Přestože v záplavě historických památek jsou
mosty, vodárenské věže nebo
železnice snadno přehlédnutelnou součástí dnešní
Prahy, určitě stojí za pozornost. Některé jsou dokonce tak zajímavé, že je
oficiální turistický portál Prahy zařadil mezi
technické památky,
které prostě musíte vidět. A protože prim hrají opravdové unikáty, nesmí mezi nimi chybět
Stará čistírna odpadních vod v
Praze 6 – Bubenči.
Stará čistírna v Bubenči
Vůbec nejstarší pražská kanalizační stoka vznikla už v polovině 12. století při stavbě
Strahovského kláštera, kam zároveň jiné štoly přiváděly pitnou vodu ze svahů
Petřína. Stavba na svou dobu ojedinělá bohužel zůstala nadlouho také jediná; středověká
Praha si podobně jako jiná města na čistotu příliš nepotrpěla. Podpovrchová kanalizace se začala budovat až v druhé polovině 18. století. V roce 1828 bylo dokončeno 44 kilometrů stok, které na pětatřiceti místech – samozřejmě bez jakéhokoli čištění – ústily do
Vltavy.
O výstavbě
nejstarší pražské kanalizace město rozhodlo až na sklonku 19. století. Zhruba 90 kilometrů dlouhou kanalizační síť, určenou pro tehdejších 650 000 obyvatel, navrhl a vybudoval
britský inženýr William Henry Lindley, stoky pak odváděly odpadní vody z plochy větší než 8 000 hektarů. Splašky tehdy ústily do
nově postavené čističky v Bubenči; ta byla
ve své době nejmodernější čističkou odpadních vod v Evropě.
Jenou z rarit bylo to, že stejně jako na podzemní části čistírny byly i pro výstavbu budov na povrchu použity
speciální dvakrát pálené cihly, takzvané zvonivky. Při poklepání totiž vydávají charakteristický zvuk a kromě toho nepropouštějí vodu, takže by při dobré údržbě měly vydržet celou věčnost.
Původnímu účelu čistírna sloužila až do roku 1967, kdy bylo uvedeno do provozu moderní zařízení na blízkém
Císařském ostrově.
Vstupenka do UNESCO
Koncem osmdesátých let objevili opuštěný areál nadšenci, kteří postupně začali obnovovat strojní vybavení včetně technologického zařízení; lapače písku, stavidla, podzemní sedimentační nádrže i unikátní dvoupodlažní strojovna s parními stroji se díky nim dochovaly v původním stavu.
Unikátní technická památka byla slavnostně otevřena v září 1996 u příležitosti 90. výročí pražské kanalizace.
Industriální památkově chráněný
areál staré čistírny nabízí prohlídky spojené se
zážitky, od
jištěných výstup na komín přes
plavby po jedné z podzemních nádrží a
hru pro děti až po nejrůznější akce. Stará čistírna ale neláká jen turisty a obdivovatele techniky, ale také filmaře: její interiéry poznal třeba
Tom Cruise nebo
Jack Nicholson.
Najdete tu také
kavárnu: jmenuje se Továrna, nachází se v budově Staré čistírny a kromě kávy nabízí jiné teplé i studené nápoje, domácí limonády a čaje, belgické pralinky, koláče, pizzu a rozpékané bagetky.
Stavba, na kterou byl dokonce kdysi vypsaný demoliční výměr, se v roce 2010 stala
národní kulturní památkou a o šest let později byla zařazena i mezi nejvýznamnější industriální památky Evropy, když získala
certifikát takzvaného kotevního bodu organizace Evropské cesty průmyslového dědictví (ERIH). To bývá předznamenání
zápisu do UNESCO a čistírna skutečně je zařazená společně s dalšími stavbami na
indikativním seznamu čekatelů. V jejím případě by šlo podobně jako u
Průhonického zámeckého parku o další rozšíření
historického centra Prahy, které už na
seznamu kulturního dědictví UNESCO zapsáno je.
Víte, že…?
Když v roce 1967 původní mechanickou čistírnu v Praze nahradila modernější chemicko-technologická čistírna na Císařském ostrově, mnohá města v Československu teprve své odpadní vody začínala čistit.- V seznamu sedmi doporučených technických památek Prahy dělají Staré čistírně v Bubenči společnost Pražský Semmering, Muzeum vodárenství a vodárna Podolí, nostalgická tramvajová linka č. 41, která se vydává na okružní jízdu městem během letních víkendů, Petřínská rozhledna a lanová dráha, podzemní kryt Folimanka a železniční most, který z Výtoně vede na Smíchov.
Při hledání podobných zážitků se seriál #světovéČesko vypravil do Istanbulu, do podzemní cisterny Yerebatan. Vznikla ve 4. až 6. století, je jednou z šedesáti, které se ve městě nacházejí, a jako jediná je přístupná. Obrovská podzemní prostora měří 140 metrů na délku, 70 metrů na šířku a pojme 80 000 kubických metrů vody, nyní je ale na dně stěží metr vody. Strop podpírá 336 mramorových korintských sloupů. První turisté tu proplouvali na loďkách, dnes nad hladinou vedou dřevěné chodníky s pevným zábradlím. Kuriozitou cisterny Yerebatan jsou zvláštní patky sloupů v podobě medúz, kdy některé z nich jsou pootočené. Nevýhodou bývají dlouhé fronty: cisterna je totiž místo, kde si odpočinete z rušných ulic Istanbulu a v letních měsících se v podzemí příjemně ochladíte.