Že ho neznáte? V
Písku vám ho ukáže každý. Nejlepší výhled na
písecký Titanik je z
Kamenného mostu, odkud se na levém nábřeží směrem po proudu
řeky Otavy ukáže v plné kráse. Jde o
nápadný komplex různobarevných moderních domů, dokončený v roce 1999. A proč Titanik? Originální dílo
architekta Jaroslava Trávníčka totiž připomíná dlouhou loď s několika palubami. Pokud si chcete podívanou skutečně vychutnat, počkejte si, až se setmí a na nábřeží se rozzáří lampy: pak je dojem spojený s odrazem světel na hladině řeky skutečně nezapomenutelný.
Písek a barevné nábřeží
Snad žádná stavba v novodobé historii
Písku nevyvolala tolik vášnivých diskusí jako barevné domy mezi
nábřežím Otavy a
Čechovou ulicí. Strhla se kolem nich bouřlivá debata a připojily se tak k jiným projektům, které od začátku měly jak své nadšené příznivce, tak zuřící odpůrce. Není jich málo: podobné osudy sdílel například
Tančící dům v Praze,
nerealizovaný návrh Národní knihovny Jana Kaplického anebo takzvané
Opilé sklepy, vinařská ulička ve
Velkých Pavlovicích.
Nakonec si na pestré nábřeží lidé z
Písku zvykli. Hodně tomu pomohli turisté, kteří nad barevným nápaditým nábřežím jásali jako nad vítanou kuriozitou, i
oblíbená jarní akce, kdy nábřeží Otavy zdobí sochy z písku. Nenaplnilo se ani varování, že domky smete první velká voda: bez úhony přečkaly velkou povodeň v roce 2002, kdy voda vystoupila až do jejich prvního patra.
Portyč, Portici aneb co bylo před Titanikem?
Podobně cizokrajně jako Titanik zní
Portyč, tohle slovo ale Písečtí důvěrně znají: je to
část města na levém břehu Otavy, ohraničená Pražskou ulicí a třídou Národní svobody. Ačkoli šlo o předměstí za hradbami, Portyč patří k nejstarším obydleným částem
Písku; procházela tudy pověstná
Zlatá stezka a formanské vozy se rozjížděly do všech stran, na
Šumavu,
Plzeň a
Prahu. Název Portyč pochází z časů napoleonských válek. Když vojáci píseckého 11. pěšího pluku tehdy bojovali v Itálii, dostali se do
jihoitalského Portici. Nízké domky a úzké uličky přístavního městečka jim připomínaly část jejich
jihočeského rodného Písku, a po návratu domů tak části města začali říkat.
Titanik zakotvil v Portyči alias Portici
Portyčáci, většinou malorolníci, řemeslníci a dělníci, byli v dějinách Písku pojem. Starou čtvrť dodnes připomínají místní názvy jako
ulice Na Portyči nebo
Kino Portyč, případně
Portyčské skály severně od města. K názvu Portyč se vrátilo i sídliště Dukla, které v druhé polovině 20. století vystřídalo staré domky.
Jedním z posledních míst, kde šly staré domky k zemi, byla
Čechova ulice. Právě mezi ní a nábřežím – a také mezi
Kamenným mostem a
Novým mostem – dnes stojí
Titanik, urbanisticky zajímavá stavba, která navzdory počátečním rozpakům do této části
Písku dobře zapadla.
Mimochodem, úsek
Otavy mezi
Kamenným mostem a
Novým mostem měří na délku 327 metrů. 269 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký Titanic by se sem s přehledem vešel, domy na nábřeží by ovšem výrazně převyšoval.
Malebná místa podél Otavy
Na nejstarší Kamenný most v Česku jsme vás už zavedli. Vyplatí se navštívit také Městskou elektrárnu, kde v provozu uvidíte historické zařízení, můžete si tu koupit suvenýry a podívat se na ostrůvek pod jezem na řece Otavě.- K oblíbeným místům píseckých procházek patří Městský ostrov, kam se dostanete po lávce z obou břehů řeky. Kromě celoročně otevřené restaurace tu jsou dětská hřiště a lavičky s romantickými výhledy na město.
- O kousek výš proti proudu spojuje říční břehy 140 metrů dlouhá Lávka Dagmar Šimkové, originální architektonické dílo píseckého rodáka Josefa Pleskota. Využívat ji mohou pěší i cyklisté, z obou stran na lávku navazují upravené cyklostezky i chodníky. Lávka nese jméno písecké rodačky a politické vězeňkyně Dagmar Šimkové, nedaleko se totiž nachází vila Marta spojená s tragickým osudem rodiny Šimkových.
Leckomu písecké nábřeží připomíná nábřeží Nyhavn v dánské Kodani. Jde o jedno z nejfotografovanějších kodaňských zákoutí s domy ze 17. a 18. století, kotvícími plachetnicemi a bezpočtem kaváren, restaurací a barů.