Minulost rezervace: silnice, železnice i těžba rašeliny

Jen o pár kilometrů dál leží
Františkovy Lázně, nejmenší z měst západočeského lázeňského trojúhelníku s půvabnou starosvětskou atmosférou. Právě tam v minulých staletích putovala rašelina, vytěžená v prostoru dnešní rezervace: používala se na topení i k lázeňské péči. V 19. století se připojila těžba jílů a také křemeliny pro výrobu žáruvzdorných cihel, firma Mattoni z ní do roku 1936 vyráběla minerální soli a slatinný louh.

Jako první se ochrany dočkal
Císařský pramen, roku 1877 prohlášený za veřejný léčivý pramen; v okruhu přibližně dvou kilometrů v jeho okolí dokonce bylo vyhlášeno ochranné pásmo se zákazem těžby. První návrh na ochranu celého území se objevil roku 1887, nicméně těžba na
Soosu pokračovala až do poloviny 20. století. K vyhlášení přírodní rezervace došlo v roce 1964, ale ještě v sedmdesátých letech sloužila část rezervace jako pastvina a do šedesátých let se tu kosila takzvaná čalounická tráva.

Rezervace je domovem pro řadu vzácných a ohrožených druhů mokřadních a slanomilných rostlin a živočichů, ukrývá také množství minerálních pramenů. Stopy lidské činnosti jsou tu ale patrné dodnes; rezervaci protíná silnice i
koleje důlní úzkorozchodné dráhy, po níž se dřív přepravoval vytěžený keramický jíl. Nejcennější částí prochází
naučná stezka s povalovým chodníkem, takže
mofety i minerální prameny, slané močály a slaniska či
křemelinový štít, jehož velikost a mocnost je ojedinělá v rámci celé Evropy, lze obdivovat pohodlně za každého počasí.