Své úlovky si houbaři porovnávají podobně jako rybáři a mnozí se se svými nálezy vypravili do
Muzea rekordů a kuriozit v
Pelhřimově.
Mezi rekordmany tak objevíte třeba
křemenáč březový, který vážil bezmála 1,5 kg a měl průměr klobouku 31 centimetrů, 7,5 kg vážící
kotrč anebo
pýchavku, která rostla před
Kladrubským klášterem a po obvodu měřila 122 cm. Věřte nebo ne, připravili z ní přes sto řízků. Zato z hub, které budeme hledat dnes, se nenají nikdo. Jsou obří a krásné, ale zcela nepoživatelné.
Hřiby v Broumovských stěnách
Pozoruhodné skalní útvary nad
osadou Slavný na hřebeni
Broumovských stěn připomínají prašivky, hříbky i smrže, ale správně se jim říká
skalní hřiby. Ze všech českých kamenných hub jsou nedokonalejší, i když vznikly stejně jako ty ostatní: zvětráváním různě odolných částí kamene, v tomto případě pískovce. Vliv na jejich tvar měly a mají různé faktory: voda i vlhkost, kolísání teplot kolem bodu mrazu v přízemních vrstvách vzduchu i vítr. Ke skalním hřibům se snadno dostanete z osady Slavný po žluté turistické značce na rozcestí nad Slavným a dále po červené (celkem asi 1,5 km). Některé hřiby uvidíte z cesty, další se schovávají mimo značené trasy v lesích anebo v okolí
Božanovského Špičáku. Ten coby nejvyšší vrchol Broumovských stěn obchází značená trasa, na níž si užijí hlavně rodiny s dětmi: protože jednotlivé skalní útvary připomínají hlavně zvířata, čeká je procházka malou kamennou zoologickou zahradou.
Pokličky aneb kamenné houby Kokořínska
Vypadají stejně, vznikly stejně, ale na
Kokořínsku se skalním věžím s tvarem kamenných hub říká
pokličky. Nejhezčí a nejlépe dostupné jsou
Mšenské či Kokořínské pokličky: „rostou“ v
Kokořínském dole, kam od
hradu Kokořín vede červená značka. Pěkné výhledy na skalní útvary nabízí modře značená trasa, která se mezi nimi proplétá po upravených stezkách a schodištích. Mimochodem, nejmohutnější poklička je 12 metrů vysoká a její klobouk je široký šest metrů.
O kousek dál nad Vojtěšským dolem poblíž obce Vojtěchov objevíte
Jestřebické pokličky a další zajímavé útvary, například
skalní bránu. Odbočuje k ní neznačená pěšina, je potřeba se dobře dívat.
Další kamenné houby u nás i ve světě
Ryze přírodní původ má i
kamenný hřib na úbočí Magnetovce nad
Velkým Březnem. Vzácnou přírodní památkou je také
kamenný hřib, který najdete v
Krušných horách mezi
Krásnou Lípou a
Šindelovou. I tady pod odolným „kloboukem“ ze žuly rychleji zvětrává spodní část skaliska a je možné, že se hřib časem změní ve viklan.
Kamenné houby objevíte po celém světě, jedním z nejlepších nalezišť je
turecká Kapadokya, oblast kaňonů a skalních měst mezi několika sopkami. Usazováním sopečného popela tu vznikla měkká hornina zvaná tuf, do níž si lidé vytesávali domy, kostelíky i rozsáhlá podzemní města. Centrem oblasti je městečko Göreme, vyhlášená houbařská místa jsou zejména kolem vesnice Çavuşin. Houby jsou jiné než známe třeba z
Kokořínska či
Broumovska: nohy jsou až 15 metrů vysoké a mají menší klobouky. Někde se dokonce objevují vznikající nebo zanikající skalní hřiby. Te nové se teprve vyčleňují ze skalních bloků, ty nejstarší mají klobouky docela malé, nahnuté anebo dokonce žádné. Jakmile tvrdý klobouk spadne, tufovou nohu už nic nechrání před ničivými dešti a postupně splyne s krajinou – tak, jako jednou celá Kapadokya.