Možná byste u tak proslulého místa jako je
jeskyně Šipka čekali mříže, pokladnu a výstražné tabulky, co všechno se kolem ní a v ní nesmí dělat, ale realita je úplně jiná a k výletníkům do
Štramberka mnohem přívětivější.
Jeskyně je volně přístupná, z města vás k ní dovede
Lašská naučná stezka, a když už vystoupáte do nadmořské výšky 440 metrů, můžete si projít celý vrch Kotouč i s bývalým
hradem Jurův kámen, Jurovou jeskyní, několika pomníky a vyhlídkami i s
půvabnou dřevěnou zvoničkou nad jeskyní. Pamětníci vzpomínají, že na ní býval nápis
„Kdo si na mne zazvoní, bude žít až do smrti.“
Jeskyně Šipka a její bohaté nálezy
Dobu vzniku
jeskyně Šipky coby nejznámějšího krasového útvaru štramberského krasu přesně neznáme. Jisté ale je, že lidem poskytovala útočiště už před více než 32 000 lety. Sídlili zde neandrtálci, nositelé mousterienské kultury, gravettienští lovci mamutů i magdalénienští lovci sobů. V bohatých nalezištích na dně jeskyně byly postupně objeveny různě opracované kosti a parohy, stovky kamenných nástrojů z místního křemence, pazourku, rohovce a křišťálu, a také 80 tisíc kostí a zubů jeskynních medvědů, lvů a hyen, nosorožců srstnatých, mamutů, zubrů a praturů, levhartů, rosomáků, sobů polárních, losů či lumíků. Sečteno a podtrženo tu archeologové objevili
pozůstatky celkem 130 druhů živočichů.
Šipecká čelist: poklad, který neexistuje
Téměř na dně jeskyně v nejstarší kulturní vrstvě ve skalním výklenku před boční chodbou zvanou
Jezevčí díra nalezl 26. srpna 1880 středoškolský profesor
Karel Jaroslav Maška (1851–1916)
část spodní čelisti neandrtálského dítěte. Náležela dítěti, které zemřelo ve věku osmi až deseti let přibližně před 40 000 lety a podle odborného průzkumu vykazovala přechodové znaky mezi člověkem neandrtálským a člověkem dnešního typu. Šlo o
první nález tohoto druhu na území Rakouska-Uherska a také
jediný přímý pozůstatek člověka neandertálského v českých zemích. Ve své době se
Šipecká čelist stala světovou archeologickou senzací.
Zatímco prozkoumat
Šipku je dnes celkem jednoduché (krápníkovou výzdobu už sice lidé dávno zničili, ale několik desítek metrů dlouhá hlavní chodba je přístupná bez problémů; pro jistotu si s sebou na výlet vezměte baterku), slavný nález se nedochoval. O
Maškovy archeologické sbírky s
objevy ze Šipky, Moravského krasu a
Předmostí u Přerova pečovalo po jeho smrti
Moravské zemské muzeum v Brně. Před blížící se německo-ruskou frontou na sklonku druhé světové války byla čelist ze Šipky společně s řadou dalších unikátů a důležitých artefaktů a souborů převezena na
zámek v Mikulově, kde sbírky v roce 1945 zničil požár. Dnes existují pouze
odlitky čelisti, podrobně se ale s nálezem i místem objevu seznámíte v
Muzeu Šipka ve Štramberku s expozicí archeologie a geologie. Znalosti o pravěku si navíc můžete doplnit v
Muzeu Zdeňka Buriana ve
Štramberku na náměstí.
Toulky kolem Šipky
Coby
nejstarší dosud objevené sídlo člověka na území Česka a zároveň naleziště vzácné reliktní květeny byla
jeskyně Šipka už
roku 1960 vyhlášena národní přírodní památkou. Z portálu jeskyně je krásný výhled na
Štramberk s
Trúbou, někdejší strážní věží středověkého hradu, která byla na začátku 20. století přestavěna na rozhlednu. Stejně jako k řadě zajímavých míst v okolí včetně
rozhledny na Bílé hoře,
štramberského náměstí s malebnými měšťanskými domy z 18. a 19. století nebo blízkého
města Kopřivnice vás na hrad zavede
Lašská naučná stezka.
Neandertálci z Neanderthalu
Odkud se vlastně vzal název neandertálec? Lidé druhu Homo sapiens neanderthalensis žili v Evropě a Asii asi před 300 tisíci lety až do svého vymizení před 28 tisíci lety. S přímými předky moderního typu člověka se začali křížit přibližně před 50 až 60 tisíci lety.- Říká se jim podle Neanderthalu, údolí řeky Düssel v německém spolkovém státě Severní Porýní-Vestfálsko, které leží západně od Düsseldorfu. Údolí se původně nazývalo Hundsklipp, po roce 1850 pak bylo na počest pastora Joachima Neandera přejmenováno na Neandertal.
- V roce 1856 při jedné ze svých procházek profesor Carl Fuhlrott narazil na dělníky, kteří při práci v kamenolomu vyhazovali zbytky lidské kostry. Opatrně nález co nejvíce zkompletoval, prozkoumal a zhodnotil, že jde o kosterní pozůstatky předvěké formy člověka. Ostatky byly vůbec prvními prozkoumanými fosiliemi pravěkého člověka se zveřejněnými výsledky.