Půvabný vinohradský park za sebou má bohatou a dlouhou historii. Na zdejších svazích se stovky let rozprostíraly vinice, na přelomu 16. a 17. století tu pak vznikly dvě usedlosti, nazývané Halířovský grunt a později Horní a Dolní Landhauska. Když v 19. století pozemky koupil
Moritz Gröbe, nechal si tu postavit
luxusní vilu v neorenesančním slohu. Svah pod vilou dal upravit ve stylu italských terasových zahrad, vybudoval vyhlídkovou terasu a schodištěm ji spojil přímo s
vinicí. Dnes se tomu místu říká
Grébovka, oficiální název ale zní
Havlíčkovy sady.
Grébovka, Gröbeho ráj na zemi
Moritz Gröbe (1828–1891) byl podnikatel, stavebník a milovník přírody. Jako mladík byl zaměstnán u
firmy Vojtěcha Lanny v
Českých Budějovicích, která se zabývala stavbou mostů, jezů, zdymadel, nábřeží či železnic a splavňováním řek. Po čase Moritz Gröbe přešel s Lannovou společností do
Prahy, kde nejprve zastával místo prokuristy a záhy se stal společníkem firmy. Značný majetek mu vynesly železniční stavby, a tak v roce 1870 mohl začít uskutečňovat svůj sen. Tím byla
rodinná vila s velkým parkem alias Grébovka, dnešní Havlíčkovy sady.
Roku 1870 Gröbe získal nejprve Horní a vzápětí i Dolní Landhausku, přikoupil k nim i části bývalých vinic a dalších usedlostí Vondračky, Hamáčkové a Grünwaldky, s pomocí zeminy získané při ražbě
železničního Vinohradského tunelu (prý šlo o 60 000 koňských povozů naplněných hlínou) nechal pozemky srovnat do velkoryse rozvržených teras a celý projekt svěřil do rukou zkušených architektů Antonína Viktora Barvitia a Josefa Schulze. Penězi nešetřil, do vily a zahrady investoval částku, odpovídající v dnešní měně téměř půl miliardě korun.
Víno z Grébovky
Vzorem pro nádherný park byly palácové zahrady italské renesance. Gröbe nechal rozšířit původní vinohrad a vznikla tak
slavná vinice Grébovka. Réva se tu pěstuje dodnes, a to odrůdy Ryzlink rýnský, Hibernal, Müller Thurgau a Rulandské šedé, z modrých odrůd pak Modrý Portugal, Rulandské modré, Svatovavřinecké, Neronet a Dornfelder. Protože vinice leží v prudkém svahu, nedají se využívat obvyklé mechanizační prostředky. Hrozny se ovšem zpracovávají moderními technologiemi, a to přímo ve
sklepě na Gröbovce.
Ve vinici navrhl Josef Schulz dřevěný
Viniční altán, místo se skvělým výhledem, které sloužilo také jako hudební pavilon. Na vyrovnaném terénu severovýchodně od vily nechal Moritz Gröbe postavit větší, rovněž dřevěný pavilon, kde bývala
zahradní herna s kuželníkem a střelnicí pro střelbu z luku. Po rekonstrukci tu vznikla
kavárna, kde na starší část navazuje prosklená budova s dřevěnou terasou a zatravněné nádvoří. Víno můžete ochutnat například při
Vinohradském vinobraní, které pořádá
Praha 2.
Grébovka, malá zoologická zahrada a filmový horor
Pohádkovým pokladem Grébovky je
anglický park s jezírkem a vodopádem, kde společně s rybami plavou i vodní želvy. Pozornost přitahuje hlavně
obří umělá jeskyně: než prý architekti předložili Gröbemu své návrhy, projeli řadu evropských zemí a hledali stavby, jimiž by se mohli inspirovat. Výsledek si můžete prohlédnout sami: jsou tu dokonce i skály, jimiž můžete prolézat, kamenné stromy se zvýrazněnými letokruhy, umělé pařezy i propletence kořenů. Traduje se, že kameny na čtyřpatrovou umělou skálu byly přivezeny z okolí
Prahy a o vzhled celého díla se zasloužil pražský sochař Josef Vorlíček: cihly omítal betonem tak, že výsledek připomínal přírodní útesy a krápníky. Grottu doplňuje kašna s mořským bohem, dílo sochaře Bohuslava Schnircha.
Po Gröbeho smrti Grébovku koupilo
město Královské Vinohrady a 16. května 1906 byla slavnostně otevřena pro veřejnost. Zajímavé využití našla za první republiky: ve velkém skleníku, kde Gröbe pěstoval cizokrajné rostliny, vznikla v roce 1927
malá zoologická zahrada s ptačími voliérami a viváriem, v té době jedna z největších atrakcí celé Prahy. Dnes tu najdete například louky pro piknik, psí louku nebo velké dětské hřiště.
Pohádkovou roli si Grébovka užila v roce 1978, kdy režisér Juraj Herz v grottě natáčel scény ze zchátralého lesního zámku pro
film Panna a netvor.
Grotta a první hvězdárna
Když byla v prosinci 1917 založena
Česká astronomická společnost, jednou z hlavních myšlenek bylo vybudování hvězdárny, která na počest astronoma a politika Milana Rastislava Štefánika (1880–1919) měla nést jeho jméno. Na stavbu ale chyběly finance, a tak v letech 1920–1922 vznikla
prozatímní hvězdárna právě v Havlíčkových sadech v umělé jeskyni, kde byl pro populární výklady umístěn 95mm dalekohled.
V roce 1927 padlo rozhodnutí, že by nová hvězdárna mohla vyrůst na vrcholku
Petřína kousek od
Petřínské rozhledny. Základy dnešní
Štefánikovy hvězdárny se začaly kopat v říjnu 1927, slavnostní otevření pro členy České astronomické společnosti proběhlo v červnu 1928 a o rok později byla hvězdárna zpřístupněna veřejnosti.
Kamenná krása fontány di Trevi
Naším dnešním cílem je Itálie a fontána na Piazza di Trevi v Římě, údajně nejkrásnější ze všech římských fontán. Patří k nejnavštěvovanějším místům italské metropole, nádherná je zejména při večerním osvětlení, a proslavila ji scéna z filmu Sladký život od Federica Felliniho.- První fontána na stejném místě stála už v 15. století, dnešní fontánu v pozdně barokním stylu navrhl Nicola Salvi v roce 1732 a dokončena byla v roce 1762. Její jméno vzniklo podle tří uliček, které se tu sbíhají (tre vie, tři ulice).
- V centru fontány stojí na mušli mořský bůh Neptun se dvěma Tritony na koních. Jeden má být symbolem klidného, druhý pak rozbouřeného moře.
- Říká se, že když si stoupnete zády k fontáně a hodíte do ní minci, jednou se do Říma opět vrátíte. Ve vodě tak každý rok skončí přibližně 1,5 milionu eur.
- Voda do fontány přitéká podzemním kanálem Aqua Virgo, který nechal vybudovat Marcus Vipsanius Agrippa v roce 19 př. n. l. Kanál zásoboval vodou Agrippovy lázně na Campus Martius nedaleko Pantheonu.