Neogotická vídeňská radnice se stavěla v osmdesátých letech podle návrhu architekta Friedricha von Schmidta.
Jen o pár let později byly položeny základy reprezentativní
radnice v
Liberci: její výstavba začala v roce 1888 podle plánů
vídeňského architekta Franze Neumanna, Schmidtova žáka a později také spolupracovníka. Obě stavby s bohatě zdobenými fasádami vycházejí z gotické architektury vlámsko-brabantských světských staveb, jejichž dokonalým vzorem je
radnice v Bruselu.
Pět věží, dva rytíři a jedna rudá hvězda
Stavby mají společných prvků víc, než byste čekali. Obě například mají pět věží; ta nejvyšší ve Vídni došplhala do výšky 98 metrů, hlavní věž dominanty severočeské metropole je vysoká 61 metrů. K tomu ale musíme připočítat
sochy rytířů, železných mužů neboli Rolandů. Jde o symbol ochrany městských práv a najdete je v řadě měst po celé Evropě. Vídeňský radniční muž třímající vlajku měří celkem šest metrů a pomohl tak věži vyrůst na celkových 104 metrů. Tím se radnice zařadila mezi nejvyšší budovy světa a ve Vídni jí toto prvenství patřilo dokonce do roku 1979.
Zatímco vídeňský Roland se po dokončení radnice roku 1882 rychle stal jedním ze symbolů města, liberecký Roland měl smůlu: v roce 1952 ho nahradila rudá pěticípá hvězda. Nenáviděný symbol komunistického režimu zmizel záhy po sametové revoluci, kdy ho vystřídal lev coby symbol českého království. Kopie původní sochy rytíře věž zdobí od roku 2005 a pro rodiny s dětmi dokonce v
Liberci připravili hravou
trasu historickým centrem, spojenou s pátráním po rytířově brnění.
Nejkrásnější interiéry
Obě radnice mají
překrásné a bohatě zdobené interiéry, které můžete navštívit při komentovaných prohlídkách. Nejkrásnějším sálem
liberecké radnice je
obřadní síň s vynikající akustikou, bezmála půltunovým lustrem vyrobeným v Berlíně, šesti vitrážemi a nástropní malbou znázorňující vítězství pravdy nad temnými silami od vídeňského malíře Andrease Grolla. Největším sálem vídeňské radnice je 71 metrů dlouhý, 20 metrů široký a 18,5 metru vysoký
Festsaal, dějiště honosných bálů. Někdo si dal tu práci a spočítal, že by tu najednou mohlo tančit valčík až 1 500 párů.
Obě radnice jsou živým srdcem svých měst. Tu vídeňskou obklopuje
Radniční park s Radničním náměstím, kde se konají adventní trhy, v zimě tu bývá kluziště a v létě letní kino.
Liberecká radnice je pro místní oblíbeným místem schůzek a při adventních trzích na
náměstí Dr. E. Beneše vypadá jako zářící pohádkový zámek. Mimochodem, zamilovali si ji i filmaři: natáčely se tu například některé záběry z
filmu Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále,
životopisný seriál Génius o Albertu Einsteinovi a při jednom z posledních natáčení dokonce liberecká radnice hrála roli své vídeňské radniční kolegyně.
Víte, že?
Stavba liberecké radnice mohla začít díky hlavně díky štědrému daru Franze Liebiega mladšího, který ve své závěti odkázal městu sto tisíc zlatých. Sochy velkorysých mecenášů, které původně zdobily schodiště, se sice nedochovaly, ale rodinu Liebiegových připomíná jiné místo: Liebiegovo městečko, postavené pro zaměstnance rodinné textilní továrny.- Městečko vznikalo postupně už od poloviny 19. století, ale jednotný styl inspirovaný historizujícími prvky a secesí mu vdechnul teprve mladý norimberský architekt Jakob Schmeissner v prvním desetiletí 20. století. Dnes tu najdete především menší rodinné domy s malými byty, srdcem Liebiegova městečka pak je náměstí Pod Branou. Tomu dal jméno průjezdní dům s branou, uzavírající jeho severní stranu. Ucelené zahradní město, které mělo vlastní školku, školu, kostel, hospodu i obchody, dodnes v Liberci představuje pověstnou dobrou adresu. Nabízí přesně to, co při výletech hledáte: zajímavý příběh, výjimečnou atmosféru i fotogenická místa.