#světovéČesko a jeskyně Šipka ve Štramberku: na návštěvě u neandertálců

Možná byste u tak proslulého místa jako je jeskyně Šipka čekali mříže, pokladnu a výstražné tabulky, co všechno se kolem ní a v ní nesmí dělat, ale realita je úplně jiná a k výletníkům do Štramberka mnohem přívětivější. Jeskyně je volně přístupná, z města vás k ní dovede Lašská naučná stezka, a když už vystoupáte do nadmořské výšky 440 metrů, můžete si projít celý vrch Kotouč i s bývalým hradem Jurův kámen, Jurovou jeskyní, několika pomníky a vyhlídkami i s půvabnou dřevěnou zvoničkou nad jeskyní. Pamětníci vzpomínají, že na ní býval nápis „Kdo si na mne zazvoní, bude žít až do smrti.“
 

Jeskyně Šipka a její bohaté nálezy

Dobu vzniku jeskyně Šipky coby nejznámějšího krasového útvaru štramberského krasu přesně neznáme. Jisté ale je, že lidem poskytovala útočiště už před více než 32 000 lety. Sídlili zde neandrtálci, nositelé mousterienské kultury, gravettienští lovci mamutů i magdalénienští lovci sobů. V bohatých nalezištích na dně jeskyně byly postupně objeveny různě opracované kosti a parohy, stovky kamenných nástrojů z místního křemence, pazourku, rohovce a křišťálu, a také 80 tisíc kostí a zubů jeskynních medvědů, lvů a hyen, nosorožců srstnatých, mamutů, zubrů a praturů, levhartů, rosomáků, sobů polárních, losů či lumíků. Sečteno a podtrženo tu archeologové objevili pozůstatky celkem 130 druhů živočichů.
 

Šipecká čelist: poklad, který neexistuje

Téměř na dně jeskyně v nejstarší kulturní vrstvě ve skalním výklenku před boční chodbou zvanou Jezevčí díra nalezl 26. srpna 1880 středoškolský profesor Karel Jaroslav Maška (1851–1916) část spodní čelisti neandrtálského dítěte. Náležela dítěti, které zemřelo ve věku osmi až deseti let přibližně před 40 000 lety a podle odborného průzkumu vykazovala přechodové znaky mezi člověkem neandrtálským a člověkem dnešního typu. Šlo o první nález tohoto druhu na území Rakouska-Uherska a také jediný přímý pozůstatek člověka neandertálského v českých zemích. Ve své době se Šipecká čelist stala světovou archeologickou senzací.



Zatímco prozkoumat Šipku je dnes celkem jednoduché (krápníkovou výzdobu už sice lidé dávno zničili, ale několik desítek metrů dlouhá hlavní chodba je přístupná bez problémů; pro jistotu si s sebou na výlet vezměte baterku), slavný nález se nedochoval. O Maškovy archeologické sbírky s objevy ze Šipky, Moravského krasu a Předmostí u Přerova pečovalo po jeho smrti Moravské zemské muzeum v Brně. Před blížící se německo-ruskou frontou na sklonku druhé světové války byla čelist ze Šipky společně s řadou dalších unikátů a důležitých artefaktů a souborů převezena na zámek v Mikulově, kde sbírky v roce 1945 zničil požár. Dnes existují pouze odlitky čelisti, podrobně se ale s nálezem i místem objevu seznámíte v Muzeu Šipka ve Štramberku s expozicí archeologie a geologie. Znalosti o pravěku si navíc můžete doplnit v Muzeu Zdeňka Buriana ve Štramberku na náměstí.
 

Toulky kolem Šipky

Coby nejstarší dosud objevené sídlo člověka na území Česka a zároveň naleziště vzácné reliktní květeny byla jeskyně Šipka už roku 1960 vyhlášena národní přírodní památkou. Z portálu jeskyně je krásný výhled na Štramberk s Trúbou, někdejší strážní věží středověkého hradu, která byla na začátku 20. století přestavěna na rozhlednu. Stejně jako k řadě zajímavých míst v okolí včetně rozhledny na Bílé hoře, štramberského náměstí s malebnými měšťanskými domy z 18. a 19. století nebo blízkého města Kopřivnice vás na hrad zavede Lašská naučná stezka.
 

Neandertálci z Neanderthalu

• Odkud se vlastně vzal název neandertálec? Lidé druhu Homo sapiens neanderthalensis žili v Evropě a Asii asi před 300 tisíci lety až do svého vymizení před 28 tisíci lety. S přímými předky moderního typu člověka se začali křížit přibližně před 50 až 60 tisíci lety.
• Říká se jim podle Neanderthalu, údolí řeky Düssel v německém spolkovém státě Severní Porýní-Vestfálsko, které leží západně od Düsseldorfu. Údolí se původně nazývalo Hundsklipp, po roce 1850 pak bylo na počest pastora Joachima Neandera přejmenováno na Neandertal.
• V roce 1856 při jedné ze svých procházek profesor Carl Fuhlrott narazil na dělníky, kteří při práci v kamenolomu vyhazovali zbytky lidské kostry. Opatrně nález co nejvíce zkompletoval, prozkoumal a zhodnotil, že jde o kosterní pozůstatky předvěké formy člověka. Ostatky byly vůbec prvními prozkoumanými fosiliemi pravěkého člověka se zveřejněnými výsledky.