Už při první cestě na britské ostrovy, kterou kníže podnikl v letech 1825 a 1826, společně s hrabětem Františkem Arnoštem Harrachem obdivovali řadu zámků a hradů v Anglii, Walesu i ve Skotsku.
Druhá anglická cesta se odehrála mezi lety 1838 a 1839 a kníže Jan Adolf II. na ní kromě obhlížení šlechtických sídel plnil diplomatický úkol: jako zástupce rakouského císaře Ferdinanda se totiž účastnil korunovace královny Viktorie. Záznamy v cestovních denících prozrazují, že pro přestavbu
Hluboké i úpravy okolní krajiny se ale rozhodl už před druhou cestou. Potvrzuje to například popis návštěvy slavného
Windsoru, královského zámku západně od Londýna.
Cesta na Windsor
Windsor, jedno z nejvýznamnějších aristokratických sídel ovlivněných historismem, byl první zastávkou knížete a jeho doprovodu po splnění diplomatické mise.
„Přijeli jsme ke vstupu, nasedli na koně a uháněli nádherným parkem. Všimli jsme si také pěkného výhledu. Co mě ale těšilo nejvíc, byla možnost, že u nás vytvořím ještě hezčí místo. Takto jsem se projížděl s myšlenkami na Hlubokou,“ píše kníže. Je proto zřejmé, že i když záměr přestavět starý barokní zámek v nové reprezentační a rezidenční sídlo rodu Schwarzenbergů kníže zveřejnil až v roce 1839, do Anglie už přijel rozhodnutý a na cestách po britském venkově hledal inspiraci pro konečnou podobu svého snu.
Interiéry královského zámku si Jan Adolf prohlédl o několik měsíců později při audienci u královny, ale mezitím navštívil další pozoruhodné hrady a zámky. Patřil k nim například
Hampton Court (kam mohli již v roce 1838 zavítat i návštěvníci z řad veřejnosti),
Ashride,
Woburn Abbey,
Pernhyn anebo
Moor Park, zámek lorda Clarendona. Velký dojem na něj udělal
Warwick,
„…vevnitř zařízen zcela tak, jako byly jiné v 15. století. Hala a řada velkých pokojů jsou znamenité. Prostředí zámku nelze vůbec vylíčit a každý popis by zůstal daleko za skutečností. Zámek, který stojí na kopci, kolem jehož úpatí teče řeka, je postavený z kamenných kvádrů a člověk se tady úplně vžije do starých časů. Kdybych měl začít opěvovat vysoké věže, vůbec bych nemohl přestat,“ dodává okouzlený kníže.
Hluboká a její kolegové
Příběh ale má ještě jednu kouzelnou kličku: část druhé cesty kníže absolvoval sám, ale při dalším putování jej provázela
kněžna Eleonora – tedy ta krásná paní, z jejíchž snů byla později
Hluboká utkaná – a také
hrabě Harrach a kníže Liechtenstein. Podobně jako knížecí pár z Hluboké i zbývající dva aristokraté hledali inspiraci pro své nové rezidence. Už v roce 1839 totiž hrabě František Arnošt Harrach zahájil stavbu
Hrádku u Nechanic, romantického sídla ve stylu windsorské gotiky, o něco později pak kníže Liechtenstein přistoupil k historizujícím úpravám
zámku Lednice.
Ačkoli všichni tři mohli výsledky svého snažení vidět až po letech, cesta do Anglie tak pro české země přinesla své ovoce. Windsorský zámek ale nebyl jediným zdrojem podnětů: Schwarzenbergové, Harrachové i Liechtensteinové se nenechali ovlivnit jedním konkrétním aristokratickým sídlem, ale celou britskou historizující architekturou.
Starý zámek s novou tváří
Při zahájení stavby nového sídla
3. září 1847 se na
Hluboké cestou do
Karlových Varů zastavila vzácná návštěva: na základní kámen poklepal
arcivévoda František Josef, budoucí císař, v doprovodu svých bratrů Ferdinanda Maxmiliana a Karla Ludvíka. Plány pro přestavbu vypracoval
vídeňský architekt Franz Beer, po jeho smrti pokračoval hlavně v projektování honosných interiérů
schwarzenberský stavitel Damasius Deworetzky.
O pár let později už Hluboká získala podobu, jakou známe dnes, i když práce v interiérech se táhly řadu dalších let. Ze starého zámku bylo zbořeno jen to, co bylo potřeba, řada vzpomínek na barokní éru a předešlé časy zůstala zachovaná. Příkladem je třeba knihovna, jejíž dřevěný strop byl na Hlubokou převezen z rodového zámku Schwarzenberg.
Tečkou za celou přestavbou starého zámku v pohádkové sídlo byla
císařská návštěva v červenci 1871, kdy tehdy dvanáctiletý korunní princ Rudolf jako symbolickou tečku zasadil na jižní straně druhého nádvoří závěrečný kámen a poté se jako první host zapsal do pamětní knihy.
Sedm zajímavostí o Hluboké a Windsoru
Interiéry zámku Hluboká prochází pět prohlídkových tras a jedna speciální zimní. První okruh vede do reprezentačních sálů a do zbrojnice, druhý do soukromých pokojů; uvidíte například původní toalety s koupelnou a také technickou památku, osobní a nákladní výtah. Třetí trasa vede do místností, kde knížecí rodina Schwarzenbergů ubytovávala své příbuzné, přátele a vážené hosty. Další trasa se věnuje unikátně dochované kuchyni, za pěkného počasí se můžete vypravit i na věž.- Na Hlubokou se můžete vydat i za nepříznivého počasí, alespoň oceníte jeden ze skvělých knížecích nápadů: na přání knížecího páru se prostor mezi zámkem a bývalou jízdárnou proměnil v zimní zahradu, širokou krytou chodbu ze skla a železa. V jízdárně sídlí Alšova jihočeská galerie.
Ve stejném stylu jako Hlubokou nechali kníže s kněžnou postavit i Schwarzenberskou hrobku u Třeboně, kde jsou oba pochováni.- Hrad Windsor v hrabství Berkshire není jen oblíbené sídlo britské královny, ale také nejstarší a po Pražském hradě druhý největší obývaný hrad na světě. Společně s Buckinghamským palácem v Londýně a palácem Holyrood v Edinburghu patří mezi tři oficiální královské rezidence.
- Královna tu se svou rodinou tráví většinu volných víkendů. Bývá tu také během Velikonoc a v červnu, kdy probíhají dostihy Royal Ascot. To, že je právě na Windsoru, poznáte podle vlající standarty a pravidelného střídání stráží.
- Hrad nechal přibližně před tisíci lety postavit Vilém Dobyvatel, sídlem anglických panovníků se stal za vlády krále Eduarda III. ve 14. století. Během staletí se opakovaně přestavoval a rozšiřoval, takže dnes zabírá plochu přibližně 45 tisíc metrů čtverečních.
- Přestože jde o královské sídlo, Windsor je přístupný i pro veřejnost. Otevřeno je celoročně s výjimkou dnů, kdy tu probíhají bankety a královna na hrabě vítá státní návštěvy. Prohlídkový okruh zahrnuje galerii, kapli prince Alberta a kapli svatého Jana, v níž je pochováno deset anglických králů. Další interiéry, během léta nepřístupné, se otvírají v zimních měsících.