Navštívit
Třebíč a vynechat prohlídku
židovské čtvrti je téměř nemožné: stačí pár kroků z centra města, projít se po nábřeží
řeky Jihlavy, přejít přes most a jste tam. Na úzkém kousku země sevřeném mezi vodou a příkrými skalnatými svahy dlouhá staletí vyrůstalo, živořilo i prosperovalo malé městečko s radnicí, chudobincem, špitálem, dvěma synagogami a přibližně 120 domy.
Třebíčská židovská čtvrť, kde
žily skoro dva tisíce obyvatel, patří k jedné z mála kompletně dochovaných městských částí mimo území Izraele. Ani
bazilika sv. Prokopa ale není nijak daleko: od
Přední synagogy na Tichém náměstí stačí zamířit na Žerotínovo náměstí a vyjít bezejmennou uličkou skrz bránu přímo do
zámeckého areálu s
Muzeem Vysočiny,
informačním centrem a slavným
chrámem.
Bazilika sv. Prokopa
Jedna část
památky UNESCO, tedy
židovská čtvrť se krčí u řeky, druhá část v podobě
baziliky sv. Prokopa na ni dohlíží z mírného návrší. Zatímco ale s jistotu víme, že na Zámostí se židovští obchodníci usadili kolem roku 1238 a písemné zmínky o rozrůstajícím se ghettu jsou dokonce o století mladší, o stavbě chrámu se paradoxně nedochovala jediná zpráva.
Víme jen, že bazilika patří mezi klenoty stavebního umění a svou historií je úzce spjatá s
benediktinským opatstvím, založeným v roce 1101 přemyslovskými knížaty Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským. Vznikla patrně mezi lety 1240 až 1280 a kameníci při stavbě používali kvádry z poměrně vzácného namodralého syenitu. Protože ten se opracovával jen těžce, pro složitější stavební prvky a část výzdoby zvolili pískovec.
Stavba značně utrpěla při obléhání
Třebíče uherskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1468 a více než dvě stě let pak sloužila jako konírna, sýpka a dokonce i jako pivovar. V první polovině 18. století hlavní loď zakryla nová barokní síťová klenba a bylo přestavěno i západní průčelí se dvěma věžemi. Autorem těchto úprav volně inspirovaných Santiniho dílem byl
František Maxmilián Kaňka. Současnou podobu získala bazilika až při rozsáhlých památkových úpravách, na které v letech 1924–1935 dohlížel
architekt Kamil Hilbert. Rekonstrukce byla provedena velmi citlivě, dokonce je možné rozeznat, které kvádry musely být vyměněny.
Ozvěny románské a gotické Evropy
Třebíčské památky UNESCO nejsou jen příkladem blízkého soužití křesťanské a židovské kultury od středověku do 20. století, jsou výjimečné i svým urbanistickým pojetím a architekturou.
Bazilika sv. Prokopa spojuje dvě slohová období: románské a gotické, která se ale nepřekrývají, nýbrž doplňují.
Podobné prvky naleznete v celé řadě románských a gotických katedrál: například
sloupová předsíň s překrásným, bohatě zdobeným portálem, takzvanou rajskou bránou, připomíná
vstupní portál dómu sv. Štěpána ve Vídni.
Románská rozeta, kruhové růžicové okno, se podobá
rozetě katedrály ve francouzském Chartres či
katedrály v německém Speyeru; není sice na presbytáři jako v Třebíči, ale má deset částí jako ta naše. Samotný
presbytář pak je podobný
presbytáři katedrály sv. Petra ve Wormsu. Tamní bazilika s pěti věžemi, jedna z nejvýznamnějších staveb německého středověku, je podobně jako třebíčská bazilika rovněž rozkročená mezi dvěma slohy: postavená v románském slohu, dokončená v období gotiky.
Pozornost si zaslouží rovněž
venkovní trpasličí galerie, arkáda pod střechou apsidy, a
trojlodní krypta s křížovou klenbou, kterou podpírá padesát sloupů s různorodými ornamenty. Pro tu zase najdeme protějšek v
dómu sv. Petra a Pavla v Naumburgu, který vznikl na místě starší románské baziliky z let 1036–1044; z ní se zachovala právě pouze krypta.
Osmidílná klenba navazuje na stavební postupy z jižní Francie, postranní okna čerpají vzory z pozdní gotiky. Opatskou kapli zdobí gotické malby, druhé nejstarší fresky na Moravě. Mimochodem podobné malby dříve zdobily stěny celé baziliky.
Největší románská stavba světa
Když je řeč o románském slohu, většina lidí si představí nanejvýš rotundy nebo robustní kostelíky se silnými zdmi. Takové představu bazilika v Třebíči rozhodně nenaplňuje a leckdo žasne nad tím, co naši předci dokázali před osmi sty lety vybudovat.- Ještě impozantnější je Kaiserdom / Císařský dóm v německém Speyeru, mohutná trojlodní románská bazilika, postavená jako symbol císařské moci císařů Svaté říše římské a jako velkolepé místo jejich posledního odpočinku.
- Stavba byla zahájena roku 1030, vysvěcena byla roku 1061. S délkou lodi 134 metrů a šířkou 43 metrů jde o největší románský kostel v Německu a v Evropě. Hlavní loď je 14 metrů široká a výška klenby je 33 metrů. Největší zachovaná románská stavba na světě je od roku 1981 zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO.
- Katedrála má čtyři věže a barokní kopuli, pod východním chórem je původní krypta z roku 1040. Je tu pohřbeno několik císařů a králů, císařoven a princezen i řada biskupů. Hroby byly původně na jiných místech katedrály, do hrobky byly všechny pozůstatky uloženy až na začátku 20. století.
Téměř po celém obvodu vrchní části chrámu se podobně jako v Třebíči táhne okrasná sloupová galerie, zvaná trpasličí galerie. Nechodilo se v ní, sloužila pouze jako okrasný prvek.- A ještě další třebíčská lákadla: zajděte se podívat třeba do Domu Seligmanna Bauera a na interaktivní model židovské čtvrti z roku 1850 v Zadní synagoze. Svůj protějšek má v modelu města v galerii divadla Pasáž. Na téměř sedmadvaceti metrech čtverečních uvidíte, jak Třebíč vypadala roku 1835, tedy po zhoubných požárech, které zničily celé město.