Zoo Ostrava pomůže s posílením divoké populace orla mořského ve Francii

Ochrana přírody a zachování biologické rozmanitosti je stěžejním posláním moderních zoologických zahrad. Kromě chovu záložních populací ohrožených druhů v lidské péči se mnohé zoo zapojují i do tzv. repatriačních projektů. Jejich cílem je posilovat oslabené populace ve volné přírodě vypouštěním jedinců odchovaných v zoologických zahradách a specializovaných záchranných stanicích. Zoo Ostrava je dlouhodobě zapojena do několika takových projektů a od roku 1995 bezplatně poskytla už přes 700 mladých jedinců pro vypuštění do přírody nebo do chovatelské základny projektů. Jedná se například o sovy pálené, puštíky bělavé, orlosupy bradaté, ibisy skalní a další druhy ptáků. Nově se ostravská zoologická zahrada zapojila do projektu na obnovu a posílení populace orla mořského ve Francii, kde byli tito největší evropští orli v minulosti jako na mnohých jiných místech v Evropě také vyhubeni.
 
Chovu orlů mořských se ostravská zoo věnuje od roku 2006, od roku 2018 se daří rodičovskému páru pravidelně odchovávat mláďata. Doposud jich úspěšně odchoval devět. Zoo v Ostravě je tak jedna z mála zoologických zahrad, kde se tito dravci rozmnožují. V Evropě jsou chováni v 70 institucích a za posledních 12 měsíců byla úspěšně vyvedena mláďata jen ve třech z nich. Většina ostravských mláďat byla převezena do jiných zoologických zahrad, letošní dvě mláďata na transport čekají. V zoo zůstávala i samice vylíhlá v roce 2019, která byla po dohodě s koordinátorem evropského chovného programu pro orly mořské určena pro repatriační projekt Les aigles du léman reintroduction program. Do záchranné stanice ve Francii, kde se stane součástí chovatelské základny, byla odvezena v úterý 26. listopadu. Její potomci by pak měli být vysazeni v okolí stanice, aby pomohli vrátit tento druh do francouzské přírody.
 

Proč se nevypouštějí mladí orli mořští i v České republice?

Je pravda, že tento druh byl v minulosti vyhuben i na našem území. Do konce 19. století hnízdil v jižních Čechách a do začátku 20. století na jižní Moravě. Populace v jižních Čechách byla zhruba po 100 letech obnovena – v letech 1979 až 1984 bylo v oblasti vypuštěno devět mladých orlů mořských odchovaných v Německu. Díky přísné ochraně se jejich stavy postupně zvyšovaly a dnes již hnízdí skoro v celé republice. Jejich počty nyní činí až 180 párů. I v Moravskoslezském kraji hnízdí několik párů a přímo na území Ostravy je možné pozorovat v určitou část roku potulní jedince na tahu. Přes úspěšný návrat do přírody ČR a navzdory ochranářským opatřením však orel mořský i dnes čelí nebezpečí ze strany člověka, zejména kladením otrávených návnad (jed karbofuran), rušením při hnízdění či pytláctvím. Ohrožuje jej také znečištění prostředí chemickými látkami. Vzhledem k tomu, že jako predátor stojí na konci potravního řetězce, dochází v jeho těle ke kumulaci škodlivin.
V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava obývají orli mořští jednu z velkých lesních voliér na botanické Cestě vody.
 

Znáte orla mořského?

Orel mořský (Haliaeetus albicilla) má rozpětí křídel 200–235 cm. Samci váží 3,5–4,5 kg, samice 5–7 kg. Obývá skalnaté mořské břehy, vnitrozemské stojaté vody a velké řeky severní a východní Evropy a severní Asie až k Tichému oceánu. Je částečně tažný. Zajímavé je to, že orel mořský není dobrý lovec. V jeho jídelníčku v létě převažují ryby (sbírá i leklé ryby), vodní ptáci i savci a v průběhu zimy i mršiny, takže v přírodě plní důležitou sanitární roli jakési zdravotní policie.

Pár spolu staví několik hnízd, která bývají umístěná na stromech nebo na útesech o hmotnosti několika set kilogramů. V průměru mohou mít až 2 m. Od února do něj samice snáší většinou 1–2 vejce, na snůšce sedí střídavě oba rodiče 35–46 dní. Hnízdní péče trvá 70–75 dní. Orli jsou svému hnízdišti věrní a rodičovský pár ho může používat několik let. Dospělý orel mořský je hnědý, hlava může být světlejší, má žlutý zobák a výrazně bílý ocas. Dožít se může 40 až 50 let. V české přírodě na něj lze narazit například na Třeboňsku (zde má hnízdiště i zimoviště), Táborsku a Českobudějovicku, v posledních letech se ale objevil i v rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Na jihu Moravy se objevují například v blízkosti vodního díla Nové Mlýny nebo v Národním parku Podyjí na Znojemsku. Zalíbilo se mu ale také v Národním parku České Švýcarsko nebo na severní Moravě u Karviné.