Jak dobře znáte duchy a ochránce našich hor a skal?

Nad Chebem, Libercem či Vlašimí drží svou ochrannou ruku rytíř Roland, Brno a Trutnov si hýčkají své draky a své patrony mají i další města. Podobně na tom jsou naše hory a skalní města: znáte jejich mytické strážce a ochránce?
 

Krkonoše a Krakonoš

Démon s kopyty, parožím a ocasem, anebo pohádkový vousatý muž s fajfkou, širokým kloboukem a holí v ruce? Krakonoše, bájného pána našich nejvyšších hor Krkonoš, si většina z nás představí tak, jak ho zná z televizních večerníčků, tedy z Krkonošských pohádek. Jeho původ je prastarý a zdaleka ho nenajdete jen v Krkonoších. Pojďte s Kudy z nudy na výlety za Krakonošem a poznejte pána hor v jeho nejstrašidelnější, nejpodivnější i nejpřitažlivější podobě! Za zastavení stojí třeba socha Krakonoše v Mariánských Lázních – od jeho horského království je to opravdu hodně daleko, zato do parku miniatur Boheminium to je jen pár kroků. A navíc tenhle Krakonoš patří mezi kouzelné sochy, které při splnění určitých podmínek prý nosí štěstí – vyzkoušejte si to!
 

Jeseníky a Praděd

Podle starých německých pověstí je horský duch Praděd příbuzným Krakonoše. Nebýt toho, že „žijí“ dost daleko od sebe, ty dva byste si snadno mohli splést – také ochránce Jeseníků je vousatý stařec se stříbrnými vousy, mechovým kloboukem a sukovicí. Stejně se jmenuje nejenom nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, Moravy a českého Slezska, ale také vysílač s rozhlednou na jejím vrcholu a bylinné likéry. Sochu bájného ducha hor, děda Praděda, najdete například ve vestibulu vysílače. Je jednou z kolekce dřevěných soch Pradědů v životní velikosti, které vyřezal řezbář Jiří Halouzka. Sochy jsou rozmístěné na důležitých křižovatkách Jeseníků. Poslední, čtrnáctou, pak jejich autor osadil v Jiříkově, kde má svou veřejně přístupnou galerii. Na tu dohlíží vůbec největší ze všech soch bájného ochránce hor, deset metrů vysoký Praděd.
 

Orlické hory, Rampušák a Kačenka

Zatímco v Praděda i Krakonoše lidé věřili už před stovkami let, Rampušák v roce 2022 oslavil teprve šedesátiny. Postavu fiktivního ochránce vymyslel v roce 1962 Jiří Dvořák, redaktor Československého rozhlasu a časopisu Turista, a to pro pořad o Orlických horách v cyklu Kam na dovolenou. Rampušák, pojmenovaný podle vesničky Rampuše, měl úspěch: dnes se tak jmenuje pivovar v Dobrušce i zdejší pivo, turistické chaty i penziony. Rampušák se ale o Orlické hory nestará sám, společnost mu dělá princezna Kačenka. Podle některých pověstí Rampušákovi patří zima a na jaře předává vládu Kačence, podle jiných o hory svorně pečují celý rok společně. Jisté je, že i když Kačenka má prý své sídlo na hřebenech hor, na Vrchmezí, doma je hlavně v Deštném v Orlických horách. S dětmi si tu můžete projít Kačenčinu pohádkovou stezku.
 

Beskydy a Radegast

Ochráncem Beskyd je Radegast, starý slovanský bůh pohostinnosti, slunce, štěstí, hojnosti, úrody a války. Jeho socha střeží cestu z Pusteven na Radhošť. Původní Radegastova obří socha byla údajně vyřezána ze dřeva, na sobě měla pancíř z ryzího zlata a na hlavě strašlivou helmu. Bývala součástí svatyně, kde se prý, kromě zvířat, obětovali i lidé. Věrozvěsti Cyril a Metoděj přikázali pohanskou modlu strhnout, rozsekat a spálit. Pohanským kněžím se však sochu podařilo zachránit a ukrýt ji někde uvnitř hory, v podzemní svatyni, kde se možná skrývá dodnes. Nesmíme zapomenout ani na pivo značky Radegast. Nošovický pivovar láká na exkurze i na cyklistické Radegastovy okruhy. Také Radegast prý plní přání, a to těm, kteří se dotknou slunce na jeho opasku.
 

Jizerské hory a Muhu

Tajemné jméno, ještě tajemnější původ a vyhlídka nad Lázněmi Libverda: pokud jste nikdy neslyšeli o dobrém duchovi Jizerských hor jménem Muhu, pak na něj právě tady narazíte – respektive na jeho dřevěnou sochu. Lesní muž s očima jako hluboké tůně, obrostlý dubovým listím a s dlouhými prsty, zkroucenými jako větve stromů, byl stvořen z horské půdy, větru a dešťové mlhy. Domov má na kopci Muchov u Tanvaldu, ale na jeho nejznámější dřevěnou sochu narazíte na vyhlídce nad známou restaurací Obří sud. Vy i Muhu odtud dohlédnete na nejvyšší bod české strany Jizerských hor, vrch Smrk s rozhlednou. Možná budete mít štěstí a zaslechnete houkání sov – právě podle teskného „muhúúú“ prý Muhu získal své jméno.
 

Krušné hory a Marzebilla

Neméně tajemná je Marzebilla, vládkyně Krušných hor. Potkáte se s ní například na Plešivci, na naučné stezce krušnohorských pověstí. Mytická stezka odráží bohatý duchovní život lidí, kteří inspirováni zdejším krajem a lidským údělem vytvářeli pověsti a obohacovali jimi pohádkový svět. Marzebillin příběh začíná na ztraceném zámku, který stával někde mezi Výsluním a Jelení horou. Zamilovala se do rytíře, utekla s ním z domova, ale zemřela opuštěná a v bídě. Od té doby chodí nešťastná po místech, kde zažívala radostné a slunné dny svého mládí, jako duch Krušných hor se srdcem v rukou. Podobně jako jiní ochránci hor dobrým lidem pomáhá z nesnází, ale zlým neváhá oplatit zlem: nechá je zabloudit v močálech a bažinách, sejít z cesty a navždy se ztratit. V Krušných horách k tomu má spousty skvělých míst.
 

Brdy a Fabián

V Brdech na kopci Velká Baba nad Hostomicemi kdysi stával hrad, kam si přivedl mladou ženu rytíř Fabián. Jeho opuštěná milenka se mu za to škaredě pomstila: hrad nechala zmizet a Fabiána zaklela v lesního ducha. Na Plešivci má Fabián svou zahrádku, je po něm pojmenovaný i jeden z lesních pramenů, koupe se v tajemném Smaragdovém jezírku a na Velké Babě pak objevíte skálu zvanou Fabiánovo lože, prý jediný zbytek starého sídla; tady patron brdských hvozdů občas odpočívá. Fabián se stal dobrým duchem brdských lesů, který se prý projevuje jen táhlým a děsivým houkáním. Ačkoli není ani hodný, ani zlý, tenhle zvuk prý nikdy nebylo radno napodobovat a už vůbec na něj odpovídat. Projděte se raději po Fabiánově naučné stezce, která vede několika obcemi Podbrdska.
 

Svatošské skály a Jan Svatoš

Podobně trpký osud jako Fabián prožil Jan Svatoš, poslední kníže duchů Země, vzduchu, ohně a vod Loketského kraje. Jmenují se po něm Svatošské skály, skalní věže a jehly nad řekou Ohří mezi Loktem a Karlovými Vary. Nejznámější verze vypráví, že Jan Svatoš se zaslíbil vodní víle z Ohře výměnou za všechno vědění světa. Po čase ale potkal dívku, kterou si chtěl vzít za ženu. Vzdal se své nesmrtelnosti, ztratil magickou ochranu a doufal, že starý slib zlomí pomocí kouzel. Nepovedlo se, vodní víla proměnila svatební průvod právě do podoby Svatošských skal. Za sebou dnes na břehu řeky stojí Kapucín a Ministranti, Ženich s Nevěstou, Páter a Svědkové, opodál pak Muzikanti, Tchán, Tchýně a nakonec Zámek.
 

Novohradské hory a Hejmon

Ochránce Novohradských hor na pomezí Česka a Rakouska se nazývá Hejmon či Hejmor. neodmyslitelně patří k Novohradským horám. Pověsti o něm se vyprávějí zejména v oblasti Vitorazska a Hejmon v nich vystupuje jako mocný vládce a ochránce horské přírody. Trestá křivdy, pomáhá slabým a spadeno prý má zejména na pytláky – ostatně prý má za sebou minulost nepoctivého myslivce, který nyní jako strašidlo musí odčinit své hříchy. Podle některých verzí příběhu byl Hejmon za svého života nepoctivý a lakomý myslivec, který nechal zvěř hladovět a přebytky kukuřice prodával, a dokonce výměnou za úplatek pomáhal pytlákům nebo sám lovil mimo sezonu, aby maso zpeněžil. Nejčastěji se s ním setkáte v podobě přírodních živlů: bere na sebe podobu větru a bouřky, ale také zvířat. Lidské podobě se většinou vyhýbá, přesto právě takového Hejmona spatříte na návsi v Pohorské Vsi.
 

Slavkovský les a Kober

Od všech dosud uvedených bytostí se v lecčems liší Kober, patron Slavkovského lesa (dříve se mu říkalo Císařský). Podle pověstí jde o obra. Když si tu však začali lidé budovat svá obydlí, stáhl se Kober do lesů a už dlouho o něm nikdo neslyšel. Postava obra Kobera je spojena například s "Koberovou skrýší" nebo "Koberovou dírou" v Císařském lese, kde se může ukrývat.
 

Český les a Nikl

Málo známý je rovněž lesní duch Nikl, patron sklářů a dřevařů z Českého lesa. Nikl, v německých pověstech nazývaný Nippel, má dvě tváře, dobrou bílou a zlou černou. Jeho sídlem byl údajně Kamenný vrch (739 m) zvaný Niklasberg poblíž Bělé nad Radbuzou. Stále prý trestá ty, kteří horám, lesům a všemu živému a dobrému ubližují, a chrání všechny, kteří pomáhají, aby studánky zůstaly čisté, paseky krásné, stromy a všechno rostlinstvo zdravé a pěkné. Ale proč nezůstal Nipplem jako u našich bavorských sousedů? Snad proto, že jeho sídlem je od pradávna hora v Čechách, do roku 1945 Niklas Berg, tedy Niklova hora a po II. světové válce na mapách českých Kamenný vrch nedaleko Bělé nad Radbuzou.
 

Králický Sněžník a Stamichman

Jako každé správné pohoří má svého strážce a ochránce i Králický Sněžník. Pečuje o něj skřítek Stamichman, v horském resortu na Dolní Moravě můžete s dětmi navštívit Stamichmanovu štolu a projít se po Stamichmanově stezce. Králický Sněžník je magickou horou na pomezí tří historických zemí Koruny české – Čech, Moravy a Kladska. Rozlohou jedno z našich nejmenších pohoří je však co do výšky třetí nejvyšší. Považuje se za střechu Evropy, neboť právě zde se setkávají rozvodí tří moří, a navíc zde pramení matka všech řek východní části naší země, řeka Morava. Bájnému Stamichmanovi pomáhají také víly, permoníci a další nadpřirozené bytosti. Krajina je bohatá na zvěř, na tajemné jeskyně i hluboké lesy.