Barokní hradby na
Špilberku ztratily svůj vojenský význam už za napoleonských válek a po zrušení pevnosti roku 1820. Ve východním bastionu později vznikly
vodojemy; první v roce
1870, další o třicet let později.
Brno ale zásobovaly vodou poměrně krátce, přibližně jen do dvacátých let 20. století, a pak zůstaly prázdné.
Po sto letech chátrání se v letech 2017 až 2019 konečně dočkaly
rekonstrukce a nyní se proměnily v podzemní „chrám“ plný
kamenných svědků brněnské historie.
V červnu 2020 v nich Muzeum města Brna otevřelo novou expozici Chrám kamene.
Chrám kamene a úchvatné podzemí
Možná se do
expozice Chrám kamene vydáte kvůli artefaktům, které byly dlouho ukryté v depozitářích: na vystavení náhrobků, soch, pomníků a ozdobných detailů ze zaniklých brněnských staveb totiž
Muzeu města Brna dosud chyběl prostor. Podobně fascinující jsou ale samotné
prostory obou vodojemů: když si odmyslíte vystavené exponáty, dokážete se snadno přenést rovnou do daleké Tolkienovy Středozemě, hluboko pod Mlžné hory.
Starší nádrž je cihlová, devět metrů hluboká, pětadvacet metrů dlouhá a přibližně sedm metrů široká. Jejím středem se jako antická kolonáda táhne pět sloupů, stěny i klenby stažené litinovými pásy pokrývá silná černá omítka. Mladší vodojem je betonový, téměř dvojnásobně širší, s plochými stropy a šesti sloupy.
Přestože jste uprostřed města, je tu dokonalé ticho – není těžké si představit masu vody, která se občas dotýkala kleneb. Jde o místa s jasným účelem, precizní architekturou a přirozenou industriální krásou. Vodojemy nevznikly kvůli tomu, aby je obdivovaly tisíce lidí, ale právě nyní přichází jejich nový čas.
Pojďte zažít neopakovatelnou atmosféru nové expozice Chrám kamene ve vodojemech na hradě Špilberku!
Vodojemy na Žlutém kopci
Vodojemy na
Špilberku jsou úžasné, ale skutečný poklad leží ještě o kousek dál: jde o
tři podzemní vodojemy na Žlutém kopci. Věřte nebo ne, rozlohou připomínají naše velké gotické a barokní chrámy.
Nejstarší vodojem z let 1869 až 1872 mezi ulicemi Tvrdého a Tomešovou má rozměry 45×45 metrů a je vyzděný pálenými červenými cihlami, podobně jako druhý vodojem z let 1896 až 1900; ten má rozměry 45×70 metrů. Jsou překrásné: žebrované zdivo a zvláštně tvarované pilíře vytvářejí dojem nekonečného podzemního vodního labyrintu.
Třetí vodojem z dob první republiky leží pod parkovištěm nemocnice a tvoří ho dvě železobetonové nádrže s rozměry 30×35 a 30×45 metrů; hloubka všech nádrží se pohybuje od pěti až po osm metrů.
Také tady bývala voda, a to vlastně docela nedávno: do roku 1997 vodojemy sloužily jako zdroj užitkové vody pro obyvatele vilové Masarykovy čtvrti. Památkově chráněné prostory by město rádo postupně zpřístupnilo, v technickém domku se plánuje
kavárna se zázemím pro průvodce. Zájem o vodojemy projevili i filmaři, ale z natáčení zatím pokaždé sešlo kvůli špatnému přístupu šachtami a po žebřících. To se samozřejmě změní, vstupy pro veřejnost se už nyní postupně budují. Když si budete kontrolovat kalendář akcí, dočkáte se i
Dnů otevřených dveří; plánují se ještě před oficiálním otevřením, které se dá očekávat přibližně za dva roky.
Brněnské podzemní poklady
K
Labyrintu pod Zelným trhem,
sklepení Domu mincmistrů,
kostnici pod kostelem sv. Jakuba,
Chrámu kamene na Špilberku i
chodbám zdejších kasemat tak v
Brně přibude další skvostný a veřejně přístupný podzemní prostor. Co ve vodojemech vznikne? Samy o sobě jsou úžasné, ale určitě si dovedete představit i umělecké produkce, videomapping, galerii, lázně nebo wellness.
Půlmetrová vrstva bílého jílu, která vodojemy obaluje, slouží jako dokonalá přírodní izolace: voda odtud neuniká a zůstávala chladná. Protože díky tomu je uvnitř stálá teplota kolem deseti stupňů, dalo by se uvažovat i o celoročním podzemním kluzišti. Anebo, pokud by se opět napustily vodou, by se mohly proměnit v podzemní jezero, kde se bude jezdit na lodičkách. Zkrátka nápadům se meze nekladou.
Z Brna až do Středozemě
Nejstarší brněnský vodovod pochází z doby panování Václava IV. a nefiltrovanou říční vodu z řeky Svratky přiváděl do města neuvěřitelných 450 let. Teprve na konci 19. století vznikla na břehu řeky v Pisárkách u Kamenného mlýna úpravna vody, kterou po vyčištění parní čerpadla hnala do vodojemů ve městě. Nejvyšší byl vodojem ve východním bastionu hradu Špilberk, druhé tlakové pásmo pak leželo na Žlutém kopci.
Křížové klenby z režného zdiva nesou pilíře a sloupy, díky nimž vodojemy na Žlutém kopci připomínají Morii, podzemní trpasličí město pod Mlžnými horami ve Středozemi, fiktivním světě anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena. Moria, původně zvaná Trpasluj, v trpasličí řeči Khazad-dûm, v elfštině Hadhodrond, se coby magická spleť podzemních chodeb, propastí, štol, dolů, jezer a obrovských sálů objevuje jak v knížce Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, tak v románu Pán prstenů, v Silmarillionu a dalších dílech. Ve filmové trilogii Pán prstenů byl její vzhled inspirován především ilustracemi, jež vytvořil ilustrátor Alan Lee.