo
mayská města hledají a – pokud se je povedlo objevit – navštěvují lidé z celého světa, ale znáte také jména
Doupov, Přísečnice nebo
Most?
Most a Starý Most: místo města vzniklo jezero
Město
Most vzniklo na přelomu 12. a 13. století pod
hradem Hněvínem na důležité zemské stezce z
Prahy do saského
Freibergu. Přes bažiny
Komořanského jezera vedla
soustava dřevěných mostů, které daly městu jméno. Vznik Mostu se připisuje
rodu Hrabišiců – a právě hrabání nakonec bylo pro město s 800 let dlouhou historií osudné. Na sklonku března 1964 vláda rozhodla kvůli postupující těžbě uhlí o jeho likvidaci. Vedle
Litoměřic nejcennější historické město severních Čech a jedno z nejcennějších v celém Československu muselo jít kvůli
100 milionům tun hnědého uhlí k zemi.
Kolik lidí přišlo o své domovy? Podle sčítání lidu měl
Most v roce 1961 celkem 47 199 obyvatel. O deset let později jih bylo něco málo přes osm tisíc, za dalších deset let pět a v roce 1991 nula. Bourání začalo v roce 1967, poslední domy padly o dvacet let později. Kulisy zanikajícího města hojně využili filmaři: starý Most tak můžete vidět v několika
válečných filmech. Všechny filmy i historické fotografie ovšem zastiňuje ta, kde přes někdejší Husovo náměstí projíždí obří uhelné rypadlo.
Ze
starého Mostu dnes zbyl jen
pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se z původního místa přesunul zhruba o kilometr dál. Na místě starého města se dnes leskne hladina
Mosteckého jezera. Justiční palác, několik klášterů a kostelů i měšťanské domy byly srovnány se zemí, zachránilo se jen pár sousoší a morové sloupy. Kdo ale mohl, ten v Mostě zůstal nebo se sem vrátil: centrem nového města se stala sídliště, budovaná v 60. letech jako předměstí starého Mostu. Dnes v Mostě žije přibližně 64 tisíc obyvatel.
Přísečnice: zaniklé hornické městečko v Krušných horách
Jako všechny
vodní nádrže, které slouží jako zásobárny pitné vody, je i okolí
přehrady Přísečnice v
Krušných horách nepřístupné. Podívat se můžete na hráz nad obcí
Kryštofovy Hamry, přehrada se dá objet po cyklostezkách, ale cesty v těsné blízkosti vodní nádrže jsou pro cyklisty i pěší trvale uzavřeny.
Podobně jako
Most i
hornické město Přísečnice vzniklo někdy na přelomu 12. a 13. století v úžlabině mezi zalesněnými kopci nad potokem stejného jména. Střed města tvořilo náměstí se zámkem a radnicí, nad měšťanskými domy se tyčila špičatá věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Díky kinu, koupališti a hezkému okolí byla Přísečnice vyhledávaným
letoviskem, v zimě zase nabízela výborné lyžařské terény.
Většinou tu žily tři až čtyři tisíce lidí. Po poválečném odsunu Němců se sice počet obyvatel snížil na třetinu, ale městečko rozhodně nestrádalo. Kdyby se začátkem sedmdesátých let 20. století nerozhodlo o stavbě přehrady a nedošlo k postupné
demolici města a zatopení jeho území, dnes byste v
Krušných horách mohli navštívit místo, které by se hodně podobalo malebným saským hornickým městům.
Před zatopením byly zdokumentovány všechny umělecké památky. Ostatky mrtvých se přestěhovaly na
lesní hřbitov ve
Vejprtech, vybrané náhrobky do sbírek muzea v
Chomutově.
Mariánský sloup z Přísečnice dnes stojí v
Klášterci nad Ohří,
sloup Nejsvětější Trojice a další sochy najdete u kostela ve
Vejprtech. Své město dál symbolicky střeží jen
socha Panny Marie Svatohorské z roku 1735. Původně stála proti hřbitovu, dnes ji uvidíte u křižovatky silnic na jižním okraji u
vodní nádrže Přísečnice, nedaleko od místa, kde stávala kdysi.
Doupov: město v nepřístupném vojenském újezdu
Zbytky lipové aleje z bývalého náměstí, několik schodů, které vedly ke klášterní kapli, cypřiše na bývalém hřbitově, skladiště na bývalém nádraží, zbytky zdí valchy, novogotická hrobka
rodu Zedtwitzů a starý buk, který stával u takzvané Buchenkapelle, kaple Panny Marie Čenstochovské – to je všechno, co zbylo po
městečku Doupov v
Doupovských horách.
Zedtwitzové byli posledními majiteli doupovského panství, které koupili roku 1858 od
hraběte Černína. Byli výbornými hospodáři a přivedli neprosperující panství k nebývalému rozkvětu. V Doupově stál zámek, několik kostelů a kolej piaristů, za
první republiky tu fungovalo gymnázium, dva hotely, dvě vinárny, šest hostinců, pět cukráren, výrobna limonád, parní pila, čtyři mlýny a další podniky. Na druhé straně si Doupov až do svého zániku zachoval téměř středověký ráz: nebyl tu ani vodovod a obyvatelé byli odkázáni na studny.
O osudu městečka jako by rozhodla už druhá světová válka. Po odsunu původního obyvatelstva ze
Sudet klesl počet obyvatel z původních necelých dvou tisíc na třetinu, noví se sem stěhovat nechtěli. Pro chátrající město bylo poslední tečkou zřízení
vojenského újezdu Hradiště. Všichni zbývající obyvatelé se museli vystěhovat a v roce 1954 bylo 800 let staré město úředně zrušeno.
Dnes je vojenský prostor v
Doupovských horách nepřístupný, nejsou tu vyznačené žádné trasy pro pěší ani cyklisty. Na místo, kde stával Doupov, se zkrátka nepodíváte.
Karviná: město z románu Šikmý kostel
Město, které sice nezmizelo, ale vypadá úplně jinak než dřív, je
Karviná. Začátkem 20. století byla Karviná městem plným života s mnoha výstavnými budovami a hornickými koloniemi. Stál tu zámek Solca, honosná radnice, dva kostely, pivovar, úřady, školy, hotely a plovárna, rozvíjely se živnosti, obchody, spolková i kulturní činnost. Zkázou pro město se stalo uhlí. Téměř celá stará Karviná zanikla vlivem poddolování, ta dnešní vznikla sloučením několika obcí až po druhé světové válce o něco dál směrem na severovýchod. O jejích osudech si můžete přečíst v
seriálu Česko mezi řádky v článku o
románové trilogii Šikmý kostel od Karin Lednické.
