#světovéČesko a výlet Českým rájem po Riegrově stezce

I když nedáte dopustit třeba na stezky podél Labe či Vltavy, Posázavskou stezku nebo národní park Podyjí s romantickými pěšinkami ve strmých svazích nad Dyjí, Riegrova stezka se řadí mezi TOP 10 nejkrásnějších tras podél řek. Proslulý turistický cíl na Semilsku a jeden z fenoménů Českého ráje oslavil už 110. narozeniny, rozhodně se ale nedá říci, že by během té doby ztratil cokoliv ze svého kouzla. Každý, kdo si Riegrovu stezku jednou projde, se sem rád vrátí. Místo má nezaměnitelný genius loci, navíc to tady žije: je tu výletní restaurace i zajímavá technická památka v podobě vodní elektrárny Spálov, na protějším břehu se tyčí skála s via ferratou a na své si přijdou i milovníci železničních zajímavostí: díky trati tu téměř nepřetržitě něco jezdí a do záběrů ze skalních vyhlídek se často připlete vlak. Ostatně, právě na jejich průjezdy si leckdo rád počká.
 

Trasa kolem Jizery vede už přes sto let

S nápadem vybudovat v kaňonu Jizery výletní trasu přišli členové Klubu českých turistů už začátkem 20. století. Stavitel a architekt Karel Kryk zahájil práce v červnu 1909 a za tři měsíce bylo hotovo – a to včetně dvanáct metrů dlouhého tunelu ve skále a bezmála 80 metrů dlouhého úseku, kde stezka opouští skalnaté svahy a „vznáší“ se přímo nad řekou.

Slavnostní otevření stezky, pojmenované po nejslavnějším semilském rodákovi, politikovi a spisovateli Františku Ladislavu Riegrovi se konalo v říjnu 1909 a jen během prvního roku od otevření novou turistickou atrakci navštívilo asi 80 000 výletníků.

Takový nával tu už nezažijete, ale stále platí, že jde o jedno z nejoblíbenějších míst na Semilsku a procházka se dá snadno zvládnout během jediného dne, třeba v kombinaci s nedalekými Bozkovskými jeskyněmi.
 

Výlet po Riegrově stezce

Nespěcháte a chcete si Riegrovu stezku pořádně užít? Pak začněte na náměstí v Semilech a po červené značce se vydejte po nábřeží Jizery k rozcestí Bítouchov. Tam začíná nejenom samotná Riegrova stezka, ale naučná stezka Údolí Jizery, která vás po necelých čtyřech kilometrech dovede do Podspálova.

Není to procházka upraveným parkem, s kočárkem nebo na kole tu neprojedete, ale cestu snadno zvládne každý, kdo je zvyklý chodit do přírody. Cesta vede úzkým údolím ve stínu stromů, některé úseky jsou jištěné zábradlím. Česká vás také několik zastavení s lavičkami a Böhmova vyhlídka, k níž je potřeba odbočit z hlavní trasy.

Cestou můžete pozorovat skály nad řekou včetně via ferraty Vodní brána. Nachází se na protějším břehu v místech, kde Riegrova stezka vede po visuté lávce přímo nad řekou, dostupná ale je pouze ze Semil po modré turistické značce, která u skály končí. Právě tady se otvírají výhledy jako z alpských zemí.

Výhodou je, že s sebou nemusíte brát zásoby vody: cestou narazíte na Hvezdiččinu studánku a upravený pramen Antala Staška, na konci údolí ve Spálově pak je výletní restaurace.
 

Tipy kam se vydat dál

Kdo chce pokračovat údolím Jizery dál do Železného Brodu, musí se vydat po silnici. Lepší proto je vrátit se do Semil, buď vlakem anebo pěšky. Nemusíte ale šlapat po stejné trase, zpět do výchozího bodu vede také Kamenického stezka, která se kroutí ve svazích vysoko nad řekou. Cestou objevíte několik skalních vyhlídek: do světa se můžete rozhlédnout třeba z Myší skály nebo z vyhlídky U Bakala, z vyhlídky Moravská Jiřička, U Peršinky a Jiřičky, odkud je vidět Sokolí a Krkavčí skála na protějším břehu. Poslední skalní vyhlídka, Peretka, se jmenuje po Italovi Perettim, který zde v letech 1856–1857 pracoval na stavbě železnice a později se usadil v Bítouchově.

Náročnější turisté mohou zvolit k návratu i cestu přes Bozkov kolem známých jeskyní a pokračovat dál Palackého stezkou podél Kamenice.
 

Víte, že…?

• Díky pečlivě vedeným záznamům víme, že se na stavbě Riegrovy stezky spotřebovalo 304 kilogramů dynamitu a údolím zadunělo celkem 2 053 ran. Při stavbě tunelu bylo odpáleno 1 086 dynamitových patron a práce se táhly šest týdnů, pro visutou galerii na Jizerou pak bylo potřeba dvacet železných nosníků zapuštěných 70 centimetrů hluboko do skály a zalitých betonem.
• Zdá se to neuvěřitelné, ale v místech, kudy dnes vede Riegrova stezka po visuté lávce, byla ještě v polovině 19. století říční soutěska široká pouhý metr a údajně se dala přeskočit. Protože Bítouchov a Semily pravidelně ničily povodně, v roce 1870 nechala textilní firma Schmitt soutěsku rozšířit.
• Dobovou technickou kuriozitou jsou tunely na železniční trati, vedoucí po druhém břehu Jizery; do provozu byly uvedeny už roku 1859. Z oken vlaku se nabízí krásný výhled na Riegrovu stezku.
• Skalnaté rokle s vodopády, kaňony a také jeskyně – to je národní park Slovenský raj. Název se poprvé objevil roku 1921 v časopise Krásy Slovenska a rychle nahradil všechna do té doby používaná jména. Známé jsou zejména kaňony, jimiž vedou turistické trasy po lávkách, žebřících a železných stupačkách; zajímavé zážitky nabízí například Sokolí dolina a kaňon Suché Belé.
• Do soutěsek by se neměl vydávat nikdo, kdo trpí závratěmi. Bezpečné je ale jiné místo, které možná znáte z prospektů: Tomášovský výhľad. Ze skalní plošiny, která se zvedá až 200 metrů nad řekou Hornád, se otvírá fantastický pohled do okolí. Nejpohodlnější cesta sem vede z obce Spišské Tomášovce, složitější, ale mnohem hezčí je výstup z kaňonu Hornádu po značené stezce. Místo mají rádi i lezci, po skalách vede vzhůru řada cest.
• Místem, kde lidem běhá mráz po zádech, je Dobšinská ledová jeskyně. Podzemní prostory jsou celoročně zaledněné a i v létě se zdejší teplota drží okolo 0 °C, prohlídka trvá asi půl hodiny. Do jeskyně objevené roku 1870 se první návštěvníci podívali o rok později a už v roce 1887 se jako první jeskyně v Evropě dočkala elektrického osvětlení. U nás toto prvenství patří Sloupsko-šošůvským jeskyním.