Dnešní
Beroun patřil už od 11. století k nejdůležitějším místům
středních Čech. Vedla tudy důležitá
obchodní stezka z Prahy až do Bavor a také šlo o nejkratší a nejpohodlnější spojení mezi
Prahou a
Plzní. Ve městě, které založil král Přemysl Otakar II., se dochovala
část středověkých hradeb s baštami, příkopy a také dvěma branami, Plzeňskou a Pražskou. Za krále Václava II. se Beroun stal královským městem a začal rychle prosperovat. Rozkvět trval i za Karla IV., kdy se výrazně rozvíjela řemesla – a k nim patřilo i
hrnčířství.
Berounská keramika a záhada pražských smetišť
Kdo jako první v
Berouně roztočil hrnčířský kruh a vykroužil první hrnek, talíř, mísu nebo džbán nevíme. Zato ale víme, že ve 20. století při stavebně-historickém průzkumu
Anežského kláštera v Praze archeologové objevili střepy velkého keramického glazovaného džbánu, bohatě zdobeného barevnými rostlinnými ornamenty, závity a figurkami jelenů. Pečlivě rekonstruovaný džbán připomněl odborníkům z
Národního muzea jinou keramiku: její střepy pro změnu objevili dělníci při bourání hradeb kolem
Nového Města pražského už v druhé polovině 19. století. Místo nálezů nikoho nepřekvapilo, podél městských hradeb bývala po staletí smetiště, kam se vyvážely všechny odpadky a věci, vyřazené z pražských domácností.
Mezi rozbitým nádobím se ale nacházely skutečně výjimečné kousky: šlo převážně o
střepy džbánů a misek z cihlově červené nebo bílé pálené hlíny, zdobené rozpuštěnými hlinkami a přelité glazurou. Zlomky prozrazovaly nápaditost i umění dávných tvůrců: vedle prostých geometrických motivů, proužků, pásků a spirál keramiku zdobily stromečkovité útvary, síťování, srdíčka, kosočtverce, kříže a terčíky, ale také složitější kresby zvonků, konvalinek, žaludů a jablíček, figurky ptáků a hlavně jelenů. Na první pohled připomínaly moderní keramiku ze
Slovácka, ale ta se jen těžko mohla dostat na středověká pražská smetiště. Otázka, odkud pochází a jak jsou vlastně staré poměrně honosné a ušlechtile vypracované kousky dávných hrnčířů, si ale na odpověď musela ještě dlouho počkat.
Udatní hrnčíři z Berouna a nebezpečné cesty do Prahy
Dnes už víme, že jde o
středočeskou keramiku, jejímž střediskem bylo
město Beroun. Místní hrnčíři již ve středověku patřili k váženým a uznávaným řemeslníkům a proslavili se takzvaným
berounským zbožím, červeně zbarvenou keramikou, zdobenou bílými přírodními motivy. Z berounských džbánků, číší a misek se jedlo a pilo při
korunovaci krále Matyáše v roce 1611 a oblíbil si ji i císař Rudolf II. či Vilém z Rožmberka. V 16. a 17. století se taková keramika nevyráběla nikde jinde než právě v
Berouně.
Berounští hrnčíři, kteří své zboží prodávali na slavných hrnčířských trzích na
pražské Kampě, byli největšími konkurenty pražských hrnčířů a o jejich konkurenčním boji dokonce svědčí dochované soudní spisy. Píše se v nich, že pražští hrnčíři přepadali na cestě do
Prahy ty berounské a rozbíjeli jejich zboží a vozy. Kromě četných nálezů v
Berouně je zajímavý i džbán, uložený ve sbírkách pražského
Uměleckoprůmyslového musea. Vzhledem i výzdobou se podobá džbánu z
Anežského kláštera, ale podpis navíc prozrazuje letopočet 1577 a autora, jímž byl
Simon Nemazal z Berouna.
Muzeum berounské keramiky, dílna a trhy
K největšímu rozmachu hrnčířství v
Berouně došlo v 16. a 17. století, tradice se udržela až do 19. století. O výjimečnosti keramiky, která město proslavila daleko za jeho hranicemi svědčí také to, že na její výrobu opět navázali současní řemeslníci a umělci. Od roku 1997 město Beroun pořádá
pravidelné podzimní hrnčířské trhy a pro velký zájem probíhá od roku 2003 na Husově náměstí i
jarní setkání hrnčířů a mistrů dalších uměleckých řemesel. To letošní se bude konat 7. a 8. května 2022.
Nejstarší vzorové kusy zaalpské evropské glazované keramiky si prohlédnete v celoročně otevřeném
Muzeu berounské keramiky v Zámečnické ulici. Kromě zajímavé expozice historické keramiky a dějin hrnčířství nabízí muzeum také
multifunkční prostor pro pořádání výstav, komorních koncertů a divadelních představení. Samozřejmě tu nechybí
funkční keramická dílna s hrnčířským kruhem a pecí, kde si během
dlouhodobých kurzů či jednodenních workshopů vedených zkušenými hrnčíři můžete vyzkoušet práci s keramickou hlínou.
Všimněte si i
Reinovského domu, v němž muzeum sídlí: pochází zřejmě ze začátku 18. století a současnou klasicistní podobu získal při přestavbě po roce 1810. Těsně přiléhá ke
středověkým hradbám a jeho součástí je strážní bašta z přelomu 13. a 14. století.
Repliky berounské keramiky, volně inspirované technikou výroby a motivy zdobení z přelomu 16. a 17. století, si můžete jako
hezký suvenýr z výletu do Berouna koupit v
městském informačním centru na Husově náměstí.
Keramika z jižních Čech
Jedním z míst, kde se řemeslníkům nadmíru dařilo, je
jihočeská Bechyně. Keramika se tu
vyráběla již od 16. století a v roce 1884 byla ve městě založena
nejstarší odborná keramická škola v Čechách,
„...aby žactvo v ní nabylo teoretické vědomosti směru technologického, uměleckého i obchodního, zároveň i znalostí praktického rázu uměleckého a zručností pracovních,“ jak se uvádí v dobových listinách. Pravidelně se tu konají
výstavy keramických plastik v galeriích i pod širým nebem, navštívit můžete i
Mezinárodní muzeum keramiky.
Keramika se ale vyrábí i na jiných místech
Jihočeského kraje: v
Hrdějovicích, malebné vesničce u
Českých Budějovic, se podíváte do zákulisí výroby
originální Hrdějovické keramiky, u
Slavonic zase můžete navštívit
keramickou dílnu Oáza Maříž.
Keramické stopy na Plzeňsku a Chodsku
Vyhlášená je
Chlístovská keramika z
dílny keramičky Květy Korečkové Ketty, leckde na
Chodsku – namátkou v
Domažlicích nebo v
Klenčí pod Čerchovem – objevíte
pestře malovanou chodskou keramiku. Ačkoli bohatě zdobené džbány, talíře, hrnky nebo vázy patří k
oblíbeným suvenýrům z Chodska, tradice jejich výroby není nijak dlouhá. První mistři hrnčíři se v Klenčí usadili až v první polovině 19. století a typický dekor vlčích máků na černém podkladě se dokonce objevil až o sto let později. Prohlídku hrnčířské dílny a přehlídku místní keramiky nabízí také
Muzeum techniky a řemesel v
Kolovči.
Další výpravy za keramikou
Podobně jako můžete stánky a výrobky keramiků a hrnčířů pravidelně obdivovat na
jarní Hrnčířské sobotě ve
skanzenu Veselý Kopec nebo na
Keramických trzích v
Kostelci nad Černými lesy, v září se jezdí na velký
Hrnčířský jarmark do
Kunštátu. Město vzniklo ve 13. století a podobně staré jsou zdejší
hrnčířské tradice. Ve městě funguje řada keramických dílen, hrnčířské jarmarky se obnovily v roce 1993.
Na
Slovácku v
Tupesích, obci ležící na úpatí
Chřibů mezi
Uherským Hradištěm a
Buchlovicemi, připomíná prastaré lidové tradice
Muzeum tupeské keramiky. Stavení svým vzhledem, vnitřní dispozicí i vybavením dílny odpovídá hrnčířským obydlím z přelomu 19. a 20. století. Domácnost doplňují nové expozice, mapující historii a technologii místní výroby majolikové keramiky, můžete si prohlédnout i samotnou výrobu a vybrat si suvenýr ve vzorkové prodejně. Po předchozí domluvě si dokonce můžete kousek keramiky buď vlastnoručně vytočit na hrnčířském kruhu anebo namalovat.
#světovéČesko a keramika z Ukrajiny
Na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO přibyla v roce 2019 malovaná keramika z ukrajinského Kosivu. Svého zlatého věku dosáhla v polovině 19. století.- Nádobí, obřadní předměty, hračky a dlaždice se vyrábějí z místní šedé hlíny a přelévají se hustou bílou glazurou; po zaschnutí se zdobí vyškrabávanými ornamenty, vypalují se natírají, aby získaly tradiční zelené a žluté zbarvení.
- Pro kosovskou keramiku je typický figurální design, dokumentující místní historii, život, folklor, víru a zvyky. Keramika se používá v každodenním životě a má praktickou i uměleckou hodnotu.