Vydejte se s
Kudy z nudy do
Klatov a do míst, kde se
historie města potkává s
pietou, vědou, architekturou, barokní hudbou i trochou mrazení v zádech.
Jezuitský kostel s
katakombami a
budovou někdejší latinské školy získal status
národní kulturní památky, a tak je k návštěvě další dobrý důvod navíc.
Klatovské katakomby totiž zdaleka nejsou jen omšelé podzemí s mumiemi: po rekonstrukcích nabízejí
moderní expozici, komentované prohlídky, audioprůvodce, multimediální prvky, modely staveb i
pohled na důmyslný ventilační systém, díky němuž se těla pohřbených proměnila v přirozené mumie.
Bez jezuitů, kteří se ve městě usadili roku 1636, by sice
Klatovy existovaly, ale zřejmě by dnes nemohly nabídnout nejatraktivnější městskou památku. Tou jsou
katakomby, rozsáhlé podzemní prostory pod
jezuitským kostelem, kam byli téměř sto let pochováváni řádoví bratři a šlechta sympatizující s jezuity. Krypty vznikly už v polovině 17. století, když se vyměřovaly základy nového kostela. Protože kvůli efektu bylo třeba, aby monumentální průčelí shlíželo do náměstí, presbytář je obrácený netradičně k západu.
Klatovské katakomby dnes: moderní expozice, mumie a tajemství podzemí
Klatovské katakomby dnes patří k místům, která umějí oslovit
milovníky historie, tajemna i rodiny s dětmi. Návštěvnická trasa vede do
podzemních krypt pod jezuitským kostelem, kde se seznámíte s
příběhem jezuitů v
Klatovech,
životem barokního města i
osudy lidí, kteří tu byli pochováni.
Pietní prostory s mumifikovanými těly doplňuje
expozice věnovaná Tovaryšstvu Ježíšovu, dobové listiny, knihy, historické předměty, modely a
moderní multimediální prvky.
Velkou předností je právě propojení starého a nového. V
katakombách uvidíte
unikátní ventilační systém, který umožnil přirozenou mumifikaci zemřelých, ale také
audiovizuální projekty a
animované filmy věnované procesu mumifikace i historii jezuitů v Klatovech. Můžete také využít
audioprůvodce, včetně možnosti poslechu přímo z mobilu, a při
komentovaných prohlídkách se dozvědět souvislosti, které by vám při samotné procházce podzemím snadno unikly.
K novějším objevům a zpřístupněným částem patří
dosud nevyužívané krypty, pozůstatky středověkých sklepů, studánka nebo
klenba domu, který tu stával ještě před výstavbou
jezuitského kostela. Na trase nechybí ani
prosklený můstek od
architektky Evy Jiřičné, který vede do sakristie kostela, běžně veřejnosti nepřístupné.
Prohlídka katakomb zabere přibližně hodinu, a protože v podzemí bývá chladněji, hodí se i v létě přibalit lehkou vrstvu navíc. Zároveň se tu ale příjemně ochladíte!
Kostel podle římského vzoru
Raně barokní
jezuitský kostel, zasvěcený Neposkvrněnému početí Panny Marie a zakladateli jezuitského řádu sv. Ignáci z Loyoly, je nepřehlédnutelný zdálky i zblízka. Jeho věže uvidíte v malebném panoramatu
Klatov už z dálky, impozantní průčelí je spolu s
Černou věží dominantou hlavního náměstí. Chrám je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tak klasickou koncepci jezuitských chrámů; svému
římskému vzoru chrámu Il Gesú se prý podobá nejvíc ze všech jezuitských kostelů v českých zemích.
Na jeho stavbě se postupně podíleli tři slavní barokní architekti:
Carlo Lurago, který v
Praze upravoval
kostel Nejsvětějšího Salvátora na
Starém Městě,
Domenico Orsi, který pracoval na stavbě
pražského Klementina či
jezuitské koleje v Kutné Hoře, a také
Kilián Ignác Dientzenhofer, který v té době pracoval na stavbě nedalekého
poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Nicově u
Plánice. Jeho dílem jsou tři portály v průčelí kostela, obkroužené monumentálním schodištěm. V interiérech zaujmou především iluzivní malby oltáře a malby v kupoli, hlavní klatovská kuriozita se ovšem skrývá v podzemí:
slavné katakomby.
Mumie z Klatov
Do krypty, jejímž postupným rozšiřováním nakonec vznikly rozsáhlé katakomby, se dřív vcházelo přímo z hlavní chrámové lodi. Od dokončení a vysvěcení
chrámu v roce 1676 sem byli pochováváni členové jezuitského řádu, rektoři a učitelé jezuitské koleje, s jezuity sympatizující šlechta, další dobrodinci i měšťané
Klatov. První tu spočinul člen řádu Jan Jahoda, později přibyl například rektor Jan Parubka, matematik Benjamin Schleier, šlechtična Anežka Příchovická, páni z Klenové, Janovic a další; posledním pohřbeným byl Antonín Weisch v roce 1783. Zřejmě nejznámějším z pohřbených je P. Adalbert Chanovský z Dlouhé Vsi, misionář působící v jihozápadních Čechách v první polovině 17. století. Do roku 1784, kdy Josef II. pohřbívání v kostelech zakázal, bylo v
klatovských katakombách pochováno více než 200 lidí.
Způsob mumifikace zemřelých, který jezuité v Klatovech zavedli, je ve světě ojedinělý. Mrtvá těla ukládali do dubových rakví a obkládali je antisepticky působícím chmelem. V pilířích kostela byl veden důmyslný systém větracích šachet, které soustavně přiváděly do krypty čerstvý vzduch. Díky tomuto zvláštnímu systému byla těla pohřbených mumifikována tak, že nakonec vážila přibližně 8 až 10 kg.
Zkáza i pieta
Bohužel při opravě střechy kostela ve třicátých letech 20. století si dělníci usnadnili práci a stavebním odpadem zasypali větrací šachty a kanály, stoupající zdivem pilířů až pod střešní římsu. Prostředí ve sklepení se vinou přerušeného přívodu čerstvého vzduchu zcela změnilo a převážná část mumií se rozpadla. Celkem 140 zničených těl bylo v roce 1937 pohřbeno do hromadného hrobu na
hřbitově sv. Jakuba v Klatovech, místo uložení ostatků připomíná pamětní kámen. Dnes je ventilační systém plně obnoven a o posledních 38 mumifikovaných těl pečují konzervátoři. Otvory původního barokního ventilačního systému jsou dodnes patrné na několika místech.
Katakomby se postupně staly nejenom známou klatovskou památkou, ale i unikátní kuriozitou, která jinde v Česku nemá obdoby. Pohlédnete do tváří těch, jejichž životy a činy proměnily město v časech baroka: jezuité totiž nepostavili jen
kostel s kryptou, ale také rozsáhlou
kolej, seminář a gymnázium. Multimediální expozice nabízí dobové listiny, historické předměty, modely staveb i pohled na unikátní systém, jímž se rakve spouštěly do původně nepřístupných krypt. Pietní prostory, kde spočívají mumifikovaná těla, doplňuje seznam pochovaných a panel s nákresem ventilačního systému.
Memento mori
Prach jsi a v prach se obrátíš, případně
čím jste vy, byli jsme i my, čím jsme my, budete i vy – to jsou nejobvyklejší sugestivní nápisy na zdech
krypt, kostnic a katakomb. Přestože by taková místa neměla návštěvníky děsit, ale spíš připomínat
pomíjivost lidského života, leckdo se tu necítí tak docela ve své kůži.
Ti, kteří hledají skutečně silný zážitek, mohou
klatovské katakomby srovnat se slavnými
kapucínskými katakombami v
italském Palermu. V
kryptě kapucínského kláštera odpočívají tisíce ostatků a mumií, často oblečených tak, jak byli pohřbeni. Jde ale o zážitek pro silné žaludky: mrtví jsou zde vystaveni mnohem bezprostředněji než v
Klatovech.
Podobně jako
katakomby v Klatovech i ty v Palermu mají své legendy a fámy. Například se traduje, že někde mezi mumiemi by mělo být tělo proslulého
španělského malíře Velázqueze. Nejznámější je příběh
dvouleté Rosalie Lombardo, která zemřela v roce 1920 na španělskou chřipku a bývá označována za
jednu z nejlépe zachovaných dětských mumií na světě. Říká se, že na návštěvníky mrká. Děje se v Palermu něco nadpřirozeného, anebo jde jen o hru světla, skla a lidské představivosti? Právě takové otázky k podobným místům patří.