Na
národním indikativním seznamu UNESCO jsou zapsána místa, která by Česká republika ráda nabídla k
zápisu na Seznam světového dědictví. K
Betlému u Kuksu,
vysílači na Ještědu či
renesančním domům ve Slavonicích by
Kadaňští rádi připojili
gotický františkánský klášter s poutním kostelem Čtrnácti svatých pomocníků. Hlavním magnetem by mohly být
vzácné sklípkové klenby, možná vůbec první v českých zemích,
kamenné náhrobky sochaře a kameníka Ulricha Creutze nebo
malby z okruhu malíře Lucase Cranacha staršího. Barvy září tak, jako by malíři odešli teprve nedávno, zdi zdobí epitafy, neméně skvostný je i mobiliář. Krásným místem je i tichá pěkně
upravená klášterní zahrada s lavičkami,
občerstvením a
vinicí.
Vinohrad vyrostl na starých středověkých terasách, je zasvěcený sv. Václavovi, sv. Ludmile a sv. Urbanovi a na vlastní oči tu uvidíte několik způsobů pěstování révy vinné. Víno z klášterní vinice si můžete koupit třeba v
informačním centru anebo v
hradní vinotéce.
Hradby, bašty, Svatá brána a čert
Klášterní vinohrad ale není jediný; další menší
vinici sv. Ludmily objevíte v místě zasypaného hradebního příkopu pod
Katovnou, druhá městská vinice vznikla roku 2006 vedle bývalé
Žatecké brány. Chcete se na ně podívat? Pak se od
kláštera, který leží na
břehu Ohře pod
Svatým kopečkem, vydejte parkem do centra města. Na cestě vás bude provázet
sedm pískovcových výklenkových kaplí křížové cesty; představuje sedm pádů Kristových a františkánský klášter spojuje s
Mikulovickou bránou, jedinou dochovanou z několika městských hradebních bran, postavených na začátku 14. století. Při nedávné rekonstrukci před bránou vznikl nový upravený veřejný prostor,
Studentské náměstí.
Bráně se říká také
Svatá, ostatně v průjezdu dodnes můžete vidět zamřížovaný barokní výklenek, v němž stávala
pozdně gotická socha Černé Matky Boží. Přesto i do tak svatých míst pronikl čert: dostal se sem díky
Victoru Bernsteinovi, umělci, který ve městě žil někdy na přelomu 16. a 17. století. Zabýval se především tvorbou dvojznačných maleb na fasádách domů a do kamene tesaných karikatur, a údajně tvořil v noci, aby se neprozradila jeho totožnost. Právě průchod Svaté brány zdobil jeho nejznámější
obraz Stromu poznání a několika čertů. Satanáši už dávno zmizeli, Bernsteina tak připomíná alespoň postavička, vytesaná na jednom z nárožních kamenů. Možná to měla být karikatura některého z tehdejších kadaňských duchovních, možná umělcův autoportrét.
Ptačí domky a Střelnice
Dochovaný
pás hradeb Kadaň obepíná hlavně z jihu a východu. Hezký pohled na staré opevnění se nabízí zejména z nábřeží pod
hradem, v okolí
barbakánu Žatecké brány, u
katovny a pak u pozdně gotické
Minoritské bašty s expozicí zaměřenou na vojenskou minulost města. Hradební okruh Kadaně lemuje
řada pěkných i lehce záhadných soch a již zmíněná vinice.
Zajímavá podívaná vás čeká v prostoru nad
kulturním domem Střelnice: z volného prostranství jsou vidět
malebné hrázděné věžičky bývalého městského opevnění, kterým se přezdívá
Ptačí domky. Během 18. a 19. století i se sousední gotickou obrannou baštou sloužily jako skladiště střelného prachu a kulí pro kadaňské ostrostřelce. Ti si zde již v roce 1788 zřídili vlastní výčep, o něco později pak vznikl
restaurant Střelnice. Kousek od něj stojí stejnojmenný kulturní dům, samotné Ptačí domky přístupné nejsou. Staré časy ale dodnes připomíná jiná kuriozita,
secesní transformátorová stanice.
Bílá dominanta náměstí
Hlavnímu náměstí
Kadaně jsme se zatím vyhýbali, což musíme rychle napravit. Na první pohled vás upoutá
sněhobílá věž radnice, vysoká 53,7 metru. Sídlí v ní městský úřad, v přízemí najdete
Muzeum čarodějnic, v sezoně věž slouží jako vyhlídková a pamětní deska připomíná, že věžní hodiny sestrojil tvůrce
orloje na Staroměstské radnici v
Praze Mikuláš z Kadaně. Na rozdíl od toho, co vypráví jedna ze starých pověstí českých, při tom sice nepřišel o oči (i když patrně byl předlohou pro postavu mistra Hanuše), ale mnoho toho o něm přesto nevíme. Neví se ani to, kde stával jeho rodný dům, a tak
dvakrát zvětšená replika původního hodinového stroje pražského orloje stojí na
nábřeží v centru města, přímo pod
kadaňským hradem.
Pejsek z radniční věže
Při prohlídce interiérů
radniční věže objevíte malého kamenného psa. Původně byl na její fasádě a váže se k němu pověst o místním radním, který kradl z městské kasy. Když mu na to přišli, musel za trest vylézt na špičku radniční věže. Jeho pes ho vystrašeně sledoval z ochozu, poskakoval, chtěl pánovi pomoci, ale pak mu podklouzly packy a přepadl dolů.
Jeden pejsek je k vidění v interiérech věže, další zůstal na věži zvenčí. Skutečné vysvětlení je mnohem prozaičtější. Věž totiž prý na počátku 16. století upravil a dostavěl
Petr Hündt, a právě malá soška psa byla jeho originálním podpisem. Ale možná to všechno bylo úplně jinak, žádný stavitel Hündt neexistoval a socha pejska je vlastně chrlič. (A dokonce to možná původně ani nebyl pejsek, tvrdí další verze.)
Ať tak či onak, s
podobnými architektonickými hříčkami dávných stavitelů se setkáte i jinde: na
portálu Staré radnice v Brně například mají ohnutou věžičku,
v katedrále sv. Petra v Regensburgu zase kuriózní sochy v čele s usmívajícím se andělem ve scéně Zvěstování. Smějící se anděl je hlavní hvězdou katedrály. Podle historiků umění a teologů se usmívá proto, že ví o rozsahu své zprávy a je jím sám naplněn, jinou interpretací ovšem je možnost, že i tady jde o
umělecký autogram. Jak se vám líbí, ptá se
#světovéČesko?
Katova ulička
Psí hlavou přehlídka kadaňských zvláštností nekončí, další najdete hned naproti
radnici – i když možná budete muset chvíli hledat, protože není patrná na první pohled. Uzoučká
Katova ulička spojuje historické centrum se Špitálským předměstím, v nejužším místě měří 66,1 cm a
agentura Dobrý den v Pelhřimově ji vede ve svých záznamech jako
nejužší ulici v Česku. Dostanete se do ní z východní strany hlavního náměstí mezi domy č. 76 a 77, opačný konec ústí asi po padesáti metrech u Katovny. Traduje se, že někde v jejích zdech byste našli ostatky rouhavé jeptišky, která tu byla zaživa zazděna. Potkat ji prý můžete vždy o půlnoci, kdy v uličce straší společně s Ignácem Kaylem, posledním kadaňským katem, který tu žil koncem 18. století. Uličkou si prý mistr popravčí chodíval na radnici pro odsouzence.
…a ještě jeden pes: Maxipes Fík
Podobně jako v
Krkonoších je doma
Krakonoš a v
Jičíně Rumcajs, v
Kadani našel svůj domov
hrdina Večerníčků Maxipes Fík. Město ho vlastně adoptovalo: autor příběhů o přerostlém mluvicím psovi,
spisovatel a scénárista Rudolf Čechura, totiž pocházel z blízkého
Ahníkova. Ten už dnes neexistuje, musel ustoupit těžbě uhlí, a tak se Maxipsa Fíka ujalo město
Kadaň. Před pár lety po něm pojmenovali
nábřeží řeky Ohře, stojí tu
socha Fíka s Ájou, dětské hřiště a několik herních prvků, do řeky vybíhají mola a těsně pod hrází
vodní nádrže Kadaň a pod
klášterem usnadňuje cyklistům jízdu
visutá cyklistická lávka, zasazená ve skále nad řekou. Měří necelých sto metrů a nese jméno projektanta
Vítka Brandy, který tragicky zahynul záhy po jejím dokončení.
Mimochodem, v Kadani také začínal svou hereckou kariéru
Josef Dvořák, který postavám z Večerníčku o Fíkovi propůjčil hlas.
Víte, že…?
Kadaňský františkánský klášter býval důležitým centrem středoevropské či evropské diplomacie, zejména v 15. až 17. století se tam konala řada významných církevně-politických jednání.- Na Svatém kopečku nad klášterem stojí malá, celoročně otevřená rozhledna s pěkným výhledem na město, Doupovské a Krušné hory.
- V centru Kadaně na Mírovém náměstí klášter připomíná kamenná kašna se čtvercovým půdorysem. Říká se jí Šlikovský rybník a lemuje ji balustráda s barokními vázami, jejíž jednotlivé díly pocházejí z klášterní zámecké zahrady.
- V dochovaných gotických sklepeních kadaňského hradu můžete navštívit muzejní expozici o jeho historii. V dalších prostorách sídlí též Městská knihovna a domov pro seniory.