Adventní kalendář

Bezpochyby patří k nejkrásnějším
adventním zvykům. V současné době je často chutným dárkem pro děti, neboť bývá plněn různými sladkostmi. Adventní kalendář má nejen dětem připomenout
smysl a význam čtyři neděle trvajícího předvánočního času, ale i zároveň zkrátit čekání na nazdobený stromeček a štědrovečerní nadílku.
Prvním adventním obrázkovým kalendářem byl výtvor
Gerharta Langa na počátku 20. století. Když v roce 1908 nápaditý měšťan a majitel prosperující tiskárny v Mnichově na vlastní náklady vytiskl
vystřihovací kalendář s názvem V zemi Ježíškově, nechtěně tím vytvořil krásný a dodnes velmi rozšířený zvyk. V padesátých a šedesátých letech 20. století se adventní kalendáře začaly objevovat na pultech většiny evropských zemí. Každý národ si zanedlouho vytvořil svou vlastní variantu předvánočního kalendáře, charakterizující vkus a cítění dané země.
Adventní neděle
Adventní věnec

Strojení
adventního věnce patří k relativně mladým, zato velmi oblíbeným zvyků předvánočního času. Kořeny tradice sahají do
první poloviny 19. století. V Rakousku a v Německu jsou adventní věnce prvními posly blížících se vánočních svátků. Nejstarší písemně doložená zpráva o adventním věnci pochází z roku 1838 z bohatého
přístavního města Hamburku. Teolog Johann Heinrich Wichern tehdy nade dveře sirotčince, který spravoval, pověsil na počátku adventu velký věnec vyřezávaný ze dřeva. Každý den na něj umístnil jednu zapálenou svíci. Pod věncem stála pokladnička, do které mohli zbožní lidé házet vánoční
milodary pro opuštěné a osiřelé děti.
Ze severního Německa se zvyk rozšířil do dalších krajů především zásluhou evangelického hnutí mládeže. Mezi dvěma světovými válkami pronikl za hranice německy mluvících zemí. Adventní věnce se už vyřezávaly nejen ze dřeva a barvily na zeleno, ale zhotovovaly se také
ze zelených větviček jehličnanů. Živé adventní věnce symbolizovaly
věčný život, který věřícím přislíbil Ježíš Kristus. Kruhový tvar věnce vyjadřoval
jednotu společenství lidí a Boha, plamen svíček připomínal
Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každého člověka. Poněvadž adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi, ustálil se počet svící na adventním věnci na čtyřech. Každou adventní neděli se jedna z nich zapálí.
Původ stromečku

Těžko si dnes dovedeme představit Vánoce bez ozdobeného stromečku.
Zelený stromek, ověšený ozdobami, cukrovými řetězy a čokoládovými figurkami je samozřejmou součástí Vánoc. Málokdo však ví, že zdobení živých zelených stromů světly a sladkostmi má
kořeny už v pohanských dobách. Tehdy pod nimi lidé tancovali, aby oslavili bohyni slunce. Keltové zdobili stromky a větve, aby uctili boha slunce. Slované
zavěšovali tzv. chvojku – velkou jedlovou větev zdobenou sladkostmi. Ta se dávala na vchodové dveře špičkou dolů, aby se mrtví nasytili už venku a netoužili zaujmout místo živých u slavnostní večeře.

Kdy poprvé stromeček začali využívat křesťané, je skutečně nejisté. Církev zpočátku považovala zdobení stromků o Vánocích za zvyk s pohanskými kořeny. Ve větším počtu se
vánoční stromky objevily až na počátku 19. století v domácnostech německých měšťanů, původně v oblastech obývanými protestanty. Předchůdci dnešních vánočních stromků byly
malé stromečky, které se zavěšovaly nad štědrovečerní stůl. Zdobila je červená jablka na oslavu svátku Adama a Evy. První český vánoční stromek, jak je známe dnes, spatřil světlo světa v roce
1812. A byl to
Jan Karel Leibich, ředitel Stavovského divadla, který jej na libeňském zámečku postavil pro své přátele. Do českých rodin se však tento zvyk dostal teprve o několik desetiletí později. Stromečky byly v té době zdobené papírovými ozdobami, perníčky a ovocem.
Dárky – kdo je nosí akdy se rozbalují
Už ve starém Římě si lidé na oslavu
Nového roku dávali dárky. Později se zimní slunovrat stal
vánočním svátkem a obdarovávání zůstalo. Stalo se projevem přátelství a křesťanské lásky k bližnímu. Od
šestnáctého století existují důkazy o vyměňování dárků mezi přáteli a příbuznými. Nejvíce dárků dostávaly především děti. V následujících
dvou stech letech už nosil dárky Ježíšek, Santa Claus či Vánoční muž. Bývalo zvykem, že se dárky začnou
rozbalovat až v okamžiku, kdy se objeví na nebi první hvězdička. Tím se připomíná betlémská hvězda, která zářila nad Betlémem. Dnes se ve většině zemí dárky rozdávají na Štědrý den nebo druhý den ráno na Boží hod vánoční. Ježíšek přiveze na saních (u nás a v dalších zemích) dárky na Štědrý večer 24. prosince a nadělí je pod stromeček.
Vánoční zvyky na Štědrý den a Boží hod

Znáte
staré vánoční zvyky, které se dodržovaly během minulých staletí, či se dodržují i v našem tisíciletí? Se
Štědrým dnem se pojí spousta zvyků, tradic a různých pověr, které se odjakživa předávají z generace na generaci. Například
pokud si v předvečer Štědrého dne položíte
pod polštář vlašský ořech a ihned ráno ho po probuzení (ještě v posteli)
sníte, budete celý rok chráněni před blechami a štěnicemi. Ten, kdo vstal za rozbřesku a hned se opláchl
vodou z potoka či studny, utužil své zdraví na celý následující rok.

Pokud chováte
slepice, nasypte jim
zrní s mákem, což vám zajistí, že příští rok dobře ponesou.
S dvouletými koňmi jděte na procházku do lesa na dříví – během dalších let budou běhat jako vítr. Abyste si o Vánocích přivolali
štěstí, stačí v průběhu štědrovečerní večeře sníst kousek
okoralého chleba. Jestliže doma starý chléb nenajdete, nevadí. Stejný účinek by mělo mít
vejce snesené na Boží hod. Toužíte se v nejbližší době vdát? Pak je zaručeným receptem
nasbírat během Štědrého dne
devět patek od vánoček. Koho trápí bolesti nohou, měl by si pod štědrovečerní stůl dát
sekerku. Pokud se mu podaří během vánočního stolování na ni šlápnout, bude mít od těchto neduhů pokoj.
Poznejte vánoční zvyky, adventní tradice, původ stromku a dárků. Zjistěte, co přinášejí staré pověry a slavnostní rodinné chvíle v Česku.
Adventní neděle jsou čtyři – železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Jejich označení má původ v obchodním ruchu před Vánoci.
Prvním adventním obrázkovým kalendářem byl výtvor Gerharta Langa na počátku 20. století. V roce 1908 vytiskl v Mnichově svůj vystřihovací kalendář s názvem V zemi Ježíškově.
Adventní věnec má kořeny v první polovině 19. století. Symbolizuje věčný život, jednotu lidí a Boha, a plamen svíček připomíná Krista jako světlo.
Adventní věnec má čtyři svíce, protože adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi. Každou adventní neděli se zapálí jedna svíce.
Zdobení stromků má kořeny v pohanských dobách, kdy lidé tančili pod zelenými stromy na oslavu bohyně nebo boha slunce a zavěšovali chvojky na dveře.
První český vánoční stromek, jak jej známe dnes, byl postaven v roce 1812 Janem Karlem Leibichem na libeňském zámečku pro přátele.
V České republice nosí dárky Ježíšek na Štědrý večer 24. prosince, kdy je rozkládá pod vánoční stromek.
Například snědení vlašského ořechu pod polštářem chránilo před blechami, opláchnutí studniční vodou utužilo zdraví a snědení starého chleba přineslo štěstí.
Předchůdcem vánočního stromku byla tzv. chvojka – jedlová větev se sladkostmi, kterou Slované zavěšovali na dveře špičkou dolů.
Červená jablka na malých stromečcích zavěšených nad stolem připomínala svátek Adama a Evy.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.