#světovéČesko a české Dolomity na Maloskalsku

Charakteristickou siluetu krajiny v oblasti Malé Skály tvoří Suché skály stejně tak, jako skalní masiv Furchetta v italské obci Santa Maddalena, v srdci Dolomit. U nás ojedinělá skalní rozeklaná hradba vznikla posouváním zemských ker, kdy došlo k vyzdvižení spodní vrstvy pískovce a jeho pootočení kolmo k zemskému povrchu. Od ostatních skalních masívů se Suché skály odlišují mimořádnou tvrdostí a také ttím, že jejich povrch nenasákne vodu, a jsou proto vyhledávaným horolezeckým terénem, který je navíc možný lézt bezprostředně po dešti.

Skály se člení zhruba na 20 věží, z nichž nejznámější jsou např. Hlavní a Sokolí věž, Jižní spára nebo Samotář.  Od roku 1965 jsou Suché skály vyhlášeny národní přírodní památkou.
 

Do českých Dolomit značky nevedou

V okolí Suchých skal na příliš turistů nenarazíte – jednak jsou v poměrně náročnějším kopcovitém terénu a pak k nim nevede turistická značka. Z Malé Skály vede okolo českých Dolomit modrá značka směrem na Koberovy a druhou stranou se klikatí silnice z místní části Malé Skály – Vranové do Besedic. Od parkoviště Suché skály vede pouze „horolezecká“ vyšlapaná pěšina k nástupním lezeckým místům ve skalách a na pěšinu vedoucí po vrcholu skal. Pokud se přesto rozhodnete do skal vstoupit, buďte mimořádně opatrní, hrozí zde totiž velké nebezpečí pádu kamenů a zranění. Mějte také na vědomí, že strmé dřevěné žebříky mezi skalami slouží primárně horolezcům, kteří jsou zvyklí pohybovat se v terénu.
 
Jestliže hledáte nejlepší místo, odkud se na Suché skály podívat, prozradíme, že snad nejkrásnější pohled na skalní masiv je z vyhlídky na vrchu Sokol (Besedické skály) nebo z vesnice Líšný.
 

Jedním z nejznámějších skalních masivů Dolomit je Furchetta

Jeden z nejznámějších pohledů na Dolomity představuje skalní masiv Furchetta u obce Santa Maddalena v italském Jižním Tyrolsku, regionu Horní Adiže. Náleží do skupiny skal Odle a tvoří jejich nejvyšší horu 3025 m n.m. Podle místního nářečí „Furchetta“ znamená „Vidlička“ – svůj název hora získala podle hlubokého skalního zlomu, který ji rozděluje na dvě části: vysokou Furchettu (3025 m) a malou Furchettu (3010 m). Někdy se masivu také přezdívá „otevřené nůžky“.

V roce 1870 horu poprvé zdolal lovec Johann Baptist Vinatzer, po němž byla pojmenována jedna z cest na vrchol. Dnes se na vrchol dostanete nejsnadněji z opačné strany údolí, z vesnice Santa Cristina. Lanovkou Santa Cristina Gherdëina se dostanete do sedla Col Raiser, odtud se dá pěšky (cca 1,5 km) dojít k lanovce Fermeda, která vás vyveze do sedla Seceda a pak se vydat vrcholovou cestou asi 5 km k vrcholu Vidličky. Během výšlapu na Furchettu (ze sedla Seceda) počítejte s převýšením 736 m.
 

Zajímavosti italských i českých Dolomit, aneb víte, že…?

• Suché skály měří 475 m.n.m., Furchettu tvoří dvě skály vysoké 3 025 m a 3 010 m.
• Na Suchých skalách se nachází nejtvrdší pískovce v celém Českém ráji. Vznikly tak, že ve třetihorách a čtvrtohorách došlo v důsledku tlaků z nitra Země ke kolmému vztyčení původně vodorovných cenomanských písčitých vrstev (pískovce a slepence mořského cenomanu) a následně byl vytvarován postupným zvětráváním.
• Dolomity v Itálii tvoří hornina dolomit. Podle odhadů tvoří dolomit asi 1 % objemu celé zemské kůry. Hornina dolomit vzniká tzv. dolomitizací vápenců, a to buď tak, že vápencová usazenina reaguje ještě v moři s hořčíkem rozpuštěným v mořské vodě, takže z kalcitu CaCO³ vzniká dolomit CaMg(CO3)², anebo se z vápence stal dolomit až na souši, kde horninu pronikaly roztoky, které přeměnily jednotlivá zrna kalcitu na dolomit.
• Suché skály jsou tradičním hnízdištěm poštolky obecné, sokola stěhovavého a krkavce, skály využívá i rehek domácí. Z dalších živočichů zde žije výr velký a kuna skalní či brouci mravkolev běžný a kutilka písečná.
• V Dolomitech bylo doloženo 116 hnízdících druhů ptáků, což odpovídá téměř polovině italských hnízdních druhů. Žije zde 14 druhů dravých ptáků, včetně orlů skalních a šesti druhů sov. Ornitologové zde poznají kavče žlutozobé, pěnkaváky sněžné, pěvušky podhorní, zedníčky skalní, orebice horské nebo bělokury horské. Pozornost přitahují kozorožci, kamzíci, zajíci běláci a často můžeme slyšet hvízdání ostražitých svišťů.