Ve
Františkových Lázních se mimo jiné léčí
gynekologické nemoci a ženská sterilita. Sice se píše, že k léčbě se využívá hlavně
slatina s vysokým podílem rozpustných
minerálních látek a takzvané huminové kyseliny, jenže pacientky v tom mají jasno. Dobře ví, že nejmocnějším z místních léčebných zdrojů je
socha Františka, tedy malého chlapce s rybou. Pojďte se s
portálem Kudy z nudy seznámit s
dávnou legendou zblízka.
František ze Slovanského domu
Soška chlapečka s rybou byla tradičním motivem kašen a zahradních dekorací už v dobách baroka. Nakonec i
František, dnešní symbol
Františkových Lázní, původně vznikl jako
keramická plastika pro kašnu na nádvoří barokního Vernierovského paláce v pražské ulici Na Příkopě, kde sídlilo německé kasino. Jeho autorem byl
Johann Adolf Mayerl (1884-1954), ale první František se od toho současného lišil: seděl na velké rybě, z níž prýštila voda do kašny. Socha už dávno neexistuje, patrně byla zničena za druhé světové války nebo po ní, kdy se z Německého kasina stal
Slovanský dům.
Mayerl pocházel z
Chebu; v roce 1924 usadil ve
Františkových Lázních a vytvořil pro ně řadu soch. Několik jich připomíná nejslavnějšího Františka: najdete je například na
fasádě Sadové kavárny anebo před
Městským muzeem. Pro lázeňský areál vznikla i druhá verze pražské sochy, podle pamětníků zářivě barevná. Když si kromě budoucích maminek Františka začali všímat vandalové a nakonec přišel o hlavu, originální pískovcová socha nakonec putovala do muzea a na jeho místě dnes je
bronzová kopie.
František a kouzelná levá nožka
Od 50. let 20. století soška stála poblíž
Františkova pramene a stala se oblíbeným objektem pro fotografování. Hlavní zásluhu na jeho pověsti spolehlivého léčivého talismanu prý měl
lázeňský fotograf Otto Škarda. Pamětníci vzpomínali, že podobně jako každý fotograf-portrétista í
Škarda se svými klientkami rád hovořil a při focení u Františka je vybízel, aby sošku chytily třeba za levou nožičku; chtěl, aby fotky měly uvolněnou náladu a vtip. Postupně se z náhodného impulsu stalo pravidlo: pacientky které chtěly miminko, zkrátka začaly za Františkem chodit v celých zástupech a chytaly ho za všechno, za co se chytit dal. Jeho kouzelná místa tak snadno poznáte podle jejich lesku – a samozřejmě kromě nosu a palců obou nohou je to úplně jiný úd, pro otěhotnění příhodnější.
Funguje to? Zřejmě ano, fanynek a vděčných klientek má
František dost a dost. Každou zimu se také jeho fotka objevuje v místním tisku, pokaždé v jiném modelu: dívky, slečny i dámy mu pletou barevné čepičky, šály, ponožky nebo ponča.
Chlapeček, holčička a dva čůrající voříšci
František má samozřejmě kolegy i ve světě, tím nejpopulárnějším je zřejmě
Manneken Pis aneb Čůrající chlapeček v Bruselu. Soška chlapečka, který čůrá do fontány na rohu ulic Rue de l'Etuve a Rue des Grands Carmes, je nejslavnější bruselskou sochou, koluje kolem ní několik
legend a při různých slavnostech střídá stovky kostýmů.
O kousek dál objevíte uličku Impasse de la Fidélité, kde má chlapeček čůrající kamarádku: holčička se jmenuje
Jaenneke Pis a v roce 1985 ji nechal vyrobit majitel jedné z restaurací. Na rozdíl od slavnějšího protějšku nemá soška dívky žádnou historickou ani kulturní hodnotu, ale to je návštěvníkům Bruselu celkem jedno.
Ještě mladší je
Zinneke Pis, socha čůrajícího psa na rohu ulic Rue des Chartreux a Rue du Vieux-Marché. Mimochodem, bruselský pejsek má v Česku kolegu:
sošku českého čůrajícího voříška objevíte v
Kryštofově Údolí.