Dílo se opírá o tradici náboženského umění svoji oltářní podobou ale ne tematikou. Hlavní obraz zobrazuje skupinu lidí ve chvíli odpočinku. Objímající se pár ve středu obrazu znázorňuje malířovu dceru Elektru a jejího přítele Julia, kteří jsou obklopeni přáteli. Partnerská láska je zde v symbióze s láskou společenskou. Někteří pozorovatelé se ve svých vzpomínkách mohou opět navrátit do svého mládí a studentského života.
Vnější desky otevíratelného křídlového obrazu představují úplné zatmění Měsíce a Slunce. Hra světelných paprsků a stínů poukazuje na vznik světa, intelekt a poznání. Melancholia odkazuje na kontrast mezi heliocentrismem a církevním geocentrismem, tedy tím, co je středem sluneční soustavy. Především v 16. a 17. století zastávala církev názor, že Země je středem vesmíru, zatímco známí astronomové (Galileo, Kepler a Koperník) se snažili tento pohled na svět vyvrátit.
Dimitris Tzamouranis se narodil v roce 1967 v Kalamatě v Řecku. V roce 1990 se přestěhoval do Berlína, kde začal studovat na Vysoké škole umělecké. Jako umělci se mu podařilo získat grant od berlínského senátu, díky kterému mohl rok pobývat v Istanbulu. Na přelomu milénia vytvořil několik uměleckých děl, u nichž si osvojil svůj osobitý styl. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách, např. v Makedonském muzeu současného umění v Thessaloniki. Pražská Galerii MIRO bude v tomto roce hostit světovou premiéru velkolepé Melancholie, poté se dílo přesune do známých zahraničních uměleckých institucí.