Muzeum v
Liberci bylo založeno v roce 1873 jako vůbec
nejstarší uměleckoprůmyslové muzeum v českých zemích. Hlavní budova na Masarykově třídě vznikla v letech 1896–1898 podle projektu
rakouského dvorního architekta Friedricha Ohmanna, který nápaditě kombinoval secesní a historizující formy. Do konečné podobě ale promluvili další lidé, patrně liberečtí továrníci a členové muzejního kuratoria: původní vize například nepočítala s
jednačtyřicet metrů vysokou věží, která je věrnou
kopií věže liberecké radnice. Nemyslíme však současnou
novorenesanční radnici, ale její předchůdkyni, strženou roku 1893.
Lev, lvice a sedící čert aneb sochař Jaroslav Róna
Budovu
Severočeského muzea zkrátka stojí za to obejít ze všech stran: trochu připomíná zámek a trochu kostel, k západní straně muzea je dokonce přistavěná
kopie soukenického domu z konce 18. století, který údajně musel ustoupit stavbě banky na dnešním náměstí Českých bratří.
V letech 2018–2021 bylo muzeum zavřené kvůli rekonstrukci, která přinesla řadu novinek. Řadu z nich jako běžní návštěvníci neuvidíte, namátkou nové elektrorozvody a technologie, požární a zabezpečovací systémy nebo klimatizaci, k nejviditelnějším změnám ale patří
dvě velké bronzové sochy lva a lvice, které nyní střeží velké vstupní schodiště. Lvi tu podle původních plánů měli stát už na konci 19. století, jenže tehdy na ně nezbyly peníze. Více než 120 let opuštěné sokly teď zdobí
šelmy od sochaře Jaroslava Róny. Pro
Liberec je to další z uměleckých děl stejného autora: známé je třeba
Dítě z Marsu na
Ještědu nebo
Sedící čert před budovou
Oblastní galerie na Masarykově třídě.
Severočeské muzeum a rozrůstání sbírek
Kdo zná tradice
severních Čech, toho nepřekvapí, že
Severočeské muzeum se od svého vzniku věnovalo především sklu a textilu. Fondy se ale rozrůstaly tak rychle, že po několika stěhováních došlo na stavbu nové budovy. Muzejní sbírky se ale úspěšně rozšiřovaly i v dalších letech, v roce 1904 například muzeum získalo přibližně 2 500 uměleckých děl z pozůstalosti
významného libereckého průmyslníka a štědrého mecenáše barona Heinricha Liebiega, po roce 1945 se rozšířilo o regionální sbírky ze zrušeného Vlastivědného muzea a Přírodovědného muzea v
Liberci. Dnes Severočeské muzeum pečuje zhruba o
milion exponátů, drtivá většina sbírek je však uložena v depozitářích. Naplňuje se tak poslání muzea, kdy nejde jen o vystavování historických předmětů, ale rovněž o jejich zachování pro budoucnost.
Aby
Severočeské muzeum mohlo nabídnout návštěvníkům co nejvíc, při modernizaci dokonce zmizely kanceláře a místo nich vzniklo další místo pro expozice. Výstavní prostory se rozrostly také díky vloženým dřevěným a sádrokartonovým vestavbám, které se po technickém a estetickém opotřebení dají snadno zbourat a oddělit od historické stavby bez zničení podlah a stropů. Citlivou opravou a náročným restaurováním prošly také původní teracové a vlýskové podlahy, historické osvětlení, truhlářské i kamenické prvky.
Nové expozice: sever, umění a sklo
Po rekonstrukci jsou prakticky všechny expozice nové, například ta nazvaná
Doteky severu v přízemí budovy. Prostřednictvím dioramat přibližuje nejvýznamnější přírodní fenomény českého severu, tedy
Jizerské hory, Ještědský hřbet i
Frýdlantsko. Nově v muzeu najdete rovněž expozici
Liberecké fragmenty zaměřenou na historii města, naopak vzpomínkou na staré muzejní časy je
populární stálá výstava automatofonů. Vyzkoušet si tu můžete různé mechanické hudební automaty od pianol přes orchestriony, polyfony a malé hřebíčkové strojky až po flašinety. Za vidění stojí také další starý exponát, tedy
Metelkův mechanický betlém, jedinečná ukázka betlemářského umění Západních Krkonoš.
Další nová stálá expozice v patře muzejní budovy nazvaná
Krása + užitek mapuje vývoj uměleckých řemesel v Evropě od antiky do současnosti. Kromě designu skla, keramiky, porcelánu, textilu, tapiserií, nábytku, dřevořezeb, hodin, starých tisků, šperků, ušlechtilých i obecných kovů se zaobírá i funkcí vystavených předmětů; ostatně to je jedna z úloh uměleckoprůmyslového muzea. Expozice je vybavena interaktivními prvky, můžete se například dotýkat kopií uměleckých děl nebo si vyzkoušet specializované pracovní postupy. Pozoruhodná je také
funkčně instalovaná kolekce soudobých svítidel od Ronyho Plesla, Bořka Šípka, Jitky Kamencové-Skuhravé a dalších. Tím ovšem přehlídka skleněných skvostů nekončí: novinkou jsou také lustry, které dodaly
tři místní slavné firmy, Lasvit, Preciosa
a Wranovsky.
Vídeň: vzor pro česká uměleckoprůmyslová muzea
Vzorem pro Severočeské muzeum v Liberci, Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně i Uměleckoprůmyslové museum v Praze se stalo Muzeum užitého umění ve Vídni / Museum für angewandte Kunst/Gegenwartskunst, zkráceně také MAK. Vzniklo v roce 1863 pod názvem C.k. Muzeum umění a průmyslu, bylo první svého druhu v Rakousku-Uhersku a současný název nese od roku 1947.- Muzeum hrálo důležitou roli jako působiště osobností Vídeňské školy dějin umění, výrazně zaměřené na užité umění a design. V expozicích si prohlédnete například Thonetovy židle z ohýbaného dřeva, dodnes používané ve vídeňských kavárnách, sklo a porcelán, stříbro a textil. Skutečným pokladem je třeba lístkovým zlatem pozlacený návrh Gustava Klimta na vlys v bruselském paláci Stoclet anebo umělecké kousky z Wiener Werkstätte / Vídeňské dílny, kterou roku 1903 založili Josef Hoffmann a Koloman Moser.
- Budovu muzea najdete na vídeňské Ringstrasse (Stubenring 5) nedaleko stanice metra U3 Stubentor.