Úvod > Aktuality > Tradice vorařství směřuje do UNESCO
Tradice vorařství směřuje do UNESCO
"> "> ">
Kultura

Tradice vorařství směřuje do UNESCO

  • Vydáno18. března 2021
Dne 17. března 2021 bylo nominováno na Seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO vorařství, starobylé a dnes již bohužel zaniklé řemeslo představující tradiční znalosti a dovednosti spojené se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. Nadnárodní nominaci společně předkládají Česká republika, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko.
vorařstvíNominace vorařství představuje tradiční znalosti a dovednosti spojené se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. I když voroplavba jako komerční doprava dřeva v souvislosti se stavbou přehrad zanikla, tradice spojené s ní jsou stále živé a předávají se mladším generacím. Jde nejenom o řemeslné postupy při stavbě voru, ale i o znalosti spojené s jeho navigací po řece, a v neposlední řadě i o specifickou kulturu s touto tradicí spojenou, osobité zvyky a vorařskou slovesnost otisknutou do plaveckých písní a plaveckého slangu.

První zmínky o voroplavbě na Vltavě jsou datovány do 11. století. Předpokládá se, že voraři pluli na všech tehdy splavných řekách, jimiž byly Vltava, Malše, Lužnice, Nežárka, Otava, Sázava, Berounka, Divoká Orlice, Tichá Orlice a Labe. Postupně voroplavbu vytlačil rozvoj železnice a na Vltavě ji pak definitivně zamezila výstavba Vltavské kaskády. Ačkoliv dnes již komerční voroplavba zanikla, tradice spojená s vorařským řemeslem a zejména s výrobou vodních plavidel, je stále udržována. Podíl na tom mají vltavanské spolky v Praze, Davli, Štěchovicích, Kamýku nad Vltavou a Purkarci, které na tradice vorařů navazují. Jestli bude vorařství do UNESCO zařazeno budeme vědět až na konci roku 2022, kdy skončí tzv. hodnotící proces.
 

Jak se dříve plavívalo na Vltavě?

vorařstvíPlavci si své vory sami stavěli ze stromů, které někdy i káceli (v době vegetačního klidu od prosince do konce února). Poražené kmeny v lese odvětvili, zbavili kůry, částečně upravili a dovezli k řece na vaziště, kde je ukládali do tzv. šárů. Koncem března, hned jak to počasí dovolilo, klády navalili do vody a vázali z nich vory, z nichž pak sestavili pramen. Zkušeným plavcům to trvalo tak tři dny.

Plavec obvykle během sezony splavil dvacet až pětadvacet pramenů, plavbám se říkalo rázy. Za jak dlouho se vor dostal do Prahy, to záleželo na vodě. Plavci rozeznávali vodu malou, vodu břežní neboli normál, vodu rozmarní a záslapní. Nejraději měli břežní vodu; z Čeňkovy Pily to při ní trvalo do Prahy 4 – 5 dnů, z Týna nad Vltavou pak jen tři dny. Při rozmarní to bylo ještě o půl dne kratší, ale plavci tuhle vodu neměli rádi, protože se hodně nadřeli. A při záslapní vodě si na voru prakticky neodpočinuli. Plavilo se i z Vyššího Brodu – za dobré vody plavci dojeli do Českých Budějovic za 1 den, z Českých Budějovic do Prahy se pak nejrychlejší vory dostaly za 45 hodin. Byly ale i případy, že plavba trvala celý týden nebo i déle. Vše záviselo na stavu vody.

voroplavbaKaždý pramen ovládalo tři až sedm pomocníků a vrátný, který vor řídil. Byl to plavecký kapitán, který musel složit přísné zkoušky, které ho opravňovaly k plavbě na určitém úseku řeky. Svůj úsek musel vrátný znát doslova "jako své boty" – každý balvan, každou peřej a měnící se proudy. Každý pramen musel mít označení firmy, která dřevo plavila. Vrátný odpovídal za lidi i dřevo. Plavba končila obvykle v Praze na Výtoni, kde se dřevo vytínalo – od roku 1088 se zde platilo clo ze dřeva splaveného po Vltavě.
Tradice vorařství nejen na Vltavě – čekatel na zápis do UNESCO

Tradice vorařství nejen na Vltavě – čekatel na zápis do UNESCO

V roce 2021 bylo nominováno na Seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO vorařství, tradiční avšak již dnes bohužel zaniklé řemeslo představující tradiční znalosti a dovednosti spojené se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. Nadnárodní nominaci společně předkládají Česká republika, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko.

Kamýk nad Vltavou

Kamýk nad Vltavou

Kamýk nad Vltavou leží v půvabném údolí připomínajícím dvě otevřené dlaně, v nichž se vine široký proud Vltavy. Po obou stranách se doširoka rozvírají svahy a stráně povolně i prudce klesajícím břehům. Hluboké lesy střídají louky a pole, které prostupují osaměle skupiny borovic a mohutných bludných kamenů.

Davle

Davle

Davle leží jižně od Prahy na soutoku Vltavy a Sázavy. Je to místo, které byste kousek od rušného hlavního města nečekali, obklopené vodou, lesy a skalami. Atmosféru podtrhuje tajemný ostrov, kam se nedostanete jinak než na lodi, se základy historicky prvního mužského kláštera v českých zemích.

Štěchovice

Štěchovice

Dvě vltavské přehrady, naučná stezka lemující dávno zatopené Svatojánské proudy a také legenda o ukrytém nacistickém pokladu, to jsou hlavní lákadla středočeských Štěchovic. V okolí také objevíte prastaré trampské lokality, například slavnou osadu Ztracenka nebo údolí říčky Kocáby.

Vltavská vodní cesta – Stezka řeky Vltavy: lodí z Českých Budějovic až do Hamburku

Vltavská vodní cesta – Stezka řeky Vltavy: lodí z Českých Budějovic až do Hamburku

Vltavská vodní cesta začíná pod českobudějovickým Dlouhým mostem. Díky plavební komoře v Hněvkovicích je na Vltavě pro malá plavidla splavných více než sto kilometrů na Orlickou přehradu, odkud lze pokračovat dále na Slapy, do Prahy, k soutoku s Labem v Mělníku a pak ještě dále do Evropy.

Naučná stezka Svatojánské proudy

Naučná stezka Svatojánské proudy

Naučná stezka Svatojánské proudy vede romantickým hlubokým skalnatým údolím řeky Vltavy, úsekem bývalých Svatojánských proudů, nyní zatopených Štěchovickou přehradní nádrží. Největší popularitu zažila stezka v meziválečném období, kdy na březích Vltavy vznikaly první trampské osady.

Podskalská celnice na Výtoni

Podskalská celnice na Výtoni

Budova bývalé celnice na Výtoni čp. 412, na dnešním Rašínově nábřeží, je vedle raně barokního původního farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé osady Podskalí.

Pomník vltavských plavců v Davli

Pomník vltavských plavců v Davli

Památník na paměť bývalé slávy davelských šífařů, vorařů a plavců byl postaven v roce 1967 z podnětu spolku Vltavan Davle a nachází se pod býv. restaurací Vltavanka v ulici K Pivovaru.

Vltava – česká vodácká klasika

Vltava – česká vodácká klasika

Česká vodácká klasika, nejnavštěvovanější řeka splavná pod Lipnem po celý rok. Řeka příjemně teče krajinou a zkouší zručnost kormidelníků v četných peřejkách, které však nepřekročí obtížnost WW I. Na jezech jsou vorové propusti, které zaručují sjízdnost a oživují plavbu.

Vorařské muzeum Purkarec – síň tradic jihočeské voroplavby

Vorařské muzeum Purkarec – síň tradic jihočeské voroplavby

Síň tradic jihočeské voroplavby, jak se muzeum správně jmenuje, byla otevřena v roce 1977 k 75. výročí založení spolku Vltavan zdejšími plavci, rybáři a jinými místními obyvateli, kteří pracovali kolem řeky. Síň voroplavby na Vltavě obsahuje sbírku dobových předmětů, nářadí a dokumentů.