Želva korunkatá neboli diadémová (Hardella thurjii) patřila donedávna k hojným obyvatelkám severoindických řek. Některé aspekty jejího života přesto zůstávaly zahaleny tajemstvím; o způsobu rozmnožování této želvy existovaly pouze neověřené a rozporuplné údaje.
Vzácnou skupinu mladých želv korunkatých umístil v roce 2006 do
pražské zoo význačný německý herpetolog Hans-Dieter Philippen. Druhou důležitou postavou byl indický výzkumník Dhruvajyoti Basu, největší znalec želv korunkatých v přírodě. Velmi ochotně se s pražskými chovateli podělil o své znalosti, s velkým entuziasmem komentoval probíhající pokusy s inkubací vajec a přispěl mnoha cennými radami. Klíčovou se ukázala být jeho zmínka o tom, že nevěří odborných zprávám o kladení želv korunkatých do písku: indičtí rybáři mu prý vykládali o tom, že tyto želvy kladou vejce přímo do vody.
Pražští chovatelé poté vypozorovali, že zdejší samice skutečně záměrně klade vajíčka do vody a zadníma nohama při tom opatrně tlumí jejich pád. Režim vajec se proto pokusili přizpůsobit vodnímu režimu severoindických řek, které jsou napájeny himálajskými ledovci.
Stavy želvy korunkaté v přírodě dnes v souvislosti s nadměrným lovem a zhoršováním životního prostředí prudce klesají. Zásadní objev o způsobu jejího rozmnožování tak může výrazně napomoci záchraně tohoto druhu.