V
seriálu Jeden den ve městě se zaměřujeme na
místa, která se dají poznat bez spěchu – během jednoho dne, ale s pocitem, že jste je opravdu zažili.
Kutná Hora je na to ideální:
většinu hlavních památek zvládnete obejít pěšky a zbytek dne si můžete poskládat podle vlastní nálady. Na konci článku proto najdete i
přehled tipů podle toho, co vás při cestování baví.
Ráno: tam, kde se razily peníze
Den začněte ve
Vlašském dvoře, někdejším
královském paláci a mincovně, odkud se do světa vydávaly
pražské groše. Právě tady se na přelomu 13. a 14. století soustředila
ekonomická moc českého království a
Kutná Hora se díky
stříbru zařadila mezi
nejvýznamnější města střední Evropy.
Dnes vám areál nabídne kombinaci historických prostor, expozic a nádvoří, která dávají dobrý kontext k tomu, co uvidíte dál ve městě. I krátká návštěva stačí, abyste pochopili, proč se
Kutné Hoře kdysi přezdívalo
stříbrná pokladnice českého království.
Dopoledne: chrám sv. Barbory a poklady Kutné Hory
Od
Vlašského dvora je to jen kousek k dominantě města –
chrámu svaté Barbory. Monumentální gotická stavba je nejen
symbolem Kutné Hory, ale i výpovědí o
ambicích a sebevědomí místních měšťanů a horníků. Stavba vznikala po staletí a její silueta dodnes určuje charakter města. Pokud máte možnost, zkuste chrám navštívit v
klidnější chvíli nebo během bohoslužby. Prostor v takové chvíli působí úplně jinak než při běžné turistické prohlídce – tiše, soustředěně a s nečekanou hloubkou.
V
historickém centru a v bezprostředním okolí chrámu stojí za pozornost i další místa, například
Kamenná kašna nebo
Kamenný dům. Ten připomíná bohatství středověké
Kutné Hory nenápadněji, ale neméně přesvědčivě.
Poledne: klid mezi uměním a zahradami
Po dopoledni plném historie přijde vhod změna tempa. Ideálním místem je
areál bývalé jezuitské koleje, kde dnes sídlí
GASK – Galerie Středočeského kraje. I když se do galerie nechystáte, vyplatí se projít přilehlé
zahrady – nabízejí klid, výhledy a příjemné místo k odpočinku.
Tady je dobrý
čas na oběd, kávu nebo jen posezení.
Kutná Hora sice umí být rušná, ale stačí pár kroků a ocitnete se v prostoru, kde se všechno zpomalí.
Odpoledne podle nálady: hlouběji do historie, nebo stranou davů
Zbytek dne si můžete poskládat podle chuti. Pokud vás láká další
silný příběh, vydejte se ke
katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci a nedaleké
kostnici. Místa zapsaná na
seznam světového dědictví UNESCO patří k nejvýraznějším památkám města a připomínají jeho duchovní i kulturní rozměr.
Kdo dává přednost poznání „zevnitř“, může zamířit do
Hrádku do
Českého muzea stříbra nebo absolvovat
prohlídku středověkého dolu. A pokud už máte památek dost, projděte se jen tak městem:
tiché uličky historického centra se spoustou
kaváren a galerií nabízejí dost prostoru k vlastnímu objevování.
Když chcete na chvíli utéct z města
Kutná Hora má jednu výhodu:
přírodu máte na dosah. Nenáročnou procházkou se dostanete do
údolí Vrchlice, kde se městská historie přirozeně mísí s lesem a vodou. Další možností je výlet k
empírovému zámku Kačina s rozlehlým
parkem – ideální místo pro
pomalé odpoledne,
procházku alejemi a
piknik u bylinkové zahrádky.
V kopcích nad městem pak narazíte i na
novodobé menhiry a kamenný kruh, které do krajiny přibyly v posledních letech. Místo nabízí klid, výhledy na město i okolní krajinu a funguje jako nenápadná protiváha k rušnému historickému centru.
Večer: město po zavíračce
Den v
Kutné Hoře končí nenápadně.
Večeře v centru, krátká večerní procházka nebo návrat k
chrámu svaté Barbory a výhledy do
parku pod Vlašským dvorem a do
údolí Vrchlice, které po setmění působí úplně jinak než přes den. Pokud vás další program neláká, nevadí – i ticho tu má svou hodnotu.
Tipy podle toho, co vás baví
Kutná Hora se dá projít za jeden den – ale málokdo zůstane jen u jedné návštěvy. Až se sem vrátíte, možná půjdete jinudy, zastavíte se jinde a všimnete si věcí, které napoprvé zůstaly stranou.
A právě v tom má tohle město zvláštní kouzlo.
Pro ty, kdo chtějí porozumět místu: historické centrum, Vlašský dvůr, chrám svaté Barbory, Kamenný dům nebo
České muzeum stříbra nabízejí hlubší vhled do příběhu města, které vyrostlo z
hornictví a
obchodu.
Pro ty, kdo hledají klid a krajinu: parky pod
Hrádkem, údolí Vrchlice,
zahrady u
jezuitské koleje,
park u
zámku Kačina nebo procházka k
menhirům nad městem jsou ideální pro zvolnění tempa a odpočinek.
Pro ty, kdo chtějí cestovat bez starostí: přehledné trasy historickým centrem zvládnete pohodlně pěšky během jednoho dne.
Pro romantiky: večerní pohledy na
chrám svaté Barbory, tiché uličky starého města a rozlehlé parky dělají z
Kutné Hory dobré místo pro výroční výlety i klidné víkendy ve dvou.
Pro ty, kdo rádi objevují po svém: menší památky, městské detaily, vyhlídky nad městem a cesty mimo hlavní proud nabízejí
Kutnou Horu bez spěchu a bez nutnosti mít plán.
Pro ty, co si chtějí hrát: Kutná Hora hraje hlavní roli v
úspěšné herní sérii Kingdom Come: Deliverance. Věrné historické prostředí ze středověku doprovází souboje i vyšetřování zločinů.
Pět zajímavostí o mincovně a pražských groších
- Pro fungování centrální mincovny českého království vznikly v průběhu 14. století na jihovýchodní a jihozápadní straně nádvoří Vlašského dvora kovárny, takzvané šmitny. V každé pracovali dva mincíři: jeden roztloukal stříbrné pruty, druhý je stříhal na čtverečky a kolečka. Polotovary pak předávali do preghausu, kde z nich pregéři vybíjeli stříbrné mince.
- Každou minci pečlivě kontrolovali úředníci. Ty špatné a nepovedené vyřadili a vraceli k opakovanému zmincování.
- Pražský groš se razil z obou stran. Na jedné byl symbol království, český lev, na druhé straně koruna a jméno českých králů. Groš se dělil na malinké penízky, kterým se říkalo třeba malý groš, pargus, dutý nebo černý peníz. Ty se razily jen z jedné strany: byly totiž tak tenké, že by je raziči oboustrannou ražbou probili.
- Ražba grošů v Kutné Hoře skončila s érou Jagellonců, v 16. století vystřídaly pražské groše jáchymovské tolary. Ty daly jméno měně jménem dolar.
- Na začátku 18. století přestala být těžba stříbrné rudy efektivní a když kolem roku 1730 skončila, i výroba mincí se přestěhovala do Prahy. Roku 1727 byla mincovna ve Vlašském dvoře zrušena. Později tu sídlil báňský archiv, špitál a různé školy, než budovu na konci 19. století odkoupilo město. Do nově opraveného Vlašského dvora se nastěhovala radnice a dodnes tu kromě muzea najdete kanceláře městského úřadu.