Leknín trpasličí byl objeven teprve v roce 1987. Nacházel se na
jediném místě na světě – v termálním prameni ve Rwandě. Protože byl velmi vzácný a již od svého nalezení považován za ohrožený vyhynutím, začalo se s jeho pěstováním v zahradách v Německu a Velké Británii. V roce
2008 z přírody zcela zmizel. jednou z důležitých úloh botanických zahrad je činnost v oblasti ochrany genofondu rostlin. Jde jak o zachování rostlin, které jsou vzácné a ohrožené, tak rovněž o udržení genofondu takových druhů, které se v přírodě již vůbec nevyskytují. Příkladem je i leknín trpasličí. V
Botanické zahradě hl. m. Prahy jej pěstují
od října 2018. V pěstebním zázemí pravidelně kvetl a zahradníci se rozhodli, že tyto krásné exempláře ukáží také návštěvníkům.
Trpaslík s velkým příběhem
Vzácný
leknín trpasličí (Nymphaea termarum) patří do čeledi leknínovitých. Rostlinka je skutečně
miniaturní – průměr jednoho trsu je
do 15 centimetrů a jeden list měří obvykle jeden až dva centimetry. Oproti tomu list největší leknínovité rostliny na světě – viktorie královské může ve volné přírodě dosáhnout až průměru tři metry. Má
drobné bílo-žluté květy, které se rozevírají z rána a zavírají se během odpoledne. Rozkvést může kdykoliv během roku.
Tento trpasličí druh leknínu byl znám pouze z jediné malé lokality na jihu Rwandy, poblíž hranic s Burundi a Demokratickou republikou Kongo.
Rostl v malém mokřadu vedle bugaramských
teplých pramenů, známých pod domorodým názvem Amashyuza. Mokřad měl v průměru asi 20 až 30 metrů a byl napájený výtokem z malého jezírka, do kterého ústily teplé prameny vyvěrající opodál. Leknín trpasličí tu objevil teprve v roce
1987 německý botanik Eberhard Fischer z Univerzity v Koblenz-Landau. Při další návštěvě této lokality si uvědomil, jak křehká je rovnováha biotopu, v němž leknín roste, a
odeslal několik exemplářů do botanické zahrady v
Bonnu.
Rostliny zde mnoho let rostly, jejich rozmnožování tu však nebylo příliš úspěšné. Počátkem nového tisíciletí se projevila řada faktorů, které vedly k vysušení termálního jezírka, a v roce 2008 byl leknín prohlášen za vyhynulý.
Poslední rostoucí exempláře v Bonnu poskytly semenáčky, které se v rámci výměnného programu dostaly do
londýnské botanické zahrady Kew do rukou Carlose Magdaleny Rodrigueze. Ten zjistil, že tomuto leknínu se nedaří pod vodou, ale musí se pěstovat
těsně pod hladinou. Následně se podařilo vypěstovat
30 mladých rostlin a tento druh tak byl zachráněn před úplným vyhynutím. Za posledních 10 let se leknín trpasličí rozšířil do
botanických zahrad po celém světě. Na udržovací kultuře v Česku se kromě
Botanické zahrady hl. m. Prahy, kam se dostaly první rostlinky, nyní podílejí i
zahrady v Liberci nebo
Plzni.