Turistické značení a význam barev
Milovníci turistiky jsou právem pyšní na to, že
turistické značení v České republice je považováno za
nejlepší svého druhu v celé Evropě. Díky soustavné péči
Klubu českých turistů, která trvá s přestávkami během válečných let nepřetržitě už
od roku 1889, u nás máme velmi propracovanou síť turistických stezek. A od roku 1997 se KČT věnuje i stezkám pro
cyklisty a
lyžaře, rokem 2005 začala éra značení
koňských stezek.
Až do první světové války se pro
turistické značení používala výhradně
červená. Později se začalo značit i barvou modrou a od roku 1916 se používají čtyři barvy, jak je známe dnes.
Značky mají svou logiku:
červeně jsou vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy, zkrátka ty nejnáročnější.
Modré značky lemují významnější trasy,
zelená barva je určená pro místní trasy a
žlutá vás bude provázet na zkratkách, spojnicích a kratších cestách. Na důležitějších křižovatkách, v obcích a u zajímavých lokalit značky doplňují
rozcestníky; na nich jsou
tabulky s názvem místa a informací o nadmořské výšce, krátké texty a také směrovky k dalším místům na trasách.
Značky pro pěší turisty a lyžaře v přírodě
Jak jsme již naznačili v úvodu o
značení pro
pěší turisty se stará Klub českých turistů. Pěší trasy značí tzv.
pásové značky složené ze
tří vodorovných pásů, které tvoří neohraničený čtverec.
Prostřední pás, který
určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba
krajní pásy jsou
bílé a mají za úkol značku více zviditelnit. Na křižovatkách anebo tam, kde cesta vede zvláštním terénem či se odklání od původního směru je pásová značka
doplněna o šipku. V terénu se setkáte ale i s
trojúhelníkem – ten značí
odbočku k vrcholu či vyhlídce,
čtverečkem – znamená
konec značené trasy,
půlkruhem obráceným dolů – to je
odbočka ke studánce nebo pramenu,
tvarem L –
informuje o odbočce ke
hradu nebo jiné
památce a zvláštní značkou je i tvar „
hřebene“ – ten znamená odbočku k jinému zajímavému
objektu. Odlišné jsou také
naučné stezky značené bílým čtvercem se
šikmým zeleným pruhem.
Úplně stejný systém značení znají i
lyžaři, kteří projíždějí krajinou na
běžkách. Jejich značky se liší tím, že místo bílých krajních pásů má značka
pásy oranžové.
Značky pro cyklisty
Značení pro
cyklisty vypadá sice podobně, jako pro
pěší turistiku, ale trochu se liší. Zejména tím,
komu je určeno. V terénu cyklisté najdou značky podobného stylu jako jejich kolegové „dálnoplazové“ a běžkaři. Krajní pásy jsou vyznačeny
žlutou barvou. Terénní značení se používá hlavně na trasách určených pro
horská kola (MTB).
Silničním cyklistům je určeno rozšířenější značení pomocí
žlutých cedulí se symbolem kola, které připomínají svým tvarem podobné
směrovky, jaké se používají pro motorovou dopravu. Cyklistické značky obsahují kromě čísla trasy také
názvy cílů a vzdálenosti k nim.
U
dálkových tras se uvádí významný cíl ve vzdálenosti kolem 25-35 km. Značená síť cyklotras používá jedno až čtyřmístná čísla podle důležitosti tras. Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové
národní trasy. Třímístnými čísly jsou vyznačeny
regionální trasy a čtyřmístnými čísly pak trasy
místního významu. Jednomístnými čísly jsou vyznačeny hlavní národní dálkové cyklostezky: č. 1 Praha – Brno – Hodonín; č. 2
Labská stezka; č. 3 Praha – Plzeň – Folmava; č. 4 Cyklostezka Morava; č. 5
Jantarová stezka Ostrava – Brno – Mikulov; č. 6
Cyklostezka Ohře; č. 7
Vltavská cyklistická cesta.
Možná jste si všimli také tras, které jsou
označeny logem – tyto značky se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras
EuroVelo a tematických tras jako jsou např.
Vinařské stezky, nebo některé přeshraniční dálkové trasy. Takto značené trasy mohou vést v souběhu s číslovanými trasami nebo samostatně. Pokud vedou trasy samostatně, používají se
loga místo čísla trasy, jestliže vedou
logované trasy po číslovaných trasách, používá se logo spolu s číslem trasy. Například evropská trasa EV4 vede po národní trase č. 39 a proto na směrových tabulkách už není logo uvedeno. Přes Českou republiku vedou
čtyři evropské trasy: Trasa střední Evropou; Sluneční trasa; Balt-Jadran a
Stezka železné opony. Trasy zaměřené na nějaký tematický okruh se značí také logy. Jejich zřizovatelem ale není KČT (tyto trasy proto neudržuje). Nejznámější z nich jsou
Vinařské stezky a trasy
Greenways, které jsou v péči
Partnerství o.p.s. Krom těchto mohou být v některých krajích vyznačeny i další místní nebo přeshraniční tematické trasy realizované a udržované
místními sdruženími.
U některých úseků cyklotras mohou být
doplňující tabulky nebo
piktogramy. Patří k nim mnohdy cyklisty opomíjený příkaz „Cyklisto, veď kolo“, „Schody“, „Nebezpečná zvířata“ či „Elektrický ohradník“.
Piktogramy pak značí cyklistickou
infrastrukturu v okolí a zajímavosti na trase. Mezi nimi může být například piktogram cyklobus, centrum města,
informační centrum,
kemp,
koupaliště,
lanovka, metro,
MPR, odpočinkové místo,
UNESCO,
přírodní zajímavost,
přívoz, významné místo… atp.
Jezdecké značky na hipostezkách pro jezdce na koních
Také pro
jezdce na koních existují speciální značky. Na
hipostezkách se setkáte s
barevným kruhem v bílém čtverci. Barvy se používají stejné jako pro pěší turisty a značí je KČT. Podobnost s pěší turistikou je zde patrná i v jiných bodech – na
jezdeckých stezkách se jenom málokdy cválá a zejména při delších jízdách koně chodí krokem. Kůň s jezdcem se tedy pohybuje
rychlostí blízkou spíše pěšímu turistovi než cyklistovi nebo lyžaři. Značky pro
jezdce jsou tedy v terénu objevují stejně často jako
značky pro pěší, a i
výška umístění pěších značek vyhovuje
putujícím jezdcům lépe než jiné druhy značení, neboť při dlouhém putování a v kopcovitém terénu
jezdci často vedou koně na ruce, takže se z nich stávají „pěšechodci“.
Dlouhé
páteřní stezky jsou značeny
červeně, vedlejší větve mají
modrou barvu. Regionální a místní jezdecké trasy, popřípadě odbočky k úvazištím nebo
jezdeckým stanicím se označují
zeleně a
žlutě. Každá
hipostezka má své římské číslo, které odpovídá její barvě: červené trasy č. 101–299, modré trasy č. 301–499, zelené trasy č. 501–699 a žluté trasy č. 701–899.
Jízdárenské okruhy jsou vyznačeny barevným
symbolem podkovy v bílém čtverci. Ve městech mohou mít trasy podobu
značky s podkovou anebo jsou značeny jako regionální či místní jezdecké trasy.
Hnědé turistické značky pro motoristy a městské turisty
Jinak je to v případě značení pro motoristy – ty na
hlavní kulturní a turistické cíle v blízkém okolí upozorňují
velké hnědé tabule. Řidiči se s nimi setkají na silnicích
I., II. a III. třídy i u
dálnic a na rychlostních komunikacích. O jejich umístění a správu se stará Ředitelství silnic a dálnic ČR, samotné cíle na základě konzultací se zástupci Ministerstva kultury ČR, Ministerstva dopravy a spojů ČR a ŘSD ČR vytipovala ČCCR-CzechTourism.
Jedná se především o
kulturní nebo turistické cíle např.
zámek,
hrad,
zřícenina,
tvrz,
klášter, kostel, kaple,
poutní místo,
technické památky,
archeologická lokalita,
muzeum,
skanzen,
ZOO,
židovské památky,
vojenské památky,
jeskyně... atd. Jestliže se motorista nadchne a rozhodne se uvedené místo navštívit, po sjezdu z hlavní silnice nalezne na silnicích nižší třídy další hnědé značky (
ukazatele)
, které jej k cíli dovedou. Značka vždy uvádí
název cíle a
příslušný piktogram. Zajímavý cíl pro motoristy nebývá daleko – od příslušného sjezdu z dálnice nebo křižovatky rychlostní komunikace je to
maximálně 25 km, na silnicích
I. třídy je pak ono místo vzdáleno
pouhých 15 km.
Velmi podobné směrovky (se stejným zaměřením, ale v menším měřítku) naleznou turisté také ve
větších městech. Užitečné městské značení populárních
turistických cílů, ale také například vlakového
nádraží, přístavu,
pošty, obecního
úřadu, nemocnice anebo policejního oddělení ocení a rychle dovedou na správné místo nejen zbloudilé turisty, ale mnohdy i místní obyvatele.
Značky na vodních cestách
Stejně jako se musí motoristé řídit dopravními značkami, tak i
vůdci rekreačních plavidel mají stejnou povinnost vůči značení
vodních cest. Zvláště v dnešní době, kdy si lze vypůjčit
motorovou loď bez průkazu VMP, je třeba tyto
značky znát. Od těch silničních se značky na vodních cestách, odborně řečeno
plavební znaky, dost liší. Spravuje je Státní plavební správa, kde lze získat brožurky týkající se plavební bezpečnosti či si na jejich stránkách procvičit své znalosti testem, který je podobný jako v autoškole.
„Řidiči za kormidlem“ tj. vůdci malých plavidel by měli věnovat svou pozornost zejména značkám
vymezujícím plavební dráhu – značí ji dva
bílo-červené kosočtverce. Bílé strany znamenají bezpečné proplutí, naopak červené strany značí jízdu mimo plavební dráhu. Důležitý je také znak pro
zákaz proplutí vyznačený podobně jako turistické značky, avšak prostřední pruh je bílý a krajní pásy mají barvu červenou. Na vodních cestách České republiky, jako je např. řeka
Vltava nebo
Labe, se často setkáte i se značkou
zakazující stání (přeškrtnuté P červeným pruhem),
kotvení (obrácená přeškrtnutá kotva) nebo
vyvazování k břehu (škrtnuté pachole). Tam, kde je kotvení, vyvazování nebo stání povoleno, uvidíte
bílou značku na modrém poli stejného vzezření. K nejzákladnějším znakům patří i
zákaz potkávání a předjíždění (šipky nebo dvojité šipky) a zákaz stání plavidel v šířce vyznačené na signálním znaku. Pro člověka neznalého se může tato značka jevit jako „omezení rychlosti“ – na znaku je přeškrtnutá číslice.
U
plavebních komor a jezů uvidíte
šipku v bílém poli ohrazenou červenými pruhy – ta
přikazuje směr plutí. Další příkazovou značkou, velmi často na vodních cestách užívanou, je příkaz
zůstat stát (
vodorovná čára na bílém poli) anebo černé
kolečko (dej
zvukový signál). Plavební znaky pro vnitrostátní plavbu jsou, stejně jako dopravní značky,
mezinárodní, takže jejich znalost můžete uplatnit i v zahraničí. V některých zemích mají kulatou podobu, v jiných jsou obdélníkové, jako u nás. Význam však zůstává stejný.
V České republice se pro turistické značení používají čtyři barvy: červená pro dálkové nebo hřebenové trasy, modrá pro významnější trasy, zelená pro místní trasy a žlutá pro zkratky a kratší cesty.
Návštěvníci mohou prozkoumat velmi propracovanou síť turistických stezek a cyklotras značených Klubem českých turistů, které zahrnují trasy pro pěší turistiku, cyklistiku, jízdu na koních i na běžkách.
Turisté mohou narazit na značky jako trojúhelník signalizující odbočku k vrcholu či vyhlídce, čtvereček ukazující konec trasy, půlkruh pro odbočku ke studánce nebo prameni, tvar L informující o odbočce ke hradu nebo jiné památce, a zvláštní značka ve tvaru hřebene pro odbočku k jinému zajímavému objektu.
Značení pro jezdce na koních využívá stejné barvy jako pro pěší turisty, ale je umístěno v takové výšce a četnosti, které vyhovují jezdcům na koních a umožňují pohyb trasy blízký rychlosti pěšáků.
Rozcestníky nesou tabulky s názvem místa a informací o nadmořské výšce, krátké texty o lokalitě a směrovky k dalším místům na turistických trasách.
Turistické značení v České republice začalo používáním výhradně červené barvy a postupně se rozšířilo na čtyři barvy (červená, modrá, zelená, žlutá) od roku 1916.
V městech mohou být jezdecké trasy značeny podobou značky s podkovou nebo jako regionální či místní jezdecké trasy.
Motoristé mohou vidět hnědé turistické značky, které upozorňují na kulturní a turistické cíle v okolí, jako jsou zámky, hrady, muzea a další.
Na vodních cestách se používají plavební znaky, jako jsou kosočtverce značící bezpečnou plavební dráhu, zákazové znaky jako kotvení nebo proplutí a příkazové znaky jako směr plutí nebo zvukový signál.
Evropská cyklistická trasa EV4 vede po národní trase č. 39 a je značena logem spolu s číslem trasy. Tato trasa je jedním z příkladů mnoha evropských tras, které procházejí Českou republikou.