Znáte jeskyni Blanických rytířů v Rudce?

Jeskyni blanických rytířů, unikátní dílo v Rudce u Kunštátu, vytvořil rodák z nedalekého Bořitova Stanislav Rolínek (1902-1931). Zručný čalouník a nadaný sochař samouk pracoval na tvorbě jeskyně s monumentální výzdobou na přelomu 20. a 30. let minulého století, a to na zakázku kunštátského starosty Františka Buriana. Jeho prvotinou byly zdařilé sochy husitských bojovníků nedaleko svého rodiště. K práci používal jen velmi jedonduché nástroje – nůžky na stříhábí ovcí a hasičskou sekeru. Talentovaný umělec své dílo bohužel už nikdy nedokončil - trpěl tuberkulózou a smrt jej odvedla od práce v největším tvůrčím rozmachu.

Jeho blanické rytíře si však ročně prohlédnou tisíce návštěvníků. Vchod do nitra hory hlídá mohutný kamenný lev, zvíře podivuhodné krásy. O to podivuhodnější, že Rolínek ve svém životě skutečného lva nikdy neviděl a pracoval jenom podle obrázku. Vůdčí postavou uvnitř jeskyně je jezdecká socha svatého Václava, stojící uprostřed spícího vojska. Stanislav Rolínek s prací spěchal, dobře věděl, že mu s postupující nemocí nezbývá mnoho času. Proto jsou některé sochy opracovány jen hrubě, na detailnější zpracování už nebyl čas. I proto budí toto monumentální dílo úctu a obdiv.

Jeskyně je otevřená od března až do listopadu (od května do září denně mimo pondělí). Okolí jeskyně je upraveno jako park a stává se postupně galerií pod širým nebem. Mladí sochaři zde v rámci mezinárodních sochařských sympozií postupně vytváří nové sochy a navazují tak na práci Stanislava Rolínka. Nedaleko na kopci Milenka stojí kamenná Burianova rozhledna, ze které je za dobré viditelnosti možné zhlédnout Jeseníky, Krkonoše a Pálavu.
 

Z obří sochy Masaryka zbyly pouze boty

Náš výčet zajímavostí by nebyl úplný, kdybychom opomněli zmínit ještě jednu místní zajímavost – obří Masarykovy boty. Původně zde stála celá socha, a to gigantický prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který měřil úctyhodných 13 metrů. Slavnostního odhalení veřejnosti se dočkala u příležitosti desátého výročí vzniku samostatného Československa.

Do našich časů se však bohužel nezachovala - na začátku protektorátu byl vydán příkaz k jejímu zničení, který se několikrát podařilo obejít, avšak díky činnosti udavačů se nakonec přes všechnu snahu sochu (posléze již rozřezanou na kousky) zachránit nepodařilo. Do dnešních časů z obrovité sochy zbyly jen boty a tajemný obrys, ze kterého můžeme tušit, jak monumentálně asi vypadala.