Věda a historie není nuda: hofmistři, purkrabí a další, kdo řídili královský dvůr

Právě filmové pohádky nám tyhle zapomenuté role často připomínají, jen v trochu zjednodušené a romantické podobě. Ve skutečnosti šlo o přesně vymezené funkce s jasnými pravomocemi a odpovědností. Na Kudy z nudy se s nimi setkáte nejen při návštěvách hradů a zámků, ale i v našich článcích věnovaných historii a každodennímu životu. Pokud vás baví objevovat staré profese, nenechte si ujít ani přehled zaniklých a zanikajících řemesel – zjistíte, že svět minulosti byl mnohem pestřejší, než by se na první pohled zdálo.
 
A právě tady nastupují dnes už zaniklá povolání: hofmistři, purkrabí, komoří nebo podkoní. Tituly, které znějí jako z pohádky, ale ve své době šlo o velmi konkrétní a často mocné funkce. Kdybychom je převedli do dnešní řeči? Klidně bychom mohli říct: generální ředitelé, provozní manažeři nebo šéfové protokolu.
 

Hofmistr: muž, který držel dvůr pohromadě

Začněme tím nejdůležitějším. Hofmistr. Původně šlo o domácího učitele, který měl na starosti nejen vzdělání, ale i výchovu a každodenní režim svěřeného šlechtice. Jenže postupně se z něj stal jeden z nejvýznamnějších lidí u dvora.
 
Nejvyšší hofmistr byl v podstatě hlavním manažerem panovníkova světa. Řídil chod dvora, dohlížel na ceremonie, organizoval slavnosti, kontroloval služebnictvo a měl pod palcem i finance a logistiku. A pozor – nebyla to jen „servisní“ role. Hofmistr často seděl v nejvyšších poradních orgánech a měl vliv na politiku. V českých zemích patřil mezi nejvyšší úředníky vůbec, hned po nejvyšším purkrabím. A zajímavost? Tenhle úřad byl dokonce dědičný – dlouho ho držel rod Kinských.


 
Možná si na hofmistra vzpomenete i z návštěv některých památek. Třeba na hradě Sovinec každoročně zakončuje sezonu oblíbená akce Hofmistrova závěť, která tuhle historickou roli připomíná s nadhledem i špetkou divadelnosti.
 
A pokud jste fanoušky filmových pohádek a muzikálů, určitě znáte i hofmistryni Ofku z muzikálu Noc na Karlštejně. Rázná a nekompromisní dáma v brnění byla zdrojem humoru – ale zároveň krásně ukazuje, že hofmistr (nebo hofmistryně) rozhodně nebyl někdo, koho by bylo radno podceňovat.
 
A ano, svého hofmistra – tedy „provozního ředitele“ – míval král i královna. Paní Ofku sice historicky doloženou nemáme, zato známe nejvyšší hofmistry v dobách vlády Karla IV., kdy tuto funkci zastávali Petr z Janovic, Jan z Hardeka, Petr z Vartenberka či Konrád Krajíř z Krajku.
 

Purkrabí: muž, který zastupoval krále

Zatímco hofmistr řídil chod dvora, nejvyšší purkrabí měl na starosti něco ještě zásadnějšího: správu země a zastupování panovníka.
 
Nejvyšší purkrabí byl v Českém království nejvýznamnějším zemským úředníkem. Předsedal zemskému sněmu i soudu, velel vojsku a v nepřítomnosti krále přebíral jeho pravomoci. Byl to člověk, který držel stát pohromadě – něco mezi premiérem, ministrem vnitra a nejvyšším soudcem v jedné osobě. A když přišla korunovace? Nesl svatováclavskou korunu. To už není jen funkce, to je symbol. Funkci proto zastávali pouze členové nejvýznamnějších šlechtických rodů. Už za vlády Marie Terezie však purkrabí postupně ztrácel svou moc, od roku 1843 nebyl úřad obsazen a v roce 1848 byl zrušen.
 

 
Jeho roli si můžete představit i konkrétně: nejvyšší purkrabí sídlil přímo na Pražském hradě v budově Nejvyššího purkrabství. Odtud se spravovaly královské záležitosti a rozhodovalo o věcech, které se týkaly celé země. Dnes tu najdete muzeum a kavárnu. A pokud se na výletě zastavíte u dalšího hradu, vzpomeňte si: i ten měl svého purkrabího – člověka, který se staral o jeho chod, bezpečnost i každodenní život za hradbami. Menší budovy purkrabství proto najdete třeba na Vyšehradě nebo na Karlštejně.
 

Podkoní: šéf dopravy, ne „ten od koní“

Název klame. Nejvyšší podkoní (nebo štolba) rozhodně nebyl někdo, kdo čistí stáje.
 
Ve skutečnosti šlo o šéfa dvorské dopravy a logistiky. Měl na starosti koně, kočáry, postroje i celý tým lidí – od kovářů přes řemenáře až po zvěrolékaře. A protože reprezentace byla klíčová, odpovídal i za to, jak dvůr působí navenek. Když císař usedal na koně, směl mu pomáhat pouze nejvyšší štolba.
 


Jak blízko byl nejvyšší podkoní samotnému panovníkovi ukazuje i jedna z nejpozoruhodnějších historek naší historie. V roce 1732 při lovu u Brandýsa nad Labem císař Karel VI. nešťastnou náhodou postřelil svého nejvyššího podkoního, knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu. Zraněný kníže prý ještě stihl vzkázat, že se císař nemá trápit, protože šlo o vůli Boží, zároveň si však na císařovu adresu neodpustil jízlivou poznámku o „krátkozrakém velbloudovi“. Druhý den zemřel. Císař byl událostí natolik otřesen, že se zapřísahal, že už nikdy nevezme do ruky zbraň a přestane lovit. Úplně to sice nedodržel, ale od té doby prý alespoň používal silné brýle.
 

Komoří a maršálek: etiketa, finance i pořádek

Další klíčové postavy dvora? Nejvyšší komoří a dvorský maršálek – tedy lidé, bez kterých by se každodenní chod panovnického sídla rychle proměnil v chaos. Nejvyšší komoří měl na starosti panovníkovy komnaty, poklad i osobní záležitosti vládce. Byl správcem majetku, důvěrníkem a často i tím, kdo měl k panovníkovi nejblíž v soukromí. Dvorský maršálek byl naopak mistrem protokolu: organizoval audienční řády, dohlížel na etiketu a určoval, kdo kam smí, kde stojí a kdy mluví. Jinými slovy – staral se o to, aby dvůr fungoval navenek hladce a bez zaváhání.
 

Dvůr jako dokonale řízený organismus

Když se na to podíváte z odstupu, královský dvůr fungoval jako dokonale sehraný organismus. Každý měl přesně vymezenou roli, hierarchie byla jasná a chyby se neodpouštěly.
 
Hofmistr řídil provoz, purkrabí držel moc, podkoní zajišťoval logistiku, komoří spravoval zázemí a maršálek dohlížel na pravidla hry. Společně vytvářeli systém, který musel fungovat bez ohledu na to, jestli se zrovna pořádala slavnost, nebo řešily zásadní státní záležitosti.
 

Zaniklá povolání, která vlastně nezanikla

A i když dnes tyhle tituly znějí archaicky, jejich principy známe dodnes – jen jsme jim dali modernější názvy. Hofmistra ani purkrabího už dnes nepotkáte, ale jejich role nezmizely. Najdete je v podobě manažerů, ředitelů, poradců nebo šéfů protokolu. Pořád jde o totéž: organizovat, rozhodovat, hlídat chod věcí a nést odpovědnost.
 
Až tedy příště uvidíte pohádku s královským dvorem, zkuste se podívat i za kulisy. Za okázalostí a slavnostmi se skrývá spousta práce, pečlivé organizace a lidí, kteří drželi celý svět pohromadě.