Jako první přichází na řadu
senoseč, tedy příprava krmiva pro zvířata na zimu. Ta první se obvykle odehrává už v červnu, podruhé se seká koncem léta. Druhé seči se říká
otava, sena z ní je méně a je jemnější než z první seče. Druhá senoseč se časově překrývá s
dožínkami, tedy tradičními svátky sklizně na konci žní. Ty bývají symbolickým poděkováním za štědré dary poskytnuté přírodou.
Dožínky a symbolika posledního snopu
Aby se mohlo slavit, musí se sklízet: sice se říká, že
žně obvykle začínaly 13. července na svatou Markétu, patronku plodnosti a těhotných žen. Protože ale obilí je citlivé na přesnost sklizně, v nížinách se sklízí dřív než na horách. Když ale bylo všechno obilí z polí zdárně sklizeno a uloženo ve stodolách, muselo se to pořádně oslavit! Odměnou a poděkováním za měsíce náročné dřiny na poli byly dožínky, oslavy k ukončení žní plné dobrého jídla, pití a radovánek. Jak taková slavnosti probíhá v modernějším pojetí můžete každý rok vidět například v
Hradci Králové nebo na
zámku Kačina.
Slavnost dožínek začínala
odvezením posledního snopu z pole; říkalo se mu
baba, dědek, žebrák, stará nebo nevěsta. Svázal se klasy nahoru, ozdobili ho polním kvítím, někde na něj navlékli mužské nebo ženské šaty a naložili ho na poslední žebřiňák. Vůz vyzdobený barevnými fábory, květinami a kyticemi obilí pak odvezli do statku a cestou ho s muzikou a písničkami doprovázeli lidé s kosami, hráběmi a srpy. Poslední snop předali hospodáři jako ducha dobré sklizně a nechali ho ve stavení do příštích dožínek.
Dožínkový věnec: záruka bohaté úrody pro další rok
Symbolem dožínek bývá
dožínkový věnec, obrovský a spletený z klasů obilí. S jeho pletením se začínalo přibližně týden před dožínkami a vplétaly se do něj nejenom všechny druhy pěstovaného obilí a luční kvítí, především červené vlčí máky a modré chrpy, ale také jeřabiny, makovice, ovoce, stuhy a různé pamlsky. Věnec pak nesli v čele dožínkového průvodu až do statku, kde ho předali hospodáři.
Věnec měl zvláštní magickou moc, byl
symbolem slunce, hojnosti a plodnosti i zárukou bohaté úrody v příštím roce. Proto se v domě nechával až do jarního setí a zrno z něj se přidávalo do osiva jako požehnání úrody. Někde se pár zrnek použilo na Vánoce do vánočky nebo se přisypalo slepicím, aby dobře nesly.
Dočesná, pivo a poslední štok
Zatímco v obilnářských oblastech se slaví dožínky, v okolí
Žatce a
Rakovníka oslavují
Dočesnou, tedy slavnost konce sklizně chmele.
Žatecko je
největší chmelařskou oblastí v Česku a
žatecký chmel poloraný červeňák je tradiční součástí našeho
nejslavnějšího piva, světlého spodně kvašeného plzeňského ležáku. Chmel proto logicky nemůže chybět ani na dočesné: zdobí vozy i symbolický obří věnec, který z chmelnic putuje do města v slavnostním průvodu na ověnčeném voze. Protože
žatecká Dočesná je rovněž neformálním setkáním pivovarů, především těch, které vaří pivo ze žateckého chmele, ochutnat můžete desítky piv. Velkou atrakcí je i symbolické strhávání posledních štoků: z města se nemusí jezdit nikam daleko,
nejmenší chmelnici na světě totiž najdete přímo v
centru Žatce na náměstí Svobody.
Vinobraní a zarážání hory
Na Moravu se
víno a pěstování révy vinné dostalo společně s římskými legionáři, do Čech pak díky
svaté Ludmile, babičce
svatého Václava. Sklizeň vína, ale i samotné pěstování a ochrana vinic před sklizní bylo obřadní záležitostí plnou zvyků a tradičních postupů. Mnohé se zachovaly dodnes, podobně jako tradiční vinné sklepy.
Ještě než dojde na víno, ve vinařstvích nastává
čas burčáku. To je stupínek mezi čerstvě vylisovanou hroznovou šťávou a vínem, opředený řadou pověr, polopravd i nesmyslů. Například se říká, že pro zdraví by ho měl člověk každý rok vypít tolik, kolik má v těle krve. Na některých vinařských akcích můžete vidět, jak se vyrábí
„šlapané víno“, které vzniká šlapáním hroznů bosýma dívčíma nohama. Jinde zase můžete zažít
obřad zarážení hory, po moravsku „zarážání“: pomyslné uzavření vinic, do nichž přibližně měsíc před sklizní směl chodit jen vinař a krádeže hroznů se přísně trestaly.
Vinobraní se ve vinařských městech a obcích slaví od konce srpna do konce září. Neznamená to, že po něm už ve vinicích nenajdete jedinou bobuli, některé odrůdy se sklízejí až po prvních mrazech. Slavit se ale začíná v době, když se první úroda pomalu stěhuje z vinic do sklepů a do sudů.
Svatomartinské slavnosti a první mladé víno
Dobrá, víno máme ve sklepě a v sudu, ale kdy se poprvé ochutnává? Odpověď je jednoduchá:
na svatého Martina 11. listopadu, což byl den, který pro naše předky symbolizoval konec sklizně, završil zemědělský rok a oznamoval začátek zimy. Dnes se pořádá spousta svatomartinských akcí: na náměstí přijíždí svatý Martin s družinou, městy procházejí průvody, jinde se pořádají soutěže o
nejlepší svatomartinské rohlíčky, sladkou pochoutku plněnou ořechovou směsí, mákem nebo povidly. Je to
svátek radosti, veselí a pospolitosti, spojený s vítáním nadcházející zimy a často také s žehnáním mladých vín.
K oslavám svatého Martina patří
pečená husa se zelím a knedlíkem. Legenda říká, že světec při své skromnosti nechtěl přijmout hodnost biskupa a před vyslanci církve se schoval do ohrádky s husami. Ty ho ale svým kejháním prozradily a bylo po schovávačce. Husy za to každoročně pykají na pekáči a slouží jako slavnostní pokrm svatomartinského posvícení.
Milovníci vín dobře ví, že k pečené huse patří
Svatomartinské víno. Podle tradice si mladým vínem skutečně poprvé můžete přiťuknout na sv. Martina. Jde o první vína nového ročníku, svěží, mladá a ovocitá, která zrála jen několik týdnů, ale přesto už mají osobitý charakter.
Posledním pozdravem léta je
sklizeň ovoce v sadech a na zahradách. Typické podzimní ovoce jsou švestky, hrušky nebo jablka. Pokud jich je hodně, ukládají se do sklepa a v zimě jsou pak dobrá třeba do štrůdlu, žemlovky nebo jen tak ke svačině. Když je jablek opravdu moc, dá se z těch padaných vyrobit skvělý domácí mošt.
Svatomartinské nebo Beaujolais? Nejlépe obě!
České mladé víno jsme ochutnali na svatého Martina, a se seriálem #světovéČesko se tak můžeme vypravit do Francie: třetí listopadový čtvrtek je dnem, kdy na stoly v celém světě každoročně míří nový ročník vína beaujolais, provázené sloganem „Beaujolais nouveau est arrivé!“ (Nové beaujolais přichází / přijíždí!)- Za kolébku mladého beaujolais je považováno městečko Beaujeu, víno se vyrábí z hroznů odrůdy vinné révy s názvem Gamay. Budoucí mladé víno se nechá jen lehce prokvasit, mívá silnou ovocitou vůni a svěží charakter.
- Beaujolais podobně jako Svatomartinské není víno vyrobené pouze pro jediný konkrétní den. Ano, má přesně určený termín, kdy se otevírá, ale pokud máte doma neotevřenou láhev, klidně můžete víno vypít později. Nemá sice dlouhý potenciál a k archivaci se nehodí, ale dobré mladé Beaujolais si podobně jako Svatomartinské můžete vychutnat přinejmenším do jara.