Znám já jeden krásný zámek nedaleko
Jičína, zpívá se ve známé písničce. Je prý o
Humprechtu, který patří k našim
nejkurióznějším zámkům. Vypráví se o něm leccos: například že tu žije
strašidlo Krbník.
Čtyři komíny, tři krby a dvě domácí strašidla
Je to jasné: kdo se dokáže dobře dívat, spočítá na střeše zámku čtyři komíny, ale v jeho interiérech najde jen tři krby. Buď je tedy jeden komín
Humprechtu nefunkční (a nebydlí v něm nikdo jiný než Krbník) anebo se někde na zámku skrývá tajná místnost s krbem. Podle průvodců samozřejmě existuje, žije v ní
hnědá zámecká paní a občas sem přiletí na návštěvu a posezení nad pravou tureckou kávou Ruprecht z Kulíkova.
Jinak hnědé paní prý patří hlavní zásluhy za záchranu zámku v roce 1913, když se nad Humprechtem jednoho horkého letního dne objevil kouř. Lidé z okolí se vylekali a k zámku se sjeli hasiči z širokého okolí, ale ohnisko požáru nikdo nenašel. Kouř totiž způsobili mravenci: jejich rojení vypadalo, jako by Humprecht hořel. Přijeďte se na jeden z nejhezčích zámků
Českého ráje podívat, v sezoně je tu otevřeno každý den kromě pondělí.
Zpívající komíny v Kuníně a na Buchlově
Na
barokním zámku v
Kuníně, který leží několik kilometrů od
Nového Jičína, kdysi
hraběnka Marie Walburga z Waldburg-Zeilu zřídila vzdělávací institut pro děti svých poddaných. Studoval tu také
František Palacký, rodák z nedalekých Hodslavic. Když se před časem na zámek vrátil dlouhé roky ztracený hraběnčin portrét, svou paní zpátky na zámku přivítali komínoví duchové: nejpodivuhodnější komínové systémy v celé střední Evropě se prý rozezvučely jako varhany. Jistě, je to jen zajímavý příběh, ale pravda je, že kunínské komíny patří k unikátům barokní architektury a že když se do nich opře vítr, vydávají prý tóny jako varhanní píšťaly.
Podobné zvuky jako v Kuníně se linou i
hradem Bítov na
Znojemsku. Tady nemají podivné zvuky na svědomí komíny, ale
větrné korouhve, takzvané Aiolovy harfy. Na střeše paláce jich napočítáte celkem osm.
Přízrak z komína hradu Vildštejn
Jeden z nejstarších hradů na
Chebsku je
Vildštejn ve Skalné: ještě před pár desítkami let byl na spadnutí, naštěstí se ale dočkal rekonstrukce. Protože patří k nemnoha románským sídlům u nás, byla by škoda nechat ho úplně zchátrat. Při nedávných opravách v jednom z komínů objevili
zazděnou ženskou kostru; u sebe měla skleněnou baňku, několik stébel trávy a rybářský háček. Skutečně šlo o
černou ovci rodiny Trautenbergů, která hrad vlastnila na přelomu 16. a 17. století? Po ošklivé ženě, která se prý velmi dobře vyznala v bylinách a jedech, se prý zčista jasna slehla zem a víckrát ji nikdo neviděl. Legenda říká, že ji zabili její příbuzní a mrtvolu ukryli do komína, kromě nálezu kostry pro to však neexistují žádné důkazy. Prohlídka hradu ale slibuje
muzeum se skutečnými ostatky Bílé paní – že by tajemná kostra z komína patřila strašidlu? Hrad je otevřený denně a najdete tu i
restauraci, Muzeum hasičské techniky a
nocležnu.
Černínský komín v Chudenicích
Pro Černíny měly komíny zvláštní kouzlo a nebylo radno si z nich na toto téma utahovat. Své o tom ví v
Chudenicích a vy se to dozvíte při prohlídce
Starého Czerninského zámku. Jeho předchůdkyní bývala gotická tvrz s černou kuchyní, v níž se zrodilo rodové jméno Černínů. Kdysi prý kraj plenilo bavorské vojsko a zachránili se jen ti, kteří utekli do okolních lesů. Masakr přežilo jen malé miminko, dědic pána tvrze, kterého chůva na poslední chvíli ukryla v komíně černé kuchyně. „Aj, chuděnec! A jak jest černý! Kéž Bůh by nám tebe ráčil zachovat a ty bys opět naším pánem byl!“ pravil údajně některý z věrných služebníků poté, co vytáhl umouněné mimino z komína. A stejně jako z nemluvněte vyrostl mladý muž, postupem času se z černého stal Černín a z chuděnce Chudenice. Mimochodem, na prohlídky se sem můžete vypravit každý den kromě pondělí.
Strašidlo Cantervillské, Karel Čapek a komíny zámku Chambord
Světově nejslavnější komínové strašidlo je Strašidlo Cantervillské z knížky Oscara Wilda: seznámit se s ním můžete na vlastní oči při letních divadelních představeních třeba na Slezskoostravském hradě (18. a 19.8.) nebo v Hrádku u Nechanic (20.8.). Oč jde? Duch ze starého anglického zámku Canterville už po staletí osvědčenými metodami úspěšně děsí generace svých potomků, jenže pak mu cestu zkříží nový majitel, osvícený muž, který nemá pro astrální kejkle sebemenší pochopení. Strašidlo ohrožené moderními vynálezy okázale trpí: „…Zachváceno panickým strachem, který byl za daných okolností zcela přirozený, řítilo se ke schodišti, avšak narazilo na Washingtona Otise, číhajícího na ně s velkou zahradní stříkačkou, a jsouc takto obklíčeno svými nepřáteli se všech stran a vehnáno téměř do úzkých, zmizelo do velikých železných kamen, v nichž na štěstí právě nebylo zatopeno, a bylo mu vykonati cestu domů rourami kamen a komíny, takže dorazilo nakonec do svého pokoje v hrozném stavu, celé špinavé, rozrušené a zoufalé.“- O strašidlech v komíně věděl své i spisovatel Karel Čapek. V jednom ze sloupků pro Lidové noviny napsal: „…Říkám vám, že někdo nebo něco o půlnoci chodí na půdě; nemám ponětí, co tam hledá, ale za chvíli toho nechá a těžce funě se prodírá komínem a zkouší mřížky u všech kamen. Když jimi chvilku drnčel, hraje si v koupelně s vodovodem a vypouští z něho duchovou vodu; duchová voda, jak známo, nezurčí ani nepleská, nýbrž jaksi suše chrčí a syčí. Načež dotyčné strašidlo se pokouší otevříti knihovnu, jež varovně zapraská; zavadí o to či ono, ťuká prsty do oken a haraší žaluziemi; zdá se, že se nesmírně nudí…“
- Nejvíc komínů na jednom místě neuvidíte u nás, ale na zámku Chambord na francouzské Loiře. Každý z 365 komínů je jiný: zdobí je vyřezávané štíty, věnce, sloupy, zvířata a víly. Kromě toho v zámku najdete 440 pokojů a 84 schodišť; vlastně není divu, že nebyl nikdy úplně dokončen.