Národní technické muzeum nechce oslavovat začátek války, ale chce připomenout, že před sto lety začalo něco, co radikálně změnilo podobu celé Evropy včetně vzniku Československé republiky. Výstava je tak připomínkou skutečnosti, že
každý desátý námořník rakousko-uherské vojenské maríny pocházel z Čech a že převážná část strojního vybavení rakousko-uherské válečné flotily byla vyrobena ve Škodových závodech v
Plzni.
Ještě
před sto lety české země
patřící do Rakousko-uherské monarchie měly přístup k nemalé části Jaderského moře.
Jadran se stal bránou, odkud vyplouvalo obchodní loďstvo do celého světa. Jaderské moře bylo zároveň i oblastí, kterou bylo potřeba
chránit a kontrolovat, a proto bylo pro monarchii nezbytné mít
vlastní válečné loďstvo. Služba na moři nebo v loděnicích nebyla pro
rekruty z českých zemí ničím neobvyklá. Pro průmyslové podniky se stávaly zakázky od námořnictva běžnou součástí jejich výroby a
český námořník se stal nepostradatelným
ve službě u "K. u. k. Kriegsmarine". Není ničím překvapujícím, že na počátku Velké války pocházel každý desátý rakouský námořník z Čech. Ve vysoce technicky náročných profesích u námořnictva, jako byli
dělostřelci,
telegrafisté,
strojníci,
letci,
potápěči či
velitelé ponorek, bylo zastoupení rekrutů z Čech ještě mnohem vyšší.
Na
výstavě Naše moře tak máte možnost sledovat v sedmi hlavních tematických okruzích historicko-technický
vývoj válečného námořnictva i každodennost námořníků sloužících u "K. u. k. Kriegsmarine". K vidění zde jsou historické fotografie, které zobrazují
bitevní kolosy,
precizní modely rakouské válečné flotily (v měřítku 1:100) a
medailonky připomínají osudy několika námořníků za války i po ní. Na jedné straně stojí vysoký důstojník
Johann von und zu Liechtenstein z vedlejší větve mocné šlechtické rodiny a Hieronymus Colloredo-Mannsfeld. Na straně druhé "obyčejní" námořníci
František Lněnička,
František Gargulák a
František Koucký. Výstava je pro návštěvníky přístupná od 4. června až do 30. listopadu 2014.