Benátská architektura je podobně specifická jako Santiniho barokní gotika: křehká, pozoruhodná a různorodá, skrz naskrz regionální a jen obtížně popsatelná. Přesto tu a tam narazíte na stavby, kde se mluví či píše o
benátském stylu: vedle
některých renesančních domů na náměstích v Telči a Slavonicích je to třeba
kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Dubí. Kdo se na stavbu z bílého a červeného mramoru podívá pozorněji, snadno si ji dokáže představit na nábřeží některého z benátských kanálů či na mořském pobřeží. Ale kdepak, tady jste v
Dubí, v údolí ostře zaříznutém do svahů
Krušných hor. Cesty tady nevedou k moři, ale naopak v nekonečných serpentinách na vrcholky hor k
hraničnímu přechodu Cínovec. Jakým zázrakem se právě tady vzal kousek exotické Itálie?
Kousek Benátek na úpatí Krušných hor
Šlechtický
rod Aldringenů pocházel z Lotrinska, rod
knížat Clary pak z Toskánska. Osudy obou rodů se spojily v 17. století a jsou neodmyslitelně spojené s
Teplicemi a
Českým Švýcarskem.
Edmundova soutěska na řece Kamenici u
Hřenska a
upravené cesty k
Pravčické bráně připomínají nejslavnějšího příslušníka rodu,
Edmunda Clary-Aldringena. Když převzal rodinné dědictví, bylo mu teprve devatenáct let. V roce 1841 se oženil s tehdy šestnáctiletou
Elisabeth Alexandrine / Elisalex de Ficquelmont ze starého lotrinského rodu. Její otec a Edmundův tchán, hrabě Ficquelmont, vlastnil palác v Benátkách, a tepličtí Clary-Aldringenové začali s italským městem navazovat těsné a trvalé styky.
Edmundův a Elisalexin syn Carlos dokonce při svých benátských výletech objevil na ostrůvcích San Giorgio a Torcello staré gotické oblouky a sloupy, které koupil a nechal je dopravit do Teplic. Původně měly být použity na opravu
rodinné hrobky v Loretánské kapli, ale mezitím už se začalo uvažovat o nové rodinné hrobce v nově založeném kostele. Ano, řeč je o
kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Dubí.
Benátská gotika na severu Čech
Plány
kostela vypracoval
profesor Akademie výtvarných umění v Benátkách Pietro Bigaglio, který osobně stavbu v Dubí sledoval. Základní kámen byl položen v roce 1897, vysvěcení se trojlodní bazilika ve stylu benátské gotiky dočkala roku 1906. Třiatřicet metrů vysoká věž má otevřenou zvonici s benátskou římsou, střechu zdobí dvojitý benátský kříž. Portál tvoří padesát pět řad bílých a červených mramorových kvádrů. Podle původních plánů je součástí kostela
hrobka rodu Clary-Aldringenů, naopak z některých dalších projektů sešlo: nikdy třeba nevznikla klášterní budova s otevřenou křížovou chodbou, která měla být ke kostelu připojená. Chrám neslouží jen věřícím, přístupný je i v rámci předem domluvených komentovaných prohlídek, navíc město v něm pořádá kulturní akce a koncerty.
Tisíc kilometrů aneb cesta od kostela ke kostelu
- Nejsevernější čtvrti Benátek, která se táhne od železničního nádraží podél Canal Grande na východ, se říká Cannaregio. Pro část města téměř nedotčenou moderní dobou jsou typické dlouhé rovné kanály, slunečná nábřeží, skryté zahrady i uličky mnohem širší než ty, které znáte z centra města. Přestože tu žije více než třetina obyvatel Benátek, turisté sem tak často nechodí.
- K nejhezčím místům patří okolí kostela Madonna dell’Orto. Římskokatolický kostel je pojmenovaný podle sochy, nalezené roku 1377 v nedaleké zeleninové zahradě (ortho). V chrámu je pochovaný slavný malíř Tintoretto (1518–1594); odpočívá vedle své oblíbené dcery Marietty, která zemřela roku 1590 ve třiceti letech.
- Doslova jen pár kroků od chrámu stojí na nábřeží Fondamenta dei Mori červený dům s „ďábelským číslem“ 3399. Vypráví se o něm legenda, že tu zdí proletěla čarodějnice, ale zajímavější je pro milovníky děl slavného malíře: právě tady totiž Tintoretto žil. Jeho mistrovská díla můžete v Benátkách obdivovat nejenom v kostele Chiesa della Madonna dell’Orto, ale také v muzeu La Scuola Grande di San Rocco nebo v Dóžecím paláci.