Do Zoo Ostrava se vrátil manul – kočka s nejdelší srstí

Manuli byli v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava chováni v letech 2006 až 2015. Během této doby (v roce 2007) zde proběhl pouze jediný porod, odchov ale nebyl úspěšný, všechna mláďata krátce po narození uhynula. Od té doby se tuto kočkovitou šelmu nepodařilo rozmnožit a s úhynem posledních chovaných jedinců v roce 2015 se zoo rozhodla pro ukončení chovu. Po deseti letech se manuli do Ostravy vracejí. Ze Zooparku Chomutov přijela čtyřletá samice, o dovozu samce chovatelé jednají s koordinátorem chovu Evropského ex situ programu (EEP) pro manuly. Samice se zabydluje v upraveném výběhu v blízkosti pavilonu Indické šelmy, který v minulosti obývali rysi karpatští.

V Evropě je v současnosti chováno něco málo přes 60 zvířat, porody se za poslední rok uskutečnily v pouhých čtyřech zařízeních. Všechna zvířata jsou řízena EEP, v rámci něhož vydává koordinátor programu doporučení k přesunům a rozmnožení zvířat. Cílem řízeného chovu je udržet populaci druhu v lidské péči co nejvíce zdravou a životaschopnou. Populace manulů je však nevelká s relativně malými úspěchy při odchovech mláďat.
 

Asijská kočka z hor

Manul je obyvatelem horských oblastí, náhorních plošin a pouští v centrální Asii. Obývá tedy velmi extrémní podmínky, kterým je sice výborně přizpůsoben, ale extrémní prostředí také znamená, že se ve volné přírodě nemá možnost setkat s celou řadou kočičích patogenů. Především kvůli těmto faktorům, ale i zkušenostem z dřívějšího chovu, byla ve výběhu odbagrována nemalá část zeminy, výběh vydezinfikován, navezen nový substrát, a nakonec upraven do podoby, která by měla co nejvíce evokovat přirozený biotop této kočkovité šelmy. V rámci preventivních opatření jsou manuli jediné šelmy, které dostávají pouze přemraženou potravu. Při zamražení totiž hyne většina možných parazitů, na které jsou manuli citliví. Zoo Ostrava také plánuje pravidelný odběr vzorků na vyšetření přítomnosti nemocí, které nás u těchto zvířat v minulosti trápily.

Manul (Otocolobus manul) obývá náhorní stepi, polopouště, pouště a skalnaté terény centrální Asie až do výšky 4000–4800 m n. m. (dává přednost jižním svahům a místům, kde není tak hluboká sněhová pokrývka, kde se hůř pohybuje a hůř se shání potrava). Životu v chladném prostředí je dobře přizpůsoben velmi hustou a dlouhou srstí (až 6 cm). Chlupy na břiše dosahují až dvojnásobné délky než chlupy na hřbetě a bocích (slouží tak jako dokonalá izolační vrstva). Žije samotářsky a je aktivní ve dne i za soumraku. Loví především hlodavce, pišťuchy a kurovité ptáky. Na přelomu zimy samec vyhledá samici a zůstává s ní několik dnů. Samice rodí 1 až 7 slepých mláďat.