O
relikviáři sv. Maura se říká, že je hned
po korunovačních klenotech českých králů druhý nejcennější umělecký předmět v České republice. Památka nevyčíslitelné hodnoty přitom nebyla pod podlahou hradní kaple v areálu
hradu a zámku v Bečově nad Teplou schovaná nijak dlouho: od jejího ukrytí do znovuobjevení uplynulo necelých padesát let.
Příběh o nalezení relikviáře ale je kombinací detektivky, dobrodružného thrilleru i těžko uvěřitelných náhod.
Na hradě je poklad
Jak
relikviář sv. Maura vypadá? Skříňka ze zlaceného stříbra a mědi se složitou figurální výzdobou, cennými smalty a asi pěti sty drahými kameny je 140 centimetrů dlouhá, 42 centimetrů široká a 65 centimetrů vysoká. Na čelech jsou sošky Krista a sv. Maura, na bocích sošky dvanácti apoštolů a dvanáct kruhových reliéfů. Relikviář se skládá ze 3 000 jednotlivých částí a pohromadě jej původně drželo přibližně 800 měděných hřebů.
Relikviář byl vyroben na zakázku benediktinského kláštera ve Florennes na území dnešní Belgie někdy během 13. století. Byly v něm údajně uloženy ostatky čtyř svatých – celé tělo sv. Maura kromě hlavy, lebka sv. Timoteje, článek jednoho z prstů sv. Jana Křtitele a část ostatků sv. Apolináře.
Po zrušení kláštera se relikviář přestěhoval do kostela, kde byl uložen mezi starým nábytkem – než jej roku 1838 koupil tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin. Poškozený relikviář nechal opravit a někdy koncem 19. století se pak vzácný předmět přestěhoval na
zámek v Bečově nad Teplou.
Tajemství za půl milionu dolarů
Beaufortové prý o relikviáři příliš nemluvili a jeho existenci chtěli utajit. Na začátku druhé světové války jej pro jistotu ukryli pod podlahou v
hradní kapli Navštívení Panny Marie na Bečově. Když Christian Beaufort-Spontin musel po válce opustit západní Čechy kvůli kolaboraci s nacisty, velký zlatý předmět si samozřejmě netroufl odvézt s sebou. To neznamená, že na rodinnou památku zapomněl, ale dostat se k ní nemohl: zůstala ukrytá v zemi za železnou oponou dalších šestačtyřicet let.
V roce 1984 se americký obchodník Danny Douglas pokusil na československé ambasádě ve Vídni zprostředkovat zvláštní obchod: šlo o umělecký předmět, ukrytý na našem území. Nikdo o něm neví, nikdo ho nebude postrádat, a za určitých podmínek by jej bylo možné vyvézt do zahraničí. Cena: půl milionu dolarů.
Některé podrobnosti – například že předmět je ukrytý přibližně 100 až 150 kilometrů od Norimberku – prozradil Douglas spíš omylem, nepočítal ale s tím, že ho bude sledovat Státní tajná bezpečnost. Agenti zjistili, že je v kontaktu s rodinou Beaufort-Spontinů, a tak se pátrání kriminalistů nakonec omezilo na
Bečov nad Teplou.
Stará památka v novém
Relikviář byl objeven 5. listopadu 1985 poté, co si někdo všiml uvolněných prken v podlaze hradní kaple. Když je vytrhli, objevila se suť a pod ní se zalesklo zlato.
Relikviář svatého Maura pak putoval k restaurátorům, po několika letech se vrátil na hrad a od roku 2002 jej můžete vidět opět v plné kráse na speciálním prohlídkovém okruhu.
Právě letos se po bezmála dvaceti letech prohlídková trasa změní; do konce roku relikviář uvidíte ještě postaru, od příštího roku bude hlavní hvězdou
nové interaktivní expozice v Pluhovských domech. Kromě toho vznikne
kavárna ve francouzském stylu, odkazující na poslední frankofonní šlechtické majitele, a ke 35. výročí jeho nalezení vydala Česká národní banka ve sběratelské edici
zlatou investiční minci. V belgickém Florennes probíhá
mezinárodní výstava Devět století společné historie, věnována právě relikviáři a jeho příběhu.
Hrad a zámek v Bečově nad Teplou je přístupný denně kromě pondělí, vstupné na prohlídku relikviáře sv. Maura stojí 160/110 Kč, rodinné 420 Kč, děti do šesti let mají vstup zdarma.
Známé poklady u nás i ve světě
Kdo hledá, nemusí vždy najít: to si na vlastní kůži vyzkoušel třeba hrabě Jean-Antoine Harbuval de Chamaré, někdejší majitel hradu Potštejn v podhůří Orlických hor. Kdysi tu žil loupeživý rytíř Mikuláš a hrabě uvěřil legendám, že kdesi v hradním sklepení je zakopaný poklad. Ačkoli se poctivě snažil osmatřicet let, kromě sítě středověkých chodeb nenašel nic, potštejnskou zříceninu proměnil ve skutečnou ruinu a ještě zkomplikoval práci dnešním archeologům.- Zuřivé pátrání ovšem vyneslo ovoce jinde: Aloise Jiráska příběh inspiroval k sepsání novely Poklad, Elišku Krásnohorskou k libretu pro operu Bedřicha Smetany Tajemství a Zdeňka Trošku k natočení filmu Poklad hraběte Chamaré. Protože originální Potštejn hrabě proměnil v hromadu kamení, natáčelo se samozřejmě jinde, třeba na Valečově.
Dokonalým symbolem bohatství starověkého Egypta se stala Tutanchamonova hrobka. Na západním břehu Nilu v Luxoru v Údolí králů ji v roce 1922 našel jako zázrakem téměř neporušenou anglický archeolog Howard Carter. Kromě tisíců předmětů od vozů přes truhlice, sochy a alabastrové vázy až po hračky, šperky a zbraně byla nejcennější faraonova rakev z 1 140 kilogramů čistého zlata.- Tutanchamon vládl Egyptu v letech 1332 až 1323 před naším letopočtem a zemřel jak sedmnácti- nebo osmnáctiletý. Objevení jeho hrobky probudilo ve světě fascinaci Egyptem a jeho pohřbenými poklady.
- V minulých letech objela řadu světových metropolí výstava Tutanchamonových pokladů. Jejím úkolem bylo přilákat turisty nejenom k návštěvě hrobky nedaleko Luxoru, nedávno otevřené po rekonstrukci, ale i nového Velkého egyptského muzea nedaleko pyramid v Gíze.